Od prezidenta po politického uprchlíka: vzestup a pád Eva Moralese

Od prezidenta po politického uprchlíka: vzestup a pád Eva Moralese

Bývalý bolívijský prezident uprchl do Mexika. Ať už tím jeho výjimečná politická kariéra skončila nebo ne – Bolívie se za čtrnáct let vlády Eva Moralese v některých ohledech změnila i pozitivně, míní Peter Gaupp v komentáři pro švýcarský list Neue Zürcher Zeitung.

Podobným životopisem se může chlubit málokdo. Morales se z nejchudších poměrů vyšvihl až do prezidentského úřadu své země, stal se prvním domorodým prezidentem a také nejdéle vládnoucím. Jednoduchým zaškatulkováním na levou stranu politického spektra se s touto komplexní osobností vypořádat nelze.

Dětství v chudobě

Morales se narodil do ajmarské rolnické rodiny v Altiplanu v r. 1959. Brzy poznal, co znamená hlad a chudoba. Čtyři z šesti sourozenců zemřeli mladí. Samozřejmostí také bylo, že od malička pracoval na poli a pásl lamy. I ve funkci prezidenta toleroval jako praktickou součást výchovy dětskou práci, pokud nebyla na úkor zdraví a vzdělávání.

V r. 1978 se rodina usadila v regionu Chapare v níže položených východních oblastech Bolívie, kde panovaly lepší vyhlídky na slušné živobytí v zemědělství. K tehdejším produktům patřila také rostlina koka. Evo udělal ve sdruženích cocaleros strmou kariéru.

Konflikt v USA

Odtud také pochází Moralesova silná averze vůči Washingtonu. Pod tlakem USA se tehdejší bolívijské vlády zavázaly k likvidaci pěstování koky. Útlum tohoto odvětví ignoroval skutečnost, že listy koky představovaly tradiční spotřební produkt indigenního obyvatelstva a nejsou srovnatelné s chemicky vyráběnou drogou kokainem. Pěstitelé a jejich organizace se bránili protesty a blokádami; střety s policií a armádou si vyžádaly mrtvé a zraněné.

Když Morales, od r. 1993 poslanec parlamentu, v roce 2002 poprvé nastoupil do prezidentských voleb za levicovou stranu Movimiento al Socialismo (MAS), pohrozil velvyslanec USA v La Pazu, že pokud bude zvolen, Washington zastaví rozvojovou pomoc a uzavře trh pro bolívijské importy. To samozřejmě MAS pomohlo, aby se stala druhou nejsilnější stranou. O tři roky později byl Morales s 54 % poprvé zvolen prezidentem. V r. 2008 vypověděl amerického velvyslance a Drug Enforcement Administration (DEA) ze země, v r. 2013 ji následovali i rozvojoví pracovníci z USAID. Jeho vláda podporovala a regulovala tradiční pěstování koky, boj proti výrobě a pašování kokainu však nepovažovala za svou úlohu.

Pragmatické hospodaření

Moralese již velmi brzy podpořila latinskoamerická levice pod vedením Fidela Castra a Hugo Cháveze. Příliš se nebránil, jejich ideologii však svými činy nenásledoval tolik, jako svou rétorikou. Ve funkci prezidenta sice znárodnil těžbu plynu, ropy a také část zbývajícího průmyslu, přesto zachoval soukromé hospodářství, do kterého vyjma zvýšení daní nezasáhl, stejně jako neomezil politické svobody. Bolívie téměř nebyla odkázána na kubánskou a venezuelskou bratrskou pomoc.

Morales napřed pod záminkou „neoliberálního neokolonialismu“ vypověděl spolupráci  mezinárodním hospodářským organizacím. O něco později však sklidil od Mezinárodního měnového fondu (IMF) chválu za zdravou finanční politiku své vlády. Znárodněním zvýšené příjmy do státní pokladny byly, spíše opatrně, investovány do infrastruktury a do projektů určených ke zlepšení sociální situace. Klesaly i dluhy. Výsledkem byl dlouhodobý růst hospodářství ze kterého těžily široké vrstvy, především také původní indigenní obyvatelstvo. Chudoba se rapidně snížila.

Dosavadní vrstvy ovládající hospodářství a politiku, tedy převážně běloši a mesticové, se s hospodářstvím à la Evo, byť ne úplně dobrovolně, smířily. I Moralesem propagovaná pozemková reforma, která se zaměřila na rozdělení nevyužitého velkovlastnictví půdy, neměla žádné vážné politické následky. V lidovém referendu r. 2009 schválená ústava deklarovala Bolívii jako „plurinárodností“ zemi, zaručila regionům a domorodým skupinám částečnou autonomii, oddělila stát od církve, zavedla sociální práva, ukotvila hospodářské reformy a převedla všechny nerostné zdroje pod kontrolu státu.

Opotřebení a arogance

Aby si udržel politickou základnu, nevzdal se Morales vedoucí pozice ve sdružení pěstitelů koky. Svůj původ podtrhl tím, že nosil tradiční domorodé oděvy a zúčastnil se tradičních ceremonií. Původně vysoká míra domorodých členů vlády však neustále klesala, zatímco se stále častěji objevovaly příznaky rostoucího kultu osobnosti.

S částí původního obyvatelstva se Morales dostal do křížku, když své, na mezinárodní scéně propagované nasazení za panamachu (matku Zemi), začalo nabírat převážně rétorický charakter, protože sílící vykořisťování nerostného bohatství a otevření východních nížin dálkové dopravě nezohledňovalo kmenová území a přírodní rezervace. Letos také došlo k protestům, protože vláda podnikala jen velmi málo proti ilegálnímu mýcení lesů.

Od začátku polarizující styl Moralesova vládnutí stále více sklouzával k autoritářství. Odbory, které ho dlouho podporovaly, se od něj odvrátily. Z hospodářských kruhů zaznívala stále častější kritika, že v dobách silného růstu nepodporoval diverzifikaci. Proti tradičním bolivijským formám protestu, jako jsou pochody venkovského obyvatelstva, stávky horníků, masivní demonstrace a pouliční blokády, nebyl imunní ani indigenní šéf vlády. I on povolil tvrdé zásahy bezpečnostních složek proti nespokojenému obyvatelstvu. I on nakonec ztratil kontakt s realitou, když se nedokázal odtrhnout od moci, pokusil se ohnout právo a dokonce zfalšoval volební výsledky, poté, co mu voliči napočtvrté odepřeli dát předtím třikrát jasně vyjádřenou volební většinu.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: