Jostein Gaarder: “Stojíme na prahu nové revoluce”

Jostein Gaarder: “Stojíme na prahu nové revoluce”

Jostein Gaarder píše už roky politické bestsellery. Německý deník Die Welt přinesl rozhovor s autorem Sofiina světa (která se v r. 1995 stala nejprodávanější knihou na světě, pozn. red.) o otrávených debatách, koalicích s populisty a o momentu zbabělosti.

Jostein Gaarder čeká v lobby jednoho hotelu v Lübecku. Předchozího večera ve městě předčítal ze své nové knihy Správně (v němčině vyšla pod titulem Genau richtig, pozn. red.). Směje se, když redaktor na poslední chvíli dorazí včas a vypráví o více než 40 stupních venku, o výlukách na železnici a vlacích s nefungující klimatizací. Smích aktivisty za životní prostředí, který už dlouho nepovažuje změny klimatu za náhodu, říká „vždyť to vím už dávno“. Gaarder vložil příjmy z jeho dosud největšího úspěchu Sofiina světa v r. 1998 do ekologické ceny, která byla dotována 100.000 dolary a která byla po 17 let udílena vědcům a aktivistům. Pak peníze došly. Nyní, kdy se stal Sofiin svět povinnou četbou na čínských školách, přemýšlí Gaarder – jen napůl v žertu – jak s příjmy smysluplně naložit.

Die Welt: Pane Gaardere, ve vašem posledním románu (Loutkář, pozn. red.) navštěvuje jeden muž pohřby neznámých lidí, na kterých se pokouší seznámit s ženami. Ve vaší nové povídce Správně vysvětluje lékařka pacientovi, se kterým měla v mládí románek, že brzy zemře – načež dostane muž erekci.

Jostein Gaarder: Považuji to za hodně realistické. Lékařka byla jeho první přítelkyní. A pak sedí v její ordinaci, dozvídá se, že smrtelná nemoc omezí jeho nervy a motoriku tak, že  už nezvedne ani hrníček. Jen jeho potence neutrpí. Ve chvíli diagnózy se ozve jeho plazí mozek. Sám považuje za absurdní, že v momentu, kdy se dozví o blížící se smrti, myslí zrovna na svou potenci. V tomto okamžiku před ní v jistém slova smyslu stojí naprosto nahý, právě přišel o vše. Cítí zlobu, zranitelnost, zároveň si však vzpomíná i na dobu, kdy byli oba spolu. Tedy, z psychologického pohledu je v takové situaci erekce skutečně možná.

Welt: Popisujete nezadržitelné, ponižující umírání, zároveň však necháte klíčit vtip a naději. Jedná se o tvrdou práci uchopit toto těžké téma s takovou lehkostí?

Gaarder: Ano. Moje knihy totiž nemají šířit depresi. Mám rád, když mi lidé říkají, že jde o knihy, které říkají životu ano. Podle mě pojednává o životě – o lásce a smrti. Protože v každém milostném vztahu je obsažena smrt, je součástí tohoto koktejlu. O smrti přemýšlím od té doby, co mi bylo deset.

Welt: Už jako desetiletý?

Gaarder: Vím, že to mnohé překvapí. Většina lidí mi řekne: „Na smrt nikdy nemyslím.“ „Dobře“, odpovím, „pak nepřemýšlíš nikdy ani o životě. Pro mě to spolu souvisí.“ To vše mě zajímá, stejně jako i jiné lidi. Přičemž ale nejfilosofičtější otázka, kterou si dnes musíme položit, zní úplně jinak.

Welt: A to?

Gaarder: Je to otázka, jak budeme my lidé bojovat s globálním oteplováním a jak můžeme zachovat životní podmínky na Zemi. Když před lety vyšel Sofiin svět, moje knížka pro mládež o velkých filosofických otázkách, byl jsem doslova v šoku. Protože mi až daleko později došlo, že jsem zapomněl na nejdůležitější otázku: „Jak můžeme zachránit naši planetu?“ Tak jsem se styděl, že jsem napsal další příběh, Nořin svět. Knihu pro mladé čtenáře o klimatické změně.

Welt: Než jste začal psát bestsellery, byl jste dlouho učitelem. Přemýšlel jste někdy o tom, jak byste reagoval, kdyby vaši školáci chodili měsíce za školu, aby se účastnili na Fridays for Future?

Gaarder: O tom bych nemusel dlouho přemýšlet. Mám vnuky, kteří v pátek nechodí do školy, protože protestují za ochranu klimatu. Podporuji je. V současnosti se v Norsku vedou diskuze, jestli by za to měli být školou potrestáni. Třeba to tak musí být. Co mi ale imponuje, je něco jiného: že mnoho školáků pokračuje navzdory hrozícímu trestu. To mi připomíná velká hnutí za lidská práva v USA v 60. letech. Tváří tohoto občanského hnutí se stal Martin Luther King. Nebo se podívejme na Jihoafrickou republiku, kde se tváří hnutí proti apartheidu stal Nelson Mandela. Již před mnoha lety jsem si položil otázku, jestli se kdy objeví tvář, kterou si spojíme s bojem proti šílenství globálního oteplování. A pak přišla Greta Thunbergová, toto malé děvče ze Švédska. Třeba nebyla přesně tou osobou, kterou jsem si představoval. Ale stala se hodně důležitou.

Welt: Rozruch kolem ní, ať už pozitivní nebo negativní, dosáhl neskutečných rozměrů: audience u šéfů vlád i u papeže, titulní příběh v Time Magazine. Neposouvá tato inscenace vlastní téma do pozadí?

Gaarder: Myslím si, že toho hodně obětuje. Ale zdá se být velmi oddána věci. Věřím, že potřebujeme přesně takový charakter, jako je ona. Stojíme na začátku revoluce.

Welt: Norská předsedkyně vlády Erna Solbergová nyní spolu s dalšími skandinávskými předsedy vlád oznámila, že chtějí dosáhnout klimatické neutrality výrazně dříve než Německo a že budou formulovat další klimatické cíle. Co si o takových prohlášeních myslíte?

Gaarder: Nemyslím si, že lže. Solbergová je důvěryhodná. Je ale vždy lehké pojmenovat cíle, které leží daleko v budoucnu. Mnozí teď mluví o tom, co se stane do r. 2030 – to je ještě 11 let. Proč pořád čekáme? Co se týče Solbergové, pochybuji, že jí reálie ve vlastní vládě umožní tyto cíle naplnit. Již delší dobu je totiž v koalici pravicově populistickou Pokrokovou stranou – a mnoho jejích politiků nadále popírá, že globální oteplování vůbec existuje.

Welt: O otázce, jestli se má uzavírat koalice s pravicovými populisty, diskutuje celá Evropa. V Norsku to je již léta realita. Jaký je váš soud?

Gaarder: Je k tomu třeba říct, že tato pravicově populistická strana není identická s Front National Marine Le Penové. Ale aby bylo jasno: já tu stranu vlastně ve vládě nechci. A budu proti ní vystupovat, dokud bude ve vládě.

Welt: Co soudíte o argumentu, že lze pravicové populisty „zbavit kouzla“ tím, že se jim předá politická spoluzodpovědnost?

Gaarder: Myslím si, že to v Norsku částečně zafungovalo. Od doby, kdy je Pokroková strana součástí vlády, ztratila podporu voličů.

Welt: Když před osmi lety zavraždil Anders Breivik 77 osob, napsaly New York Times, že doufají, že to nebude znamenat konec otevřené norské společnosti. Od té doby se stal Breivik celosvětovou ikonou extrémně pravicové scény, střelec z Christchurche na Novém Zélandu ho nazval inspirací, jsou i další následovníci. Byla z Utøye vyvozena špatná ponaučení?

Gaarder: Už v r. 2011 jsem napsal, že by masakr v Utøye nebyl možný bez všech těch pravicově extremistických blogů a webových stránek. Dnes to vidíme ještě zřetelněji než tehdy. Lidé jako Breivik jsou inspirací pro izolované, osamělé mladé muže. Co se od té doby ještě zhoršilo, je, že jejich extremistické názory namířené proti muslimům, ženám a menšinám už nejsou přitažlivé jen pro mladé, izolované muže. Hlásají je dokonce prezidenti. Z tohoto pohledu nese americký prezident za takové útoky spoluzodpovědnost. Je to, jak se německy říká, „ansteckend“ (nakažlivé, pozn. red.).

Welt: Co bychom mohli dělat?

Gaarder: Například novozélandská předsedkyně vlády odmítla vyslovit jméno atentátníka. To je dobrý začátek, jak tyto lidi nestylizovat do role hrdinů, kteří pak inspirují ještě více následovníků a sympatizantů. Abychom si rozuměli: tyto kriminálníky bychom měli ukazovat v médiích, ale měli bychom přestat šířit videa a fotografie z útoků, které sami dávají do sítě. Média by tento kult neměla podporovat.

Welt: Agrese proti jinak smýšlejícím se dnes staly každodenností na všech stranách politického spektra. Když aktivistka za ženská práva Alice Schwarzerová nedávno požadovala zákaz pokrývek hlavy ve školách, byl jí v rámci diskuze ve Frankfurtu vyčítán antimuslimský rasismus. Jsme ještě schopni vést takové debaty na věcné rovině?

Gaarder: Kritizovat problematické chování muslimských přistěhovalců – to je jako příslovečný slon v místnosti, o kterém se nesmí mluvit. Jenže my potřebujeme, aby v debatách zaznívaly i v tomto kontextu ze všech stran kritické hlasy. V Německu stejně jako v Norsku jsou zákony, podle kterých například není možné se oženit s více než s jednou ženou a že se lze oženit jen s dospělými ženami – ne s 13letými dívkami. A co je ještě důležitější: každý norský nebo německý občan se smí rozhodnout, s kým se chce nechat oddat. Nebo s kým se oddat nechce. Nesmíme naše zákony zmenšovat. Nesmíme činit ústupky. Mnoho z těchto problémů by se dalo vyřešit, kdybychom aplikovali stávající německé a norské zákony.

Welt: To se lehce řekne.

Gaarder: Vzpomínám si na jízdu taxíkem Norskem, řidič pocházel z Pákistánu. Mezi řečí jsem se ho zeptal, jak by se tvářil, kdyby se jeho dcera provdala za norského muže. Řekl, že by to v žádném případě nedovolil, že by se proti tomu postavil. Odpověděl jsem: „Mám syna, neměl bych vůbec nic proti tomu, kdyby si vzal vaši dceru, pákistánskou ženu. Takže jsem tolerantnější než vy.“ Co tím chci říct: existují hranice tolerance. Nesmíme být tolerantní vůči těm, kteří jsou netolerantní vůči nám. Takových rozhovorů s taxikáři jsem vedl mnoho. Jeden se udál před 20 lety. Můj norský nakladatel, velice dobrý přítel, byl postřelen, protože vydal Satanské verše Salmana Rushdieho v norském překladu. Je zázrak, že to přežil. Přes půl roku ležel v nemocnici. O něco později jsem jel taxíkem, řidič mě poznal, věděl, že jsem spisovatel, když mi najednou řekl, že si vydavatel onen atentát zasloužil. Z dnešní pohledu se sám na sebe zlobím, že jsem mu okamžitě neodpověděl: „Zastavte! Už s vámi nechci jet.“ To jsem ale neudělal.

Welt: Proč ne?

Gaarder: Možná ze stejného důvodu, proč nechcete začít hádku se zubařem, pokud ještě ležíte v zubařském křesle. Nevím. Ale tento postoj je problém. Je chybou. Ještě si pamatuji, že se tato jízda odehrávala na jaře, mnoho žen se procházelo v lehkých šatech. To předtím taxikáře také rozrušilo. Vyprávěl mi o rodičovské schůzce na jedné škole, kterou navštívil. O učitelce, která byla rovněž lehce oděná. Považoval jsem to za zvláštní, zeptal jsem se ho: „Proč vám to vadí?“ A on odvětil, že když něco takového vidí, považuje to za výzvu k sexu. Řekl jsem mu: „Nezapomeňte, že to není dovolené.“ V tomto ohledu se musí muži jako on ještě mnohému naučit.


Jostein GaarderJostein Gaarder studoval skandinávské jazyky a teologii na univerzitě v Oslu, v letech 1981–1991 vyučoval filosofii a literaturu na vysoké škole v Bergenu. Je autorem mnoha knih, které se vesměs zabývají dějinami filozofie, náboženstvím a pojednávají o základních otázkách lidské existence (Wiki).



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: