Navzdory nesčetným atentátům: proč Američané tak milují své zbraně?

Navzdory nesčetným atentátům: proč Američané tak milují své zbraně?

Po každém útoku střelnými zbraněmi se v USA diskutuje o přísnějších zbraňových zákonech. Debata to není nová, svůj původ má v americké ústavě. Ta zaručuje základní právo na držení zbraní. Ale proč vůbec?

Se zmizíkem by byla celá záležitost vyřešena během okamžiku. 27 slov na prastarém papíru by se rychle vymazalo a rázem by bylo celé běsnění a debata o zbraních v USA pouhou historií. Druhý dodatek ústavy – zformulovaný v r. 1791 a součást „Bill of Rights“, tedy Listiny práv – totiž dává každému Američanovi právo, aby nosil zbraň.

Nyní je opět aktuální poté, co o víkendu vyvolaly dva další atentáty, v El Pasu v Texasu a v Daytonu v Ohiu, hrůzu a pozdvižení. V Texasu zaútočil muž se svým samopalem v obchodním domě, zabil 20 osob a mnoho dalších zranil. Jeho motiv: zřejmě nenávist vůči cizincům.

K masakru v Ohiu došlo pouhých 13 hodin poté, 24letý střelec zabil čtyři ženy, mezi nimi svou sestru, a pět mužů – desítky dalších zranil. Náhodně střílel v oblíbené daytonské vycházkové lokalitě po chodcích. Jednalo se o „mass shootings“ č. 250 a 251 – pouze za tento rok.

Spojené státy jsou jednou z pouze tří zemí na světě, kde je ukotveno základní právo na nošení zbraně. Občané mají mít možnost se bránit. Po každém atentátu se krátkodobě rozpoutá debata o vlastnictví a přísnějších kontrolách střelných zbraní v USA. Ale ke skutečným změnám prakticky nikdy nedojde.

Proč tomu tak je?

Zbraně pro „bezpečnost svobodné země“

Vždy, když chtějí kritikové omezit vlastnictví zbraní nebo ho dokonce zakázat, zazní z řad zbraňové lobby: podívejte se do ústavy. Druhý dodatek zní: „Protože je dobře organizovaná milice nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, nesmí být právo lidu vlastnit a nosit zbraně omezeno.“

Druhým dodatkem ústavy ale původně nebylo vůbec myšleno individuální právo amerických občanů, ale měl na mysli zbraně občanských milicí, vysvětluje Manfred Berg, profesor amerických dějin. Na Univerzitě v Heidelbergu se zabývá ústavními dějinami USA. Berg říká: „Otcům zakladatelům šlo o právo lidu organizovat milice. Ozbrojený lid pro ně představoval protiváhu tyranským vládám.“

Ústavní dodatky, které k ústavě přibyly v r. 1791, byly odpovědí na vzmáhající se kritiku: z 13 zakladatelských států USA se ozývaly hlasy, že původní ústava příliš posílila federální vládu. „Bill of rights“ z r. 1791 proto měla zajistit občanské svobody. „K tomu patřilo i nošení zbraní“, uvádí Berg.

Dodatky zaručují svobody

Dodatečné články ústavy svědčí o těchto občanských právech. Důležité však je vidět vznik dodatků v historických souvislostech, upozorňuje historik Berg. Byly formulovány, když hlavy lidí byly ještě plné války za nezávislost. Lid se měl být schopen bránit moci tyranů. Zákon byl důležitý i pro osadníky na západě. Ti měli v domorodém obyvatelstvu dokonce „nepřítele“ přímo před svými domovními dveřmi – a proti tomu se bylo třeba organizovat.

Osobní právo držet zbraň v těchto případech ale přesto nebylo myšleno. Nebylo to ani třeba, protože vlastnictví zbraně bylo samozřejmostí. „Nikdo to nezpochybňoval“, říká Berg.  Puška tehdy byla důležitá už jen proto, že ještě neexistovala moderní státní moc: nebyla skutečná policie, stejně tak jako neexistovalo efektivní trestní stíhání.

Čas milic a pomocných šerifů vlastně už pominul

Daleko spíš záleželo na občanech, aby se lupičům a psancům dokázali bránit sami. Proto se pro vlastnictví zbraní nevyslovila jen americká ústava, ale podobné formulace měly i všechny jednotlivé členské státy USA.

V r. 2019 existují v USA četné policejní orgány a profesionální armáda. Milice tedy vlastně už nejsou potřeba, stejně jako pomocní šerifové. Přesto: „K zásadní debatě, jestli smí američtí občané vlastnit zbraně, nikdy nedošlo“, vysvětluje Berg. I dnes nepožadují dokonce ani kritičtí odpůrci zbraní zrušení „Second Amendment“, tedy druhého dodatku, ale pouze přísnější kontroly.

„Federální státy nesmí občanům bránit ve vlastnictví a nošení zbraní, protože by tím byla omezena schopnost Spojených států zaručit veřejnou bezpečnost a možnost lidí dostát svým povinnostem vůči vládě“, uvádí jeden z prvních rozsudků týkajících se zbraní Nejvyššího soudu Spojených států amerických (Supreme Court) z r. 1875. A toho se zákony drží dodnes.

Soud právo na zbraň potvrdil

Soudy tak několikrát potvrdily právo na soukromé držení zbraní. Například v r. 1875, když byli odsouzeni stoupenci radikálně pravicového Ku-Klux-Klanu, protože zakázali v Louisianě černým Afroameričanům vlastnit zbraně. Nebo v r. 2008, když se bezpečnostní pracovník domáhal práva uchovávat svou zbraň doma. To chtěl federální stát zakázat, nakonec však musel své zákony upravit.

Zbraně jsou odjakživa součástí americké kultury. Ba co víc: pro Američany jsou svaté. Během bohoslužby ve státě Pensylvánie v březnu 2018 se věřící hrdě chlubili svými útočnými puškami. Na hlavách měli koruny, vyrobené z nábojnic. Wayne LaPierre, šéf mocné zbraňové lobby NRA, v televizním rozhovoru prohlásil, proč nesmí platit žádné přísnější zbraňové zákony: zbraně jsou dány Bohem. Jejich zákaz by proto kolidoval s vírou.

„Vlastnit zbraň je pro mnoho Američanů zosobněním občanské svobody“, říká Berg. I proto, že v širokých vrstvách společnosti panuje hluboce zakořeněná nedůvěra vůči státu. Berg se zevrubně zabýval americkou justicí lynčování, o které napsal několik článků. Jeho poznatek: v Americe je přijetí státního monopolu násilí jen velmi málo vyvinuté.

Zastřelit lupiče je povoleno

Ukazuje se to i na případu dodnes platného a dalekosáhlého práva na sebeobranu. Zprávy v souvislosti s tzv. „Stay your ground“ zákony se objevují neustále. Místo aby se Američané před lupičem či útočníkem vyhnuli, smí ho v mnoha státech Unie zastřelit. Beztrestně.

Tato nedůvěra dosahuje svého vrcholu v tzv. „Militia movement„, v hnutí civilních milic, jejichž příznivci částečně žijí v paranoidním paralelním světě. Věří, že USA jsou již obsazeny, a jejich občanskou povinností je cizí vládce porazit. I pro ně představuje právo na držení zbraně nejsvobodnější výdobytek.

Z evropského pohledu je toto vnímání cizí. I to souvisí s naší minulostí, jak vysvětluje Berg: „V Evropě se vládnoucí monarchové vždy postarali o to, aby se obyvatelstvo neozbrojilo. Státní monopol násilí se v Evropě setkává s daleko kladnějším přijetím než v Americe.“

Občané USA zbožňují ústavu

Občané USA tíhnou k uctívání, dokonce až k sakralizaci ústavy, zdůrazňuje Berg: „Mnoho Američanů žije v představě, že otcové zakladatelé v ústavě poskytli geniální a dodnes závazné odpovědi na všechny velké otázky politického uspořádání.“

Proto jsou její články právníky většinou vykládány historicky: co platilo tehdy, musí platit i dnes. „Otázkou je, jak dlouho se chceme vázat na 200 let starý dokument“, dodává Berg. V USA jsou změny ústavy obrovskou výjimkou. Od r. 1791 došlo teprve k 17 změnám – a s prohibicí a jejím ukončením se dokonce ještě dvě z nich vzájemně anulovaly.

To souvisí s vysokými překážkami, souhlasit se změnou totiž nemusí pouze dvě třetiny všech poslanců Senátu a Sněmovny reprezentantů, ale poté i tři čtvrtiny všech států Unie. A souvisí to i s všeobecným postojem ke zbraním. Historik Berg si je jistý: „Pro zrušení práva vlastnit zbraň nebude nikdy existovat většina.“



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: