Počet migrantů přicházejících do Evropy je tak nízký, jako už dlouho ne. To by nás však nemělo mýlit. Evropská unie v zásadě nic nevyřešila. Ursula von der Leyenová se bude muset začít tématem zevrubně zabývat.
Evropa propásla zprávu roku. Zní: „hranice jsou zavřené“. Již několik měsíců existují na všech třech velkých migračních trasách přes Středozemní moře dohody u uprchlících. Prostřednictvím těchto smluv přesouvá Evropská unie ochranu vnějších hranic na země ležící na druhé straně Středozemního moře, tam, odkud migranti do Evropy přicházejí.
Od r. 2016 existuje dohoda mezi EU a Tureckem, od r. 2017 mezi Itálií a Libyí a od letošního jara de facto opět mezi Španělskem a Marokem. Mechanismus je stále stejný: EU dává peníze, vybavení a poradenství – pobřežní hlídka partnerské země pak brání migrantům v přeplavbě.
Nikdo by se však neměl nechat mýlit. Evropská unie otázku migrace nevyřešila. Pokud se chatrné smlouvy s monarchiemi, autokraty a diktaturami na druhé straně zhroutí, stojí tu Evropa opět bez jakéhokoliv plánu. Právě nyní se to znovu ukazuje: Turecko pouští do Řecka opět více migrantů a prezident Recep Tayyip Erdogan hrozí, že „otevře brány“, pokud EU nepřistoupí na jeho zahraničně politické požadavky. Ani aktuální velmi nízké počty uprchlíků už Řecko nezvládá.
Pokud by Turecko jednoho dne skutečně otevřelo hranice, byl by řecký azylový systém přetížen. V zásadě se totiž od r. 2015 nic nezměnilo. Platí dublinský systém, což znamená, že se o uprchlíky musí postarat samotné země, ležící na pobřeží. Ale proč by to měly dělat? Nejlepším řešením pro tyto země je zavřít oči a nechat migranty táhnout dál, často do Německa.
Status quo není řešením
Evropská unie se svou novou šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou se musí k problematice postavit jinak. Ochrana vnějších hranic se musí dostat do rukou k tomu určené evropské autority Frontex – a to daleko rychleji než je plánováno. Na hranicích musí být zkoumáno, kdo má nárok na azyl. To je jen zlomek příchozích. Tato relativně malá skupina lidí může být rozdělena napříč Evropou.
Ostatní migranti se musí vrátit do svých zemí původu. K tomu je třeba repatriačních dohod, v případě potřeby výměnou za rozvojovou pomoc. To by představovalo řešení migrační otázky. Současné status quo řešením není, představuje jen nebezpečí pro evropskou politickou stabilitu.
Problematice uprchlické krize se věnujeme v samostatné rubrice.
