Zákeřná zrada Kurdů

Komentář Denize Yücela k turecké invazi v Sýrii

Zákeřná zrada Kurdů

Kurdští bojovníci vzdorovali IS a tím riskovali životy i pro naši bezpečnost. Že je nyní Donald Trump nechal na holičkách, připomíná rok 1991. Tehdy vydaly USA irácké Kurdy napospas řezníkovi Saddámovi Husajnovi. Komentář pro Die Welt+ od Denize Yücela.

„Aujourd’hui, je suis kurde“ (dnes jsem Kurdem), napsal Stéphane Charbonnier, tehdy šéfredaktor francouzského satirického magazínu Charlie Hebdo v souvislosti s obléháním města Kobani teroristickými milicemi tzv. Islámského státu (IS) v říjnu 2014.

Podle Charbonniera nebrání Kurdové pouze „svůj život, své rodiny a svou zemi“, ale „nás všechny – ne proti vybájenému islámu, který teroristé vůbec nesymbolizují, ale proti barbarským gangsterům“.

Bylo to v době, kdy turecký prezident Recep Tayyip Erdogan odpočítával čas do pádu enklávy na severu Sýrie, jeho předseda vlády Ahmet Davutoglu označil bojovníky IS za „naštvanou mládež“ a turecké vedení dalo najevo, že mu je dokonce krvavý operetní „kalifát“ milejší, než kurdská autonomie.

Bylo to v době, kdy zbytek světa nečinně, ale ne bez účasti, přihlížel heroickému boji Kurdů, až jim konečně na rozkaz Baracka Obamy pomohlo americké letectvo a společně IS vytlačili, ulici po ulici, vesnici po vesnici.

Bylo to měsíce před vražedným útokem IS na Charbonniera a jeho kolegy z Charlie Hebdo. „Je suis kurde“ tedy předcházelo zvolání „Je suis Charlie“.

Že turecko-kurdská PKK a jí ovládané syrsko-kurdské milice YPG, které na tom měly velkou zásluhu, svou mezinárodní prestiž vybojovanou v Kobani opět zmařily, nemění nic na tom co se nyní, před zraky nečinné mezinárodní veřejnosti, odehrává: ohromná, tragická a zákeřná zrada.

Zradou Kurdů Donaldem Trumpem (a Západem obecně) se neopakuje pouze smutný příběh r. 1991, kdy USA vydaly irácké Kurdy napospas řezníkovi Saddámovi Husajnovi. Nemusí vést jen k tomu, že se Erdoganovy islamistické podpůrné jednotky vrhnou na přece jen z poloviny fungující – a sekulární – kurdskou samosprávu na severu Sýrie, jak tomu bylo vloni v enklávě Afrin. Neznamená to jen posílení autokrata Erdogana a zřeknutí se USA pověsti důvěryhodného partnera.

Tato zrada je také zneuctěním obětí teroru tzv. Islámského státu – každého z až 11.000 Kurdů v Sýrii, kteří kvůli těmto „barbarským gangsterům“ přišli o život a všech ostatních, ať už v Ankaře, Paříži nebo Berlíně.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: