Slavný americký válečný hrdina byl ženou nebo intersexuálem

Slavný americký válečný hrdina byl ženou nebo intersexuálem

Polský šlechtic Casimir Pulaski zachránil během války za nezávislost život Georgi Washingtonovi a je považován za „otce americké kavalerie“. Za jeho bojovností se však skrývá tajemství.

Casimir Pulaski (celým jménem Kazimierz Michał Władysław Wiktor Pułaski herbu Ślepowron, 1745–1779) byl polským bojovníkem za svobodu jako z románu. Ve 23 letech patřil spolu se svým otcem k zakladatelům barské konfederace, do které se četní polští šlechtici spojili v obraně svých Zlatých svobod. Pět let bojoval proti armádě ruské carevny Kateřiny II. Veliké a jejího bývalého milence a polského krále Stanislava II. Augusta Poniatowského, který chtěl šlechtickou republiku zreformovat. Boj konfederace je považován za první povstání polského národa proti ruské dominanci.

Po porážce odešel Casimir Pulaski do Paříže, kde byl rekrutován Benjaminem Franklinem, vyslancem proti Anglii rebelujících amerických osadníků. V boji za svobodu zformoval kavalerii kontinentální armády a vytvořil z ní údernou jednotku, zachránil život Georgi Washingtonovi a nakonec podlehl svým zraněním. Ačkoliv byl pohřben se všemi poctami, zůstalo jeho tajemství neodhaleno: byl zřejmě ženou nebo intersexuálem.

Koncem 90. let musel být památník, který v Savannahu (stát Georgia) Pulaského připomíná, kvůli špatnému stavu stržen. Přitom byla objevena kovová schránka s lidskými ostatky. Analýzy se chopili specialisté z Georgie (info) a Arizony. Ačkoliv ještě není předložena závěrečná zpráva, Smithsonian Channel představil nejdůležitější výsledky.

Napřed bylo nutné zjistit, zda se opravdu jedná o kostru polského válečného hrdiny. Velikost, stavba i stáří Pulaskému odpovídaly. Identifikaci také usnadnila výrazná kostní mutace na levém oku. Podle svědectví tam měl Pulaski (jak si ho Američané přejmenovali) černou skvrnu. Souhlasily také změny kosterní stavby typické pro jezdce, jakožto i stopy po zranění na pravé ruce. To Pulaski utržil v boji proti ruským vojskům.

100% jistotu však přineslo až porovnání DNA. Vědci měli štěstí. Podařilo se jim objevit Pulaského praneteř. Z nové analýzy vyplynulo, že mají oba stejnou mitochondriální DNA a jsou tedy příbuzní. Kosti ze Savannahu, které byly mezitím opět pohřbeny, patří Casimiru Pulaskému.

„Všechno do sebe zapadalo“, říká Charles Merbs, forenzní antropolog Arizonské univerzity, který se na výzkumech podílel. „Vše kromě pohlaví. Pohlaví bylo jednoznačně ženské.“ Tomu nasvědčovala už pánev. Zatímco má u žen oválný tvar, u mužů je srdcovitá.

S tímto překvapivým objevem se Merbs a antropoložka Karen Burnsová z Georgijské univerzity vydali hledat další stopy v Pulaského biografii. „Našli jsme zajímavé detaily“, vypráví Merbs.

Pulaski nebyl, navzdory zvyku polské šlechty, pokřtěn veřejně v kostele, nýbrž doma v nejužším rodinném kruhu, což může být indicie anatomické anomálie, jako např. přítomnost mužských i ženských pohlavních znaků, která nemohla být v tehdejší době vysvětlena. Otec, vlivný magnát, voják a politik, nechal dítě vychovat důsledně mužským způsobem. Jako důstojník pak také udělal Casimir Pulaski kariéru.

Zatímco se jeho známý krajan Tadeusz Kościuszko stal velitelem pionýrů kontinentální armády, věnoval se Pulaski jezdectví. V září 1777 v bitvě u Brandywine nedaleko Filadelfie Georgi Washingtonovi hrozilo, že bude obklíčen Brity. Pulaski prorazil smělým útokem mezeru nepřátelskou frontou a dostal vrchního velitele americké armády do bezpečí. Tento čin mu vynesl povýšení na generála. Protože se jen těžko podroboval vojenské hierarchii, bylo mu předáno velení samostatné jezdecké legie.

O dva roky později, v říjnu 1779 během obléhání Savannahu, byl Pulaski zasažen kartáčovým dělostřeleckým nábojem. Byl dopraven na loď, kde o několik dní později svým zraněním podlehl. Vešel do dějin jako „otec americké kavalerie“ a dodnes se na jeho počest v New Yorku a Chicagu koná slavnost Pulaski Day Parade. V r. 2009 mu bylo posmrtně propůjčeno čestné občanství USA.

„Nevěřím, že byl kdy v životě ženou“, míní Herbs. „Myslím si, že se považoval za muže, ale tušil, že něco nesedí.“ Fenomén intersexuality tenkrát ještě nebyl znám. Anatomické variace byly jistě považovány za znetvoření.

Současníci popisovali Pulaského jako samotáře, který dokázal v kontaktu s lidmi projevit strohou odtažitost. Nejevil zájem o ženy ani o alkohol. Oproti tomu v boji projevoval odvahu, hraničící s lehkomyslností. Možná, myslí si Herb, se tímto způsobem pokoušel dokázat svou mužskou roli.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: