Jak diskutovat s lidmi, kteří uvízli ve svých ideologických předsudcích?

Jak diskutovat s lidmi, kteří uvízli ve svých ideologických předsudcích?

Emise CO2, záchrana uprchlíků na moři – v některých tématech jsou tábory tak nesmiřitelné, že spolu už téměř nemluví. Vědecká novinářka Nguyen-Kimová se odvážila na to jít bez ideologie a prozrazuje, jak vést zdárnou diskuzi.

Svoboda názorů je považována za cenné ústavní právo. Při emocionálně nabitých tématech se ale někteří lidé bojí otevřeně vyjádřit svůj názor. Strach z ideologického odsouzení je příliš velký.

Vědecká novinářka Mai Thi Nguyen-Kimová zastává neideologický přístup. Na svém YouTube kanálu „maiLab„, který produkuje televizní stanice SWR, mluví promovaná chemička o přírodovědných tématech jako jsou účinky očkování nebo záření mobilních telefonů, ale často také o vášnivě vedených diskuzích jako rovnoprávnost a integrace.

Její koncept: vždy vychází ze současného stavu vědy – bez ohledu na to, které straně se to právě líbí. Spolu s dalším vědeckým redaktorem rešeršuje 31letá Nguyen-Kimová často týdny pro jedno video na dané téma, jak nám vypráví během telefonického rozhovoru. Její největší motivací je boj proti fake news.

Die Welt: Měla jste nabídku od BASF, abyste vedla jejich laboratoř. Proč jste se místo toho stala youtuberkou?

Mai Thi Nguyen-Kim: Bylo to pocitové rozhodnutí. Měla jsem dojem, že je nutné více mluvit o vědě. V době, kdy se na internetu šíří fake news a silně ovlivňují názory, existuje velké nebezpečí, že lidé budou činit politická rozhodnutí na základě falešných informací.

Chtěl bych proti tomu něco udělat. O mnoha vědcích se říká, že jsou idealisté. Když jsem se rozhodla, že se budu soustředit na svá videa, propadla jsem stejnému nadšení, jaké jsem zažívala u vědy.

Welt: Dnes má váš YouTube kanál přes 450.000 odběratelů, vystupujete v diskuzních pořadech a na WDR moderujete pořad. Jaké jsou faktory vašeho úspěchu?

Nguyen-Kimová: Věřím, že nejsem jediná, koho rozčilují fake news a kdo považuje diskuze, které jsou vášnivé jen proto, že chybí základní znalost faktů, za unavující. Mám takový pocit, že věda dnes trefila nerv doby. Mnoho lidí chápe, že vědecký výzkum má mnoho společného se skutečným životem. Například pokud jde o změnu klimatu, očkování nebo závádění genetických technologií.

Welt: Chcete především bojovat s fake news. Lidem ale často chybí čas, aby si každou informaci ověřovali. Jak lze fake news rozpoznat bez velké časové náročnosti?

Nguyen-Kimová: Na to bohužel neexistuje jednoduchá odpověď. Neexistuje žádný seznam, který by stačilo projít, abychom si na konci byli jisti, že jsme neskočili na fake news. V zásadě bychom měli vždy kriticky zkoumat, jestli informace pochází z důvěryhodného zdroje a dát si tu práci s opravdu kritickým přijímáním informací.

U všech témat kterými se zabývám se pokouším zprostředkovat vědecké myšlení. To znamená, že poukazuji na to, v kterých místech bychom měli blíže zkoumat zdánlivě jisté poznatky a logicky se tvářící závěry a kde aspoň v současné době není důvod ke kritice.

Welt: Které byly poslední fake news, na které jste sama skočila?

Nguyen-Kimová: (smích) Vždy hlásám, že přírodní prostředek ještě nemusí být automaticky šetrnější než chemický výrobek, jak mnoho lidí tvrdí. Když jsem nedávno stála nemocná v lékárně, kde mi dali na výběr mezi chemickým nebo přírodním produktem, tak jsem – bez toho abych se vůbec podívala na účinné látky – okamžitě sáhla po chemickém, protože jsem chtěla „něco silného“. Byla jsem tedy intuitivně vedena předsudkem, přestože před tím neustále varuji.

Welt: V jednom videu popisujete lidský sklon trvat na nějakém názoru nebo dojmu i poté co se ukáže, že byl mylný. V čem to vězí?

Nguyen-Kimová: V zásadě mají myšlenkové vzorce smysl. Kdybychom museli zevrubně analyzovat všechny dojmy, byly bychom naprosto přetíženi. Dříve nám tento jednoduchý způsob uvažování pomáhal přežít.

Například bylo užitečné, považovat hady za nebezpečné, protože někoho v okolí had uštknul. Sice nejsou nebezpeční všichni hadi, ale když si přesto dáme pozor na všechny, snížíme riziko, že se nám něco špatného stane.

Ve složitém světě, kde má jedno rozhodnutí více různých dopadů a věci spolu souvisí, může být tento jednoduchý způsob přemýšlení fatální. Lze pak dojít k rozhodnutí, která neberou v potaz skutečnou situaci a proto vedou ke špatným výsledkům.

Welt: Jaký vliv mají politické preference na pravděpodobnost náchylnosti k fake news?

Nguyen-Kimová: Víra ve fake news je něco v zásadě lidského. Věří v ně každý, bez ohledu na politickou orientaci. Pokud je něco v souladu s naším světonázorem, rádi tomu uvěříme. Pokud ne, nebudeme s tím souhlasit. Výzkumy ukazují, že ani inteligentní lidé nejsou před fake news chráněni. Naopak. Jsou často ještě lepší v racionalizaci argumentů, odporující jejich názoru.

Welt: Jakmile se mluví o tématech jako záchrana uprchlíků, změna klimatu nebo rovnoprávnost, mají mnozí lidé strach, že budou zahnáni do kouta. Jak můžeme v takto vzrušené atmosféře diskutovat věcně a hodnověrně zastávat neutrální pozice?

Nguyen-Kimová: Podle mého názoru jsou v těchto diskuzích příliš často zaměňovány dojmy s fakty. Kdo chce diskutovat, měl by napřed mluvit o faktech a číslech a pak je odděleně interpretovat. Pokouším se do takových témat zapojit obě strany. Pokud ale čísla ukazují určitým směrem, je třeba to také uznat. Co se týče interpretace, mám zkušenost, že lidé většinou umí dobře zacházet i s odlišným názorem, pokud je dobře zdůvodněný a není jim vnucován.

Welt: Často ovšem vzniká spor už o samotných číslech a faktech. Výběrem statistiky lze interpretaci ovlivnit jedním či druhým směrem.

Nguyen-Kimová: To je pravda. Proto bychom této části diskuze také měli věnovat více času. Prosazuji, abychom si napřed nezaujatě zjistili, jaká čísla a vědecky relevantní poznatky k danému tématu existují. Zároveň se musíme i kriticky dívat na to, jak vědci ke svým poznatkům došli, jinak jsou bezcenné. Proto ve svých videích také vysvětluji metodiku. Té si podle mého názoru všímá příliš málo vědeckých novinářů.

Welt: Spor o fakta se občas odehrává ještě o rovinu hlouběji. Kritikové teorie o změně klimatu způsobené člověkem říkají, že je financování výzkumů často ovlivněno politicky. Proto jsou převážně předkládány poznatky, které preferují jeden směr. Existuje vůbec něco jako nezaujatá pozice?

Nguyen-Kimová: I věda je ve své věcnosti určitě zranitelná. I ve vědě dochází ke střetu zájmů. Tato výtka je přesto neudržitelná. Vědce totiž v prvé řadě zajímají poznatky. Pokud by tedy někdo dokázal přesvědčivě vysvětlit, že svým výzkumem odhalil důkazy, které mluví proti tomu, že je globální oteplování způsobené člověkem, byl by také podporován.

Welt: Jako komunikujete s lidmi, kteří se před vědeckými fakty zcela uzavírají?

Nguyen-Kimová: Takoví lidé už jsou mimo můj dosah. Problém bychom ale neměli přeceňovat. V internetu mnoho z nich vystupuje hodně hlasitě. Budí tak dojem, že se jedná o obzvlášť velikou skupinu. Varuji však před tím, abychom se na tyto vzteklouny příliš soustředili. Pak totiž propásneme šanci komunikovat s těmi, kteří témata vidí skepticky jen proto, že jim chybí informace.

Welt: Jak by se měl změnit vliv vědců na politiku?

Nguyen-Kimová: Z mého pohledu je ještě velký prostor v přenosu poznatků. Chybí „tlumočníci“. Politikové by měli vědcům lépe naslouchat a vědci by se měli více zaměřit na srozumitelnou prezentací svých výsledků. Což při komplexních jevech není úplně jednoduché, ale dost vědců se tím příliš nezabývá. Ale pozoruji, že zde obzvlášť u mladých vědců dochází ke změně.

Welt: Kam byste se na politickém spektru sama zařadila?

Nguyen-Kimová: Nikdy jsem nebyla členkou žádné strany, protože program každé strany v několika bodech kolidoval s tím, co je vědecky rozumné. To je pro mě také nejkritičtější výtka vůči politickým stranám: že při své argumentaci opomíjejí vědu.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: