Adorno: „Touha po zlu, po katastrofě“

Adorno:

Je to senzační nález: už v r. 1967 si z exilu navrátivší se Theodor W. Adorno (Wiki) dělal starosti z posunu doprava. Je zarážející, jak jeho tehdejší analýza vystihuje dnešní situaci.

Adrono píšící o Donaldu Trumpovi, AfD a globálním pravicovém populismu? A to v r. 1967? Dobře, pojem „fake news“ se tehdy ještě nepoužíval. Ale samozřejmě už znal filosof a sociolog propagandistickou techniku neomalené lži, tyto „naprosto šílené a fantastické pohádky“, velmi dobře. Například tu, že „svého času rabín Nussbaum požadoval, aby byli všichni Němci kastrováni. Abychom si rozuměli, tento příběh jsem si právě vymyslel, ale jedná se zhruba o argumenty tohoto druhu. Lidé se chlubí znalostmi, které lze sotva ověřit, které ale zrovna tomu, kdo je prezentuje, poskytují určitou formu autority.“

Theodor W. Adorno, ve Frankfurtu narozený syn židovského velkoobchodníka s vínem Oscara Alexandera Wiesengrunda, v r. 1933 nucený opustit Německo, věděl, o čem mluví. V exilu napsal spolu s Maxem Horkheimerem (Wiki) „Dialektiku osvícenství„, standardní dílo mimo jiné o sklonu člověka prosazovat i iracionální nadšení s racionálním kalkulem. V r. 1949 se Adorno vrátil do Frankfurtu, v r. 1967 mluvil před studenty ve Vídni. Jeho přednáška „Aspekty nového pravicového radikalismu“ spadá do doby, kdy dobývala NPD jeden západoněmecký zemský sněm za druhým – a to sotva 20 let po pádu nacistické diktatury. Právě k 50. výročí Adornova úmrtí 6. srpna přednáška poprvé vychází v písemné podobě.

Adorno si všímá toho, že „přívrženci starého i nového fašismu jsou dnes rozděleni napříč celou populací“. A pozoruje „něco jako sílící protiklad venkova proti městu“. A u přívrženců extrémně pravicových myšlenek vidí latentně katastrofické nálady: tyto kruhy mobilizují své stoupence „touhou po zlu, po katastrofě“.

Jak se snoubí lež se vzýváním katastrofy, to jsme mohli v uplynulém týdnu studovat na Twitteru vedoucích představitelů AfD. Ve Frankfurtu byl se smrtelnými následky vržen pod vlak malý chlapec a pachatel – kterým byl Eritrejec – byl pouze na základě svého původu spojován s uprchlickou politikou Angely Merkelové z r. 2015 – ačkoliv s ní od r. 2006 ve Švýcarsku žijící Eritrejec nemá opravdu nic společného. Ale lidská touha po mýtech je často větší než přijetí reality.

„Aspekty nového pravicového radikalismu“

Ve své přednášce z r. 1967 Adorno zdůrazňuje, že jakýkoliv hněv, byť jen cítěný nebo instrumentalizovaný, má reálný základ: „Kdo nevidí nic před sebou a kdo si nepřeje změnu společenských základů, tomu vlastně nezbývá nic jiného, než jako wagnerovský Wotan zvolat: ‚Víš, po čem Wotan touží? Po konci.‘ – kvůli své vlastní sociální situaci si přeje zánik, jenže ne zánik vlastní skupiny, ale pokud možno zánik celku.“

Adornova přednáška o „Aspektech nového pravicového radikalismu“ vyjde v rámci materiálů z jeho pozůstalosti u nakladatelství Suhrkamp. Protože se jedná o brizantní a aktuální téma, nakladatelství jeho přednášku vydává zvlášť a knihu doplnilo o bonusový materiál (doslovem) – postup, který by Adorno zřejmě považoval za kulturně industriální.

Tato pointa ale nadšené fejetonisty nenapadla, i proto, že byli zaměstnáni objevem Adornovy kritiky kapitalismu a jak mnoho paralel k současnosti nabízí blouznění nové pravice (například Björn Höcke). To, i skutečnost, jak se pravicoví vůdci inspirují levicí, od Marxe po pravičáky přes Greenpeace aktivismus Hnutí identitářů až po metapolitiku v Gramisciho duchu už moudře zpracovaly knihy o nové pravici Thomase Wagnera („Die Angstmacher„, přeložitelné např. jako „Vyvolávači strachu“, pozn. red.) a Volkera Weisse („Die autoritäre Revolte„, „Autoritářská revolta“, pozn. red.). Weiss nyní k Adornově přednášce dodal doslov.

Navíc se vyplatí číst Adornovu přednášku s pomocí knihy „Die Gesellschaft des Zorns“ (Společnost hněvu, pozn. red.) Cernelie Koppetschové, nejmladší, lucidní analýzy globálního pravicového populismu. Protože z pocitu „permanentního deklasování vrstev, které by se podle subjektivní třídní příslušnosti řadily ke střednímu stavu“, vinil Adorno kapitalismus, který dnes obyčejně nazýváme globalizací. Jeho poznávacím znakem je, že se netýká už jen spodních vrstev, ale že provokuje iracionální moment odmítání moderny, které je vlastní všem společenským vrstvám, i elitám.

Theodor W. Adorno: „Aspekte des neuen Rechtsradikalismus“ (Askepty nového pravicového radikalismu, pozn. red.), nakladatelství Suhrkamp, 86 stran., 10 €.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: