Největší změna klimatu za poslední dva tisíce let

Globální oteplování

Největší změna klimatu za poslední dva tisíce let

Data, sahající až do doby římské říše ukazují, že teploty kolísaly vždy – klimatické změny ale ještě nikdy neměly takový vliv na celou Zemi současně.

Globální teploty kolísaly vždy, změny klimatu uplynulých desetiletí nejsou ničím výjimečným. Tak zní častý argument lidí, kteří se snaží bagatelizovat rozsah klimatických změn. A je to nesmysl. Klimatologové nyní znovu dokázali, proč takový pohled neobstojí. V uplynulých 2.000 letech neexistovala žádná teplejší ani studenější období, která by ovlivnila celou planetu v takové míře, jako nárůst teplot ke konci 20. století. Zjistili to vědci hned ve dvou analýzách, které byly právě zveřejněny.

Země se skutečně mění od jejího vzniku – a s ní samozřejmě i její podnebí. Současná klimatická změna se však zasahuje všechny světové regiony současně a je přitom velmi extrémní (Nature: Neukom et al., 2019). K ničemu podobnému za posledních 2.000 let nedošlo. Vyplývá to ze srovnání dvou nejznámějších klimatických epoch minulosti: malé doby ledové, která trvala zhruba od 13. do 19. století, a předchozí středověké teplé periody, která začala na počátku druhého tisíciletí a skočila krátce po r. 1200. Rozsah obou těchto epoch byl výrazně menší a daleko více regionálně omezený, než globální oteplování posledních několika desítek let, uvádí se v jedné ze studií, které vedl švýcarský přírodovědec Raphael Neukom.

Co vypráví letokruhy, fosílie a ledové vrty o podnebí?

Neukomův tým se blíže podíval na teploty obou období na různých místech a v různých časových obdobích. Za tímto účelem využil data obrovského archivu s více než 700 vyhodnoceními ledových vrtů, historických záznamů, letokruhů stromů, fosiílií, vrstev půdních sedimentů a dalších faktorů. Na základě těchto tzv. proxy dat lze určit průměrné teploty daleko před začátkem záznamů teploty. Výsledkem byl obraz uplynulých teplotních poměrů až do konce 20. století.

Výsledek ukazuje, v čem se uplynulé klimatické změny lišily od těch dnešních, které urychluje člověk: malá doba ledová sice byla v průměru nejstudenější epochou uplynulých 2.000 let, v některých regionech světa to ovšem bylo sotva znát. A dokonce na svém vrcholu nezasáhla středověká teplá perioda ani polovinu zeměkoule. Během zhruba tří set let tohoto období sice bylo v průměru velmi teplo  – jednotlivá teplá období v Evropě a v jihovýchodní Asii od sebe ale mohlo dělit až několik desítek let.

Současné oteplení oproti tomu působí daleko globálněji: nejteplejší perioda uplynulých dvou desítek let se odehrála ve 20. století a zasáhla více než 98 % povrchu Země. „To je jednoznačný důkaz, že antropogenní globální oteplování je bezprecedentní nejen z hlediska absolutních teplot, ale i z hlediska prostorového uspořádání ve srovnání s uplynulými 2.000 lety“, uvádí autoři studie.

Nesrovnatelný nárůst teploty

Ve druhé studii se Neukom se svým týmem podíval na stejná data, zaměřili se ale na roční průměrné teploty a zkoumali, jak rychle se měnily a co to způsobilo (Nature Geoscience: PAGES 2k Consortium, 2019). Zjistili, že teploty v druhé polovině 20. století stoupaly rychleji než v předchozích periodách. Kromě toho odhalili, že před industrializací ovlivňovaly globální klima většinou sopky, zatímco jak známo, je spouštěčem současného oteplování je člověk. Koncentrace CO₂ v atmosféře kvůli průmyslovým spalovacím procesům a výrobě energie neustále roste. Protože se hromadí CO₂, vodní páry a plyny jako metan (CH₄) a v malém množství také oxid dusný (N₂O), dopadá sice na Zemi sluneční světlo, část tepla je ale těmito plyny zadržována a neunikne již zpět do vesmíru. Planeta se začne zahřívat.

Známé pravidlo, že se podnebí mění neustále, je jistě správné, uvedl i geovědec Scott St. George ve svém příspěvku, který rovněž vyšel v prestižním vědeckém magazínu Nature. Sám se na studiích nepodílel a poznamenává, že různá proxydata, především vyhodnocení letokruhů stromů jsou sice někdy nespolehlivá a „ztěžují srovnávání teplých a studených intervalů v posledních 2.000 letech“, kvůli čemž nejsou výsledky neomezeně průkazné. Vzápětí však dodává: i když zpětně prozkoumáme podnebí až do raných dob římské říše, „nemůže rozeznat událost, která by se i jen vzdáleně podobala globálnímu oteplování uplynulých desítek let – jak ve stupních, tak ve svém rozsahu.“



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: