Whistlebloweři – tiší revolucionáři

Whistlebloweři - tiší revolucionáři

Spojené státy americké byly spoluzaloženy whistleblowerem. A i jinak platí: kdo odhalí nezákonné aktivity, měl by požívat celosvětovou ochranu. Komentář pro Süddeutsche Zeitung od Adriana Kreye.

Je samozřejmě škoda, že se režisér Steven Soderbergh rozhodl udělat z příběhu Panama Papers komedii (The Laundromat, pozn. red.), ve které jsou zločinci hlavními postavami. Jasně, jako spolupracovník deníku Süddeutsche Zeitung, které se pomocí spisů whistleblowerů z panamské kanceláře Mossack Fonseca podařil husarský kousek, píšu trochu ve vlastní věci. A samozřejmě jsou dramaturgická rozhodnutí svobodou režiséra a padouši jsou zkrátka často zajímavějšími figurami, ať už se jmenují Jürgen Mossack, Richard Nixon nebo kocour Karlo. Platí to především pro příběhy whistleblowerů, protože ti kdo bili na poplašné zvony, byli vždy jen tichými hrdiny světových dějin, kteří svůj život a svobodu riskovali v ústraní. Což právě přivedlo do ráže prezidenta Trumpa, který by moc rád věděl, kdo poslal do oběhu jeho telefonát s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.

Film a politické aféry jsou ale dobrou příležitostí pro malou ódu všem ženám a mužům, kteří odhalili bezpráví. Už někdo Donaldu Trumpovi připomenul, že Amerika, kterou neustále nazývá „great“, byla spoluzaložena whistleblowerem? Byl to, abychom byli přesní, Benjamin Franklin, který v r. 1773 předal bostonskému tisku tzv. „Hutchinson Letters„, ve kterých královi oddaný viceguvernér Thomas Hutchinson a jeho kumpáni britským politikům (zjednodušeně řečeno) navrhovali, jak zpacifikovat kolonisty, což vedlo k tomu, že kolonisté vrhli v Bostonu do moře bedny s čajem, což zase vedlo k tomu (zjednodušeně řečeno), že Benjamin Franklin a jeho druhové o tři roky později vyhlásili nezávislost USA.

Donald Trump zřejmě myslí spíše na Daniela Ellsberga, který tzv. „Pentagon Papers“ dodal rozhodující argumenty protestům proti válce ve Vietnamu. Nebo na Juliana Assangeho, který zveřejnil americké válečné zločiny a diplomatické pikantnosti. Nezapomeňme ani na Edwarda Snowdena, který odhalil celosvětovou špiclovací síť tajných služeb. Těch, co odhalují nepravosti, je stále více. Právě jako nyní přímo z Oval Office.

Napřed soud, potom Nobelova cena za mír

Skutečnost, že se v současné době už dokonce mluví o whistleblowerském kultu, lze technicky zcela jednoduše vysvětlit. Benjamin Franklin a Daniel Ellsberg museli ještě své podklady dopravit doslova pěšky do redakcí. Dnes mohou whistlebloweři poslat kliknutím myši zašifrovaná data (přinejmenším, pokud se předtím trochu zabývali zabezpečením). A to v objemu, který by u Otce zakladatele Franklina zřejmě zabral deset koňských povozů.

Magazín POLITIQ: staň se whistleblowerem

Není pravda, že by si světové společenství práce whistleblowerů necenilo. Carl von Ossietzky, který v r. 1931 ve svém listu Weltbühne odhalil nelegální vyzbrojování Reichswehru, sice skončil před soudem, pak mu ale v r. 1936 byla udělena Nobelova cena za mír. Zpravidla je však odměnou whistleblowerů stále ještě pronásledování, vyhnanství nebo vězení, v mnoha zemích i smrt. Proto pro ně sice ještě nemusíme požadovat hlavní role ve filmových komediích (je i dost filmových dramat, která jim vzdávají hold), ale rozhodně potřebují více ochrany.

Každá demokracie by se měla cítit zavázána vytvořit takové zákony, které bití na poplach ve službách veřejného blaha prohlásí za základní právo. A pokud to myslí vážně, měla by všem, kteří tak činí v zemích, kde jsou pronásledováni, nabídnout azyl a ochranu.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: