Dozvuky rakouské vládní krize: podezřelá skartace a nezaplacená účtenka

Dozvuky Rakouské vládní krize: podezřelá skartace a nezaplacená účtenka

Podezřelá návštěva skartovací firmy a nezaplacený účet ve výši 76,45 euro hýbou Rakouskem. Nová odhalení nasvědčují tomu, že „Schredder-Aféra“, jak ji v Rakousku nazývají (Schredder je německý výraz pro skartovačku či drtičku, pozn. red.), je zřejmě závažnější, než se zpočátku předpokládalo. Nyní má být objasněno, zda nebylo ničení dat z kancléřského úřadu ilegální.

Pokud by z události nevyplývaly závažné otázky na dění v rakouském státě, byla by spíš zábavná: v politicky žhavých květnových dnech, mezi rozkolem koalice konzervativců ÖVP a populistů FPÖ v důsledku skandálu Ibiza (vše o rakouské vládní krizi zde) a následným pádem předsedy vlády Sebastiana Kurze v parlamentu, navštívil kancléřův pracovník odpovědný za sociální média firmu Reisswolf. Svou oficiální funkci tají, udá falešné jméno Walter Maisinger – a své skutečné číslo mobilního telefonu. S sebou má pět pevných disků, které podle informací médií pochází z tiskáren a notebooků.

Nervózní „Maisinger“

Ty chce nechat rychle a důkladně zničit. Bezpečnostní videozáznam firmy, specializující se na likvidaci vysoce citlivých dat ukazuje, jak muž harddisky třikrát vloží do drtičky. Podle šéfa firmy, který poskytl rozhovor deníku Falter, bylo zaměstnancům nápadné jeho nervózní chování (níže můžete zhlédnout videoreportáž z YouTube kanálu deníku Falter).

Ale teprve 27. května, kdy byl Kurz odvolán Národní radou, poznají spolupracovníka kabinetu v televizním vysílání. Během vystoupení bývalého kancléře stojí za ním. To u nich vyvolá pochybnosti o legalitě ničení vládních dokumentů. Zaměstnanci firmy Reisswolf si vygooglí udané telefonní číslo a muže identifikují. Dále však nic nepodniknou. Teprve až „Maisinger“ ještě zapomene zaplatit účet ve výši 76 euro a 45 centů, udá ho v polovině července šéf firmy úřadům; vyšetřování převezme kvůli časové shodě zvláštní komise pro objasnění skandálu Ibiza.

Kultura nedůvěry

O víkendu zveřejnil příběh rakouský deník Kurier, přičemž není jasné, odkud získal informace. List ale mluví pouze o jednom pevném disku a neidentifikuje „Maisingera“ jako blízkého Kurzova spolupracovníka. Bývalý kancléř se obratem ozve z USA: nezaplacení účtenky nebylo správné, ale mazání dat je při předávání vládních záležitostí normální věc. ÖVP navíc oznámila, že má špatné zkušenosti s únikem dat úředníky, sympatizujícími s opozicí.

V r. 2017 Kurz na vlastní kůži zažil, jak na veřejnost unikly interní dokumenty o jím plánovaném převzetí moci. Tenkrát se spekulovalo, že data pocházela z pamětí tiskáren, které Kurz a jeho spolupracovníci používali na ministerstvu zahraničních věcí. Názorně to ukazuje, jak problematické jsou tekuté hranice mezi stranickou činností a službou pro stát. Aféra Schredder navíc vrhá světlo na nedůvěru mezi úředníky a kabinety ministrů: ti první by se měli chovat nestranicky, druzí jsou jmenování politicky. To je však vzhledem k desetiletí trvajícímu konsolidovanému rozdělení státního aparátu mezi sociální demokraty a konzervativce nejspíš pouze představa ideálního stavu.

Spíš morální než právní problém

Kurz se dostává pod politický tlak, navíc není jasné, zda nevěděl více než nyní přiznává. Všechny opoziční strany vznesly v parlamentu otázky ohledně aféry Schredder, které chce dočasná kancléřka Brigitte Bierleinová prověřit. Je třeba objasnit, zda podivná akce s ničením dokumentů nebyla protizákonná. Bez znalosti toho, co bylo na nosičích uloženo, to není možné. Zveřejnění sériových čísel deníkem Falter by ale vyšetřovatelům mohlo napovědět.

Rakouský archivní zákon ukládá, že dokumenty musí být uchovávány, přičemž je na ministerstvu, aby rozhodlo co uloží ve státním archivu. Pro pevné disky z tiskáren povinnost archivace podle názoru expertů spíš neplatí. Je však možné, že byly porušeny směrnice kancléřského úřadu, které ukládají, že data musí být zničena interně. O zadržování důkazů, například v kauze Ibiza, by se oproti tomu jednalo jen, pokud by vyšetřovatelé identifikovali pevné disky jako důkazní materiál a ty byl zničeny až poté.

Z právního hlediska se tedy možná o nic velkého nejedná. K pečlivě udržovanému image Sebastiana Kurze jako „pana čistého“ se však tato hra na schovávanou rozhodně nehodí.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: