Richard Baldwin: „Každý průměrný člověk bude daleko chytřejší“

Richard Baldwin:

Globalizace se bude zrychlovat a dotkne se především střední třídy, říká ekonom Richard Baldwin. Budoucnost práce ale bude lidštější a lokálnější.

Po půl hodině vytáhne Richard Baldwin krávu. Ukáže na obrázek, který právě promítá. Diagonála symbolizuje, jak si lidé představují technický vývoj: krůček po krůčku, ve stejném tempu vpřed, jako procházku do mírně stoupajícího svahu. Toto vnímání určuje naši představu budoucnosti. Bude za tři roky jezdit každý druhý nákladní vůz autonomně? „K tomu přece nikdo nepotřebuje kalkulačku“, vysvětluje Baldwin. „Instinkt nám říká: to přece není možné.“

Třeba se tak ale stane: skutečný pokrok – na obrázku znázorněný křivkou – se ze začátku plíží, je pomalý, lidé desítky let sní o létajících automobilech, bez toho, aby k něčemu vážně došlo. Náhle se ale objeví technický průlom a vývoj je najednou příliš rychlý. Realita exponenciálně překonává očekávání.

To je moment krávy. Baldwin ho totiž nazývá „Holy Cow Moment„. Takové chvíle budou lidé brzy zažívat častěji: globalizace se výrazně zrychlí a bude daleko šílenější, než cokoliv předtím.

POLITIQ_Richard-Baldwin-Holy-Cow-Moment
Realita překonává očekávání: jak si lidé představují pokrok (modrá čára) a jak rychlý je pokrok ve skutečnosti (červená křivka). Obrázek: @BaldwinRE

Budoucnost samozřejmě Baldwin nezná. Ale vyzná se. Je zřejmě jedním z nejvlivnějších a nejsečtělejších ekonomů světa. Baldwin je šéfredaktorem nejdůležitějšího webového portálu branže: vede VoxEU.org, nebo, jak ho jednoduše nazývá: Vox. Zde publikují relativně srozumitelným způsobem své vědecké výsledky hvězdy ekonomického světa stejně jaké mladí ekonomové. Pokud někdo vydá novou vědeckou práci, neříká se dnes ve studijních lavicích „pošli mi PDF“, ale: „Je to už na Voxu?“

Baldwin je něco jako vrátný této stránky. Všechny příspěvky rediguje osobně, nevyjde nic, co předtím neschválil. Zkoumá, jestli národohospodářský model vědce – odborný svět mluví o „working papers“ – je dostatečně zralý ke zveřejnění. Ví tedy celkem vše o současném stavu ekonomické nauky. Dost možná má Baldwin nejlepší ekonomický přehled na světě.

To dělá z jeho tezí o dalším vývoji globalizace napínavé čtení. Shrnul je v přednáškách, jednu z Oxfordu (viz video výše, jeho video z TEDu je zde, rozhovor s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Paulem Krugmanem pak zde, pozn. red.) lze např. zhlédnout na YouTube, a napsal knihu, kterou nazval „Globotics Upheaval„, protože přesně to je těžiště jeho práce: umělá inteligence (AI) a robotizace udělí globalizaci obrovské zrychlení, které může vést k velkým otřesům. AI a automatizace totiž nezmění jen činnosti nyní již vývojem zmítaných továrních dělníků, ale i duševně pracujících a kancelářských zaměstnanců v průmyslových zemích, kteří se doposud cítili v bezpečí, jelikož zatím nebyli globalizací postiženi nebo z ní dokonce těžili. Stručně: dopadne i na střední třídu.

Umělá inteligence a roboti učiní lidi produktivnějšími a bohatšími.

Rozhodující faktor vidí Baldwin ve strojovém překladu. Jakmile budou skutečně spolehlivé, říká, zásadně změní svět práce. Např. obchodní otázky mohou být řešeny zcela jinak. Může být logo trochu hranatější? To převezme grafik z Bangladéše, výsledek představí díky časovému posunu zítra ráno ve videokonferenci. Kdo zanalyzuje nové obchodní výsledky, abychom viděli, jestli byla slevová akce úspěšná? Úkolu se zhostí specialistka na statistiku z Číny.

Noví konkurenti na domácích trzích práce žijí v zemích, které mají mnohem nižší mzdy. V mnoha státech patří lidé s desetidolarovou hodinovou mzdou už k solidní střední třídě, rozvíjí svou tezi Baldwin. To neodpovídá ani minimální mzdě mnoha západních zemí. Kromě toho tam platí zcela jiné sociální standardy, popř. vůbec žádné: neexistuje ochrana před výpovědí, nevyplácí se rodičovské příspěvky ani nemocenská. Baldwin nazývá nové kolegy „telemigranty„. Mohou změnit nebo zcela vypudit miliony pracovních míst v Evropě a Severní Americe, což si potrefení zatím ani neuvědomují: „Lidé na to vůbec nejsou připraveni“. Jejich „moment svaté krávy“ je teprve čeká. „Jde to nelidsky rychle a je to obrovsky nespravedlivé“, dodává Baldwin.

Umělá inteligence působí rovnoprávně

Tolik špatné zprávy. Samozřejmě ale není vše jen špatné. Baldwin je ekonom a ekonomové sledují lidstvo, kterému se po stovky let vede stále lépe. Baldwin je, navzdory všemu, optimista. „Jsme dostatečně vynalézaví, abychom i v budoucnu měli dostatek pracovních míst“, zdůrazňuje. Umělá inteligence a roboti učiní lidstvo produktivnějším a bohatším. Zaměstnanci budoucnosti převezmou to, co počítače neumí: „Vedení týmů, empatii, etiku, kreativitu a schopnost reagovat na předtím netušené problémy.“

Nejjistějšími pracovními místy jsou ta, při kterých musí být ve stejnou chvíli více lidí v jedné místnosti. „Práce budoucnosti bude lidštější a lokálnější.“ Monotónní kancelářská činnost oproti tomu odpadne. Baldwin říká, že „AI působí rovnoprávně“. Umělá inteligence kvalifikuje každého, pomáhá identifikovat vzorce a získávat znalosti, což doposud vyžadovalo roky zkušeností a studia. „Každý průměrný člověk bude daleko chytřejší“, dodává Baldwin. Jako příklad popisuje pracovní profil někde mezi ošetřovatelkou a lékařkou, která díky AI umí stanovovat správné diagnózy. „To sice nenahradí skutečnou návštěvu lékaře, získáte ale přístup ke zkušenostem celé profese.“

Švýcarsko je rozumná společnost. Panuje zde hluboce zakořeněný smysl pro sociální spravedlnost.

To, aby se pozitivní dopady umělé inteligence a automatizace také prosadily, je podle Baldwina v kompetenci vlád. „Plán A je, pomoci zaměstnancům s přizpůsobením a nechat proběhnout změny v co možná nejkratším časovém horizontu“, říká. Už to ale u továrních zaměstnanců fungovalo pouze v omezeném rozsahu, proto připravil i plán B: „Vlády musí být připraveny i na zpomalování událostí, pokud by situace začala být vážná.“ Aby se předešlo explozivním změnám, mohla by být zaměstnanost chráněna zákonem. Pomoci by mohly i silnější regulace ve službách jakožto i vyšší požadavky ve zdravotnictví, soukromé sféře a při ochraně dat. Změna by se tak zpomalila, což by pomohlo zaměstnancům.

27 let ve Švýcarsku

Baldwinovo myšlení je ovlivněno evropským sociálním systémem. Sice je rodilým Američanem, promoval na MIT, otcem jeho doktorandské práce je nositel Nobelovy ceny Paul Krugman, je skvěle propojen s americkou ekonomickou scénou a do r. 1991 pracoval pro vládu George H. W. Bushe. Potom ho ale přitáhlo Švýcarsko; už více než 27 let, téměř polovinu svého života, žije dnes 61letý ekonom v Ženevě.

Jeho žena je Švýcarka, jeho děti jsou též Švýcaři, sám Baldwin mluví francouzsky. V Ženevě vyučuje ekonomii na Graduate Institute, mezi jehož absolventy patří například Kofi Annan. „Švýcarsko mám hodně rád“, přiznává Baldwin. Před několika lety s manželkou uvažovali, že se vrátí do USA, nakonec se ale rozhodli, že zůstanou. „Švýcarsko je rozumná společnost“, říká Baldwin. „Panuje zde hluboce zakořeněný smysl pro sociální spravedlnost.“ Společenská soudržnost je silnější než v USA, lidé mají podobnou představu o tom, co je dobré a špatné. „Celkově mám Evropu rád“, dodává. „Lidé se tak často nestěhují. Udržují si přátele. Chodí ke stejnému pekaři, který má už 20 let ten samý krámek.“

Zasazuji se o to, aby ekonomie udělala svět lepším.

I v ekonomii je situace na této straně Atlantiku lepší: evropští ekonomové totiž berou politickou praxi daleko vážněji. Zde platí: „Dělej základní výzkum a publikuj v odborných žurnálech, ale pokud se chceš stát skutečným profesorem, musíš obstát na trhu politické relevance. Jinak jsi považován za dítě, které jen zveřejňuje roztomilé křížovky.“

Nabízet politikům konkrétní rady, které vycházejí z ekonomických dat a modelů – to je záměr, který Baldwin aplikuje i u Voxu. „Vždy jsem se náruživě zasazoval o to, aby ekonomie udělala svět lepším.“ S diskutujícími nejedná arogantně, ale působí spíš nápomocně, konstruktivně, přátelsky. Dokonce šíří na Twitteru (@BaldwinRE) pozitivní náladu, což se nedaří každému: „Vox je součástí mého života, starám se o něj každý den. Denně dostanu 10 až 15 e-mailů, týkajících se Voxu“, vypráví Baldwin. Aby ušetřil čas, pracuje hodně s předpřipraveným odpověďmi. Automatizace přece může život zlepšit.

Ekonomie pro všechny

Webový portál VoxEU.org vyrostl během finanční krize. Stránka byla zveřejněna v červnu 2007, jako na objednávku následovala celosvětová finanční krize. Mnoho lidí hledalo ekonomická vysvětlení. Vox je nabídl. „Než něco vyjde ve vědecké publikaci, trvá to pět let“, říká šéfredaktor Richard Baldwin. „Tato mezera vytváří poptávku po naší práci.“ Vox se stal vyhledávaným styčným bodem pro vládní úředníky, novináře a vědce. „Naše články jsou kratší než příspěvky v magazínech think tanků. A jsou vždy psány lidmi, kteří prováděli dotyčný výzkum“, vysvětluje Baldwin. Váží si toho, že do Voxu zatím přispělo 7.000 až 8.000 ekonomů.

Stránku provozuje londýnský výzkumný institut Centre for Economic Policy Research (CEPR), od r. 2018 je jeho prezidentkou Beatrice Weder di Mauro, která byla kdysi členkou německé hospodářské „rady moudrých“. Podle Baldwina vyjde měsíčně 75 až 100 příspěvků. Mnoho autorů svá data vizualizuje. „Grafika přesvědčí čtenáře daleko více, než regresní tabulka“, komentuje Baldwin. Největší čtenářský ohlas vzbudilo porovnání finanční krize z r. 2008 se světovou hospodářskou krizí z r. 1929 („A tale of two depressions„), článek si zobrazilo přes milion čtenářů. Na platformách pro vědecké publikace jsou čísla zcela odlišná. „Jako akademik to znám důvěrně. Dostanete zprávu: tvá práce patří mezi deset nejstahovanějších v tomto měsíci. Blahopřeji: 120 stažení“, porovnává Baldwin. „Pokud se na Voxu podívá na článek v první den vydání méně než 1.000 lidí, je to neúspěch.“ Běžně to bývá 2.000 až 4.000 čtenářů v prvních dnech, některé příspěvky vygenerují i 10.000 kliknutí. „Mnoho ekonomů chce, aby se jejich článek hojně šířil, je to daleko demokratičtější.“ Zpočátku na portál přispívali pouze známí, etablovaní ekonomové. Baldwin to však změnil. Každý vědec by měl dostat šanci. „Pokud je práce přiměřeně relevantní, pokusím se ji prosadit.“


Richard BaldwinRichard E. Baldwin je profesorem mezinárodní ekonomie na International and Development Studies v Ženevě, kde se přes 30 let zabývá výzkumem globalizace a obchodu. Je také bývalým předsedou Centre for Economic Policy Research (CEPR) a šéfredaktorem portálu VoxEU.org, který založil v r. 2007. Je vědeckým členem americké neziskové organizace National Bureau of Economic Research. Byl dvakrát zvolen za člena rady Evropské hospodářské asociace. Kromě své vědecké a poradenské činnosti je také autorem a spoluautorem mnoha knih.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: