Boris Johnson: vše nebo nic

Boris Johnson: vše nebo nic

Zacházení Borise Johnsona s členy vlastní strany, kteří se odvážili projevit svůj názor, vypovídá o jeho stylu vládnutí: uznává pouze vítězství a poslušnost, pokud se mu obojího nedostává, mává nad hlavou kyjem „kapitulace“.

Bylo by zajímavé vědět, co si o britské politice a stavu Konzervativní strany myslí David Cameron. A jak posuzuje svou roli ve vývoji, který za jeho vlády začal referendem o brexitu – když tehdy, byť pouze s polovičním nasazením, prosazoval setrvání v EU – a který našel své předběžné dno ve vyhazovu vnitrostranických protivníků strategie vystoupení z EU nového premiéra.

Cameron by si zřejmě nedovedl představit, že za Johnsona jednou dojde k „čistkám“, které jinak vídáme jen u autoritativních režimů. Ale kdo ví. Ti, kdo znají hazardéra Johnsona, zřejmě nevylučují nic, pokud bude jeho cíl, opustit za jakýchkoliv okolností EU, ohrožen. Ano, Boris Johnson vsadil vše, to ho dělá tak nebezpečným.

Feudální nároky na loajalitu

Proto bylo správné, že mu většina dolní komory odebrala kontrolu nad programem jednání parlamentu, aby tak zabránila neřízenému brexitu. 21 disidentů z řad konzervativců, kteří se postavili premiérovi, vesměs vážení členové strany, mezi nimi i několik ministrů (a mj. Sir Nicholas Soames, vnuk Winstona Churchilla, pozn. red.), postavili zájmy své země nad mocenské nároky předsedy vlády.

Jeho reakce, vyrazit je ze strany a vyloučit je tak z budoucích voleb za konzervativní stranu, vypovídá o jeho stylu vládnutí mnohé; odhaluje feudální touhu po moci a Johnsonovo skutečné chápání politiky v parlamentním systému. Uznává pouze vítězství a poslušnost, pokud se mu obojího nedostává, mává nad hlavou kyjem „kapitulace“. Že by mohl dosáhnout dohody s Evropskou unií, která by splňovala jeho nároky, je zcela nereálné; přesto od něj toto tvrzení ještě často uslyšíme.

Události posledních dní vytáhly před zraky veřejnosti člověka, který Johnsonovi nejvíc radí – totiž Dominica Cummingse (viz např. „Šedá eminence tahající za nitky. Británii navždy mění Johnsonův ‚geniální rusofil‘“ na Aktuálně.cz). To je ten, kterého bývalý ministr financí označil za vetřelce, který chce konzervativce transformovat z občanské strany na sektu, která se ukájí na brexitu a nacionalismu.

Připomíná to bývalého šéfstratéga Bílého domu, Steva Bannona, kazatele populismu a rozmetání institucí. Proč dopouštíme, aby se takoví lidé dostali do centra moci?

Jak informují média, např. news-ticker magazínu Focus, dolní komora britského parlamentu ve středu večer schválila zákon, který by měl zabránit brexitu bez dohody. Ten předpokládá posunutí termínu vystoupení z EU až na 31. ledna 2020, pokud dříve nedojde k dohodě o smlouvě. Zákon ještě musí projít horní komorou. Boris Johnson reagoval podáním žádosti o vyhlášení předčasných voleb, které by se měly pravděpodobně konat 15. října. Pokud k nim ovšem dojde. Zde mu totiž hrozí další porážka, neboť potřebuje dvoutřetinovou většinu, tedy i hlasy opozičních labouristů.

Před desátou hodinou večerní hlásí televizní stanice ZDF, že opozice bude napřed chtít mít jistotu, že projde její zákon, než Johnsonovi umožní vyhlásit předčasné volby. Přičemž vůbec není jisté, že je Johnson vyhraje. Mohl by se příštím britským předsedou vlády stát levicový 70letý labourista Jeremy Corbyn? Jeho osobou se zabývá Frankfurter Allgemeine Zeitung v článku „Marxista na dosah moci„.

Z přímého přenosu televizní stanice Phoenix vyplývá, že Johnsonův návrh na vyhlášení předčasných voleb neprošel. Britský premiér tak zatím všechna svá hlasování prohrál.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: