Měla by média uvádět národnost pachatelů?

Měla by média uvádět národnost pachatelů?
REKLAMA

Pokud je pachatelem cizinec, je jeho původ někdy uváděn, někdy ne. Západoněmecký rozhlas (WDR) se nyní pokusil o formulaci kritérií pro uvádění původu pachatelů a tím o tomto tématu odstartoval debatu.

Pachatel znásilnil brzy ráno uprostřed Düsseldorfu ženu. Nepoznán utekl. Minulý týden se ale policii podařilo podezřelého pachatele pomocí DNA odhalit, což vyvolalo velkou úlevu. V informování o události se však vyskytly rozdíly. Pro deník Rheinische Post byl zatčený prostě „39letý muž“. Express svou zprávu uvedl konstatováním, že se jednalo o již dříve trestaného žadatele o azyl ze Sýrie. A zase jiná média, jako například Bild, to uvedla až dále v textu. Je nějaký z těchto postupů správný? Byly jiné chybné? A v jakých případech by vůbec média měla uvádět původ pachatelů?

Těmto otázkám se minulý týden v Kolíně nad Rýnem věnovala pódiová diskuze vědců a novinářů, kterou zorganizovala Mediální služba integrace. Žurnalisté, vědci, vyšetřovatelé a politikové v této otázce již dlouho hledají diskurs. V nedávné době se směrnicemi pro mediální uchopení neněmeckých pachatelů trestných činů zabývala komise Západoněmeckého rozhlasu (WDR) – aby po dvouleté práci dospěla k závěru, že žádné řešení neexistuje. Protože každé řešení s sebou nese šance i rizika.

Vedoucí komise Torsten Beermann, politický redaktor WDR, to ilustroval na příkladu dvou směrnic jeho domovské stanice. První zásada zní: „Zohledňujeme, že naše zpravodajství o individuálních pochybeních může vést k diskriminačnímu zevšeobecnění.“ A druhá: „Jsme si vědomi toho, že neuvedení původu může rovněž vést k chybné interpretaci“ a může uškodit vlastní důvěryhodnosti.

V zásadě všichni účastníci pódiové diskuze uznali, že toto téma může vzbuzovat emoce. Ale při akcentování různých rizik a šancí se opět projevily velké rozdíly. Většina účastníků převážně zdůrazňovala nebezpečí, která vyplývají z pojmenování pachatelů neněmeckého původu – totiž diskriminaci cizinců jako celku. To bylo v protikladu s názory publika. Nebo s politiky, jako je expert na vnitřní záležitosti CDU Gregor Golland, který se tématu kriminality cizinců léta věnuje. Ti zdůraznili, že uvedení původu pomáhá při řešení problémů.

Nebezpečí pojmenování

Rizika otevřeného jmenování původu zdůraznila zejména Sheila Mysorekarová, předsedkyně organizace Neuen Deutsche Medienmacher (NDM, Noví tvůrci médií, pozn. red.), sdružení pracovníků v médiích s přistěhovaleckým pozadím. Připomněla první pokyny nacistů tisku po převzetí moci v r. 1933: při informování o trestných činech musela média vždy uvést, když byl pachatelem Žid. Spojení trestných činů s určitou skupinou obyvatelstva je tedy „jistou cestou ke stigmatizaci menšiny“. Tato stigmatizace je ještě posilována tím, že mnoho zpráv uvádí původ pouze u cizinců a ne u německých pachatelů. Přitom existují i delikty, při kterých dominují Němci. O „bílých německých daňových podvodnících“ se ale nemluví nikdy, uvádí Mysorekarová. Vyzvala proto, aby se na uvádění původu aplikovalo staré známé kritérium: Musí existovat „odůvodněný vztah“ mezi činem a původem. I redaktor WDR navrhoval, abychom se stále ptali, „jestli tyto informace potřebujeme k pochopení činu“. Původ tedy musí být přinejmenším aspoň částečně příčinou činu.

Mysorekarová a Beerman tak vyzvali k dodržování zásady, kterou do r. 2017 doporučovala Německá tisková rada: „odůvodněnou souvislost“. K lítosti NDM ale Německá tisková rada kodex změnila. Nyní doporučuje jmenovat národnost pouze tehdy, pokud panuje „odůvodněný veřejný zájem“. Tuto formulaci obhajuje Frank Überall, předseda Německého svazu novinářů. V rozhovoru pro deník Die Welt uvedl, že „klesající počet stížností“ svědčí o „bezpečném přístupu redakcí k tomuto tématu“. Kromě toho ukazuje „stále stejně vysoká sankční kvóta, že hodnocení překročení hranic nebylo rozostřeno“. „Sankční kvótou“ je míněn počet důtek udělených tiskovou radou médiím kvůli prohřeškům proti kodexu.

Nebezpečí mlčení

Ale i neuvedení původu pachatelů skrývá mnoho rizik. Na kolínském shromáždění před tím – více než diskutéři z pódia – varovaly hlasy z (přehledného počtu) posluchačstva. Především kritizovaly myšlenku uvádět původ jen tehdy, pokud je příčinou činu. Proč bychom neměli jmenovat národnost i tehdy, pokud to pomůže podobným případům zabránit? Na to se ptalo více diskutujících. Poukázali mimo jiné na příklad odmítnutých kriminálních žadatelů o azyl. Jejich původ sice není pro spáchání činu kauzální, ale jejich trestným činům by se dalo daleko lépe zabránit, kdyby se dařilo odmítnuté žadatele rychleji vyhostit. K tomu je ale třeba na jejich kriminalitu veřejně poukázat.

Dalo by se namítnout, že proti trestným činům uchazečů o azyl by se dalo bojovat i tehdy, pokud by o nich měla informace politika a policisté, ne ale veřejnost. Tento postup ale odmítli političtí praktikové. Například expert na vnitřní politiku CDU Gregor Golland deníku Die Welt řekl, že politika zpravidla potřebuje tlak veřejnosti, aby jednala. „Navíc by stát, který by své informace o kriminálních cizincích tajil, pomáhal jen šíření spikleneckých teorií“.

Těmto obavám se pokouší dostát i nová, od r. 2017 platná směrnice Německé tiskové rady. Ještě dále jdou média jako Sächsische Zeitung. V r. 2016 rozhodla, že u každého činu bude uvádět národnost – ať už je německá nebo ne. Podle vlastních slov tak chce zvýšit důvěru čtenářů, protože ti opakovaně požadovali informace o původu pachatelů. Tento postup označil Golland za příkladný, neboť „respektuje konzumenta médií jako odpovědného a rozhodování schopného člověka. Beermann a Mysorekarová si ovšem postěžovali, že v praxi pak často vypadá postup listu Sächsische Zeitung tak, že je vždy jmenován zahraniční původ, ale ne pokaždé německý.

Mysorekarová také tvrdí, že jsou to často je „extrémně pravicové skupiny“, které po médiích vyžadují uvádění původu. Tomu odporuje Beermann a mnichovský specialista na komunikace Hans-Bernd Brosius, který se zabýval výzkumem uvádění původu v médiích. Brosius vysvětlil, že se otázkou přistěhovalectví jistě nezabývají jen pravicově smýšlející současníci – na to je příliš relevantní.

Stanovisko skupiny Die Welt

Mediální skupina Die Welt uvádí informace o migračním pozadí nebo příslušnost k menšině u pachatelů tehdy, pokud existuje „odůvodněný veřejný zájem“. Tak to předepisuje Tiskový kodex, žurnalisticko-etické měřítko Tiskové rady. To například znamená, že v případě tzv. „vraždy ze cti“ v islámském prostředí bude uvedena náboženská příslušnost pachatelů.

REKLAMA
REKLAMA