Švýcarský držitel Nobelovy ceny: „Trochu civilní neposlušnosti neuškodí“

Švýcarský držitel Nobelovy ceny:
REKLAMA

Univerzitní profesor Jacques Dubochet podporuje hnutí Extinction Rebellion, uvádí v rozhovoru. Doufá, že soudci budou na jejich akce hledět smířlivě.

Tages-Anzeiger: Spolu s dalšími vědci z Romandie se v otevřeném dopise stavíte za klimatické hnutí Extinction Rebellion (XR). To požaduje snížení vypouštění CO2 do r. 2025 až na nulu. Aby se toho dosáhlo, musela by švýcarská Spolková rada jednat podle zákona o mimořádných událostech.

Jacques Dubochet: Ti mladí lidé vůbec tak radikální nejsou. Pouze požadují, aby se z vědeckých poznatků konečně vyvodily správné důsledky. Podívejte, co Spolková rada zatím udělala. Přijatá opatření v žádném případě nestačí k odvrácení klimatické katastrofy. Musíme udělat vše pro to, abychom oteplení omezili na 1,5 stupně. Pokud totiž překročíme určitou hranici, hrozí, že nad globálním oteplováním ztratíme jakoukoliv kontrolu. Tak daleko se nesmíme dostat.

Tages-Anzeiger: K vyjádření nedůvěry vědců vůči politice dochází krátce po konfederačních volbách, ve kterých zelení a zelení liberálové masivně posílili. Ztratil jste důvěru v demokracii?

Dubochet: Otevřený dopis jsem podepsal již před volbami. Ale volební výsledek mi opravdu dává naději. Doufám, že nyní ve Spolkové radě i v parlamentu dojde ke coming outu, tedy že se stále více politiků přidá k přesvědčení, že je třeba rychle něco dělat. Protože mnoho političek a politiků má děti, kterým budou muset vysvětlit, proč včas nejednají. Nedávno jsem se stal dědečkem. V r. 2100 bude našemu vnoučkovi 81 let. S velmi vysokou pravděpodobností budou v té době životní podmínky vlivem globálního oteplování velmi těžké. Zřejmě to bude chaotický svět, pokud se nám nepodaří dostat situaci pod kontrolu. A to rychle.

V dnešní situaci není přístup ‚business as usual‘ přiměřený.

Tages-Anzeiger: Spolu s dalšími signatáři podporujete záměr Extinction Rebellion na svolání občanských shromáždění. Ta by měla spolu s vědci vypracovat opatření, jak spotřebu CO2 rychle snížit na nulu. Měla by tato shromáždění nahradit demokraticky zvolený parlament?

Dubochet: Ne. Lidstvo ale stojí před největší výzvou své existence. Možná to není úplně výstižné přirovnání: když ale USA v r. 1941 stály před otázkou, jestli vstoupí do války, nedošlo k tomu také po dlouhé parlamentní diskuzi. K vítězství r. 1945 bylo třeba hlavně rozhodné jednání. Demokracie v USA tím spíš ještě posílila. I v dnešní situaci není přístup ‚business as usual‘ přiměřený.

Tages-Anzeiger: Co konkrétně požadujete?

Dubochet: Spolková rada nedávno rozhodla, že má být klimatická neutralita dosažena v r. 2050. Bravo! To je – v trochu striktnější podobě – i cíl Ledovcové iniciativy. Ale podle Pařížských klimatických dohod musí být tento cíl dosažen v r. 2050 celosvětově. A mnoho rozvojových zemí, například Indie, v nastávajících letech znečištění CO2 ještě zvýší, poněvadž chtějí pro své obyvatelstvo dosáhnout stejného životního standardu, jaký máme my. Proto se musí silně rozvinuté země, jako je Švýcarsko, stát vzorem a vypuštění emisí musí snížit na nulu daleko rychleji. Klimatické hnutí to požaduje do r. 2030, Extinction Rebellion do r. 2025. Tento požadavek je rozumný.

Jsem skrz naskrz demokratem.

Tages-Anzeiger: Mluvčí XR Německo nedávno v Neue Zürcher Zeitung označila demokratické volby jako aristokratické a požadovala demokratická shromáždění, do kterých budou členové voleni losem. To skoro zní, jako by měla být demokracie odstraněna.

Dubochet: Nikdy bych demokracii neoznačil za aristokratickou, z definice je to přesně naopak. Jsem skrz naskrz demokratem. A parlament také nemá být nahrazen občanskými shromážděními. Ve Švýcarsku máme jeden z nejlépe fungujících demokratických systémů na světě. Máme nástroje přímé demokracie, které nabízejí nádherné možnosti realizace. Můžeme například hlasovat o Ledovcové iniciativě. To vše je ale hodně pomalé. Doplnění demokratického pluralismu, aby bylo možné efektivně reagovat na klimatickou krizi a ohrožení biodiversity, mi tedy připadá jako dobrý nápad. Ve Švýcarsku všichni milují ledovce a chtějí, aby zůstaly zachovány. Lidé nejsou hloupí. Když pochopí, jak hodně je ohrozí ničení životního prostředí, budou jednat.

Tages-Anzeiger: Ale když už máme ve Švýcarsku tak jedinečné nástroje přímé demokracie, proč ještě chce s Extinction Rebellion svolávat občanská shromáždění?

REKLAMA

Dubochet: Občanská shromáždění vidím jako další parlamentní komoru a ne jako náhradu demokratických institucí. Ani právní stát nesmí být v žádném případě ohrožen.

Tages-Anzeiger: Zároveň podporujete akce občanské neposlušnosti XR, jako jsou blokády silnic nebo bank. Má se podle vašeho názoru vzdát právní stát trestů, protože se rebelové považují za morálně v právu?

Dubochet: Trocha civilní neposlušnosti neuškodí a může být i užitečná, aby upozornila politiky a společnost na to, co je důležité pro přežití lidstva. Přál bych si, aby soudci byli smířliví, pokud takové blokády zůstanou výjimkou. Rozhodující je ale nepoužívat násilí, což tito mladí lidé striktně dodržují. Za to je mohu jenom chválit. Protože to vzhledem k násilí v naší společnosti vůbec není jednoduché. Tyto lidi je třeba podporovat a pomoci jim vyhnout se násilí.

Radikalismus může vzejít z jedné nebo z druhé strany.

Tages-Anzeiger: Demokracie ale nebude nikdy jednat tak rychle, jak si klimatičtí rebelové představují. Radikalizace tohoto hnutí je tedy předprogramována. Kde pro vás leží hranice?

Dubochet: Nevím, to ukáží dějiny. V této souvislosti ale konstatuji, že mladí obránci klimatu mají v zásadě pravdu a všichni v této zemi se k tomuto přesvědčení musí dopracovat. V souhře klimatického hnutí a společnosti se rozhodne, jak se bude situace dále vyvíjet. Radikalismus může vzejít z jedné nebo z druhé strany.

Tages-Anzeiger: Zúčastnil byste se sám akcí klimatických rebelů?

Dubochet: Ne, dokud je ještě otevřena cesta pro jiná řešení.


Jacques DubochetJacques Dubochet (narozen 8 června 1942) je biofyzikem, tč. v důchodu. Je zakládajícím člnem Evropské molekulární biologické laboratoře v německém Heidelbergu a honorárním profesorem biofizyky na univerzitě ve švýcarském Lausanne. V r. 2017 obdržel spolu s Joachimem Frankem a Richardem Hendersonem Nobelovu cenu za chemii za vývoj kryo-elektronového mikroskopu, díky kterému je možné nahlédnout do buněk na atomární úrovni.

REKLAMA