„To, co dnes vidíme ve velkoměstech, bude v budoucnu běžné i na venkově“

REKLAMA

V některých německých velkoměstech je dnes více než každý třetí přistěhovalcem. Za 20 let to bude běžné v celém Německu, říká expert na migraci Herbert Brücker. Jen tak lze dlouhodobě zajistit německý blahobyt.

Německo potřebuje 400.000 přistěhovalců ročně, aby nedošlo ke snížení lidí v aktivním věku a tak i poklesu hospodářství. K tomuto závěru došel spolkový Institut pro výzkum pracovního trhu a zaměstnanosti (Institut für Arbeitsmarkt- und Berufsforschung, IAB), vedený Herbertem Brückerem. Podle názoru ekonoma se musí Německo otevřít mnoha národnostem, aby pokrylo poptávku po pracovní síle. Portugalsko by mu mohlo být vzorem.

DIE WELT: Portugalsko láká desetitisíce pomocníků na sklizně z Indie, Nepálu a Bangladéše výměnou za vyhlídku na evropský pas. Mnoho pracovníků plánuje svůj přesun do severní Evropy. Stane se to problémem pro zbytek Evropy?

Herbert Brücker: Vidím především šance. Předpokladem nabytí občanství v Portugalsku je totiž dlouholeté zaměstnání s povinným odvodem sociálního pojištění. Kdo byl pět let výdělečně činný a platil odvody, bude s největší pravděpodobností pracovat i dalších pět let.  Na to máme empirické důkazy. Jakmile lidé získají portugalský pas, platí na ně pak běžná pravidla pracovní migrace Evropské unie.

WELT: Mohou volně vycestovat do té země, kde najdou práci.

Brücker: Přesně tak. Předpokladem migrace je, že je v jiné členské zemi EU poptávka po práci. Pak je migrace přínosem pro obě země. Ani občané EU nemohou jednoduše vycestovat do jiné země a tam žádat o sociální zabezpečení, jako např. Hartz IV. Musí dokázat, že se v cílové zemi uživí.

WELT: I němečtí zemědělci zoufale hledají pomocníky na sklizně. Přetáhnou v budoucnu migranty z Portugalska?

Brücker: Důležité je, že v migraci soutěžíme s dalšími zeměmi – jak u vysoce kvalifikovaných pracovníků, tak u zaměstnanců s nízkou kvalifikací. V Německu v porovnáním s průměrnou zaměstnaností od r. 2012 dvojnásobně vzrostl počet míst u pomocných profesí, pro které není třeba odborné vzdělání. Poptávka po jednoduchých službách, jako například kurýrech nebo v úklidu, je veliká, stejně jako po manuálních činnostech, jako třeba v zemědělství.

WELT: Podle propočtů IAB potřebuje Německo do r. 2016 ročně 400.000 přistěhovalců, aby neklesl počet aktivně činných lidí a tak nedošlo k poklesu ekonomiky. Odkud mají všichni ti lidé přijít?

Brücker: Správně, ale i pak stále ještě výrazně poroste věkový koeficient, tedy poměr ekonomicky aktivních osob k lidem v důchodu, způsobený prodlužováním střední délky života. Zároveň bude stále méně lidí pocházet z EU, tolik je jisté. Potenciál přistěhovalců z nových východních členských zemí jako je Rumunsko a Bulharsko, ale i ze Španělska a Portugalska, je už téměř vyčerpán. I tyto země totiž mezitím zasáhla demografická změna. I tam je stále méně mladých lidí, ochotných se stěhovat. Navíc se mzdy mezi východem a západem stále více přibližují. Nikdo nejde do jiné země, aby tam vydělával jen o 20 % více.

WELT: Kdo tedy v budoucnu do Německa přijde?

Brücker: Pro nás budou stále zajímavější sousední země EU. Například země západního Balkánu nebo Ukrajina. Kvůli relativně mladému obyvatelstvu je relevantní i střední východ.  Z tohoto regionu jsme v posledních letech viděli už mnoho lidí. Asie hraje už nyní velkou roli v přistěhovalectví vysoce kvalifikovaných osob. Číňané jsou největší skupinou mezi studujícími v Německu. Filipíny vybudovaly specializovaná výuková centra pro zdravotní sestry, které přichází do mnoha rozvinutých zemí, i do Německa. Celkem tedy bude migrace do Německa rozmanitější. Lidé budu díky levným nákladům na leteckou dopravu překonávat větší vzdálenosti, než tomu bylo dříve. Velkým otazníkem je Afrika. Zatím je migrace z Afriky nízká. Nikdo neví, jak dlouho zde ještě může Evropa pokračovat v blokaci svého trhu.

REKLAMA

WELT: Za západního Balkánu přišlo od r. 2015 do Německa kolem 50.000 pracovních sil. Mnozí, byť ne všichni, mají nízkou kvalifikaci. Mají pracovní víza, ale nemají občanství a tím svobodu se usadit kdekoliv v EU. Tzv. západobalkánská regulace má vypršet v r. 2020.

Brücker: Z hospodářského hlediska by to nebylo příliš inteligentní. Lidé z Bosny, Kosova a Srbska, kteří tuto regulaci využili, vykazují extrémně vysoké kvóty zaměstnanosti. Všichni také nedělají pouze pomocné práce, zhruba polovina z nich je zaměstnána jako kvalifikovaná pracovní síla. Mají téměř neměřitelnou nezaměstnanost. Tyto pracovní síly potřebujeme. Střednědobě by také bylo smysluplné jim podobně jako občanům nových členských zemí umožnit mobilitu uvnitř EU. Pak by mohli odcestovat do jiné země EU, pokud klesne konjunktura, nebo nastane strukturální změna. Během finanční krize jsme mohli pozorovat, jak pracovní síly z nových členských zemí EU nehledaly zaměstnání v zemích zasažených krizí, ale v prosperujících zemích, např. v Německu. To je ekonomicky smysluplné. V Evropě právě chceme větší pracovní mobilitu, aby přispěla k vyrovnání krizí a nezaměstnanosti.

WELT: Potřebujeme k tomu i společné přistěhovalecké zákony? Migraci si zatím každá země reguluje sama. V r. 2015 otevřela kancléřka Merkelová hranice syrským uprchlíkům, Portugalsko nabízí rychlou cestu k získání evropského pasu.

Brücker: Máme společný vnitřní trh a společný trh práce, pak se vskutku nabízí, že bychom měli společně regulovat i pracovní migraci. Nevýhodou ovšem je, že by se již nedaly zohlednit potřeby jednotlivých zemí. Navíc by mohly nejpomalejší země vše blokovat. Proto není celoevropská jednotná regulace úplně nutná. Fungovala by pouze v případě, pokud bychom dospěli k širokému konsensu v otázkách přistěhovalectví. Ten zatím ještě nevidím.

WELT: Bulharsko, Malta a Kypr „prodávají“ občanství investorům, kteří v zemi ani nemají sídlo. Kritikové tvrdí, že to otevírá dveře do Evropy kriminálníkům a praní špinavých peněz. Sdílíte tyto obavy?

Brücker: Ne. Přistěhovalecké saldo maltských státních příslušníků bylo v r. 2018 33 osob, u kyperských občanů to bylo 98 osob. To jsou marginální čísla. Přinejmenším statisticky se jedná o bezvýznamný fenomén.

WELT: Když už nepotřebujeme jednotné přistěhovalecké zákony, neměla by platit aspoň společná pravidla k ochraně pracovních migrantů? Na italských polích jsou vykořisťováni uprchlíci. V Portugalsku okrádají pracovníky o část minimální mzdy samozvaní prostředníci.

Brücker: V prvé řadě musíme udělat vše pro to, abychom lidem, kteří tu jsou, přiznali legální pobytový status. Ilegalitu totiž nepodchytí žádná zdravotní pojišťovna ani sociální pojišťovna. V Německu jsou tyto mezery z valné části uzavřené. Volný pohyb pracovníků z nových členských států samozřejmě posílil jejich práva a omezil zneužívání. Důležité ale také je, aby minimální mzdy neexistovaly jen na papíru. Jejich dodržování musí být kontrolováno. Stát musí zabránit i činnosti tzv. agentů, kteří zaměstnance obírají o peníze za prosté ubytování nebo transporty autobusem.

WELT: Celoevropská minimální mzda by ale byla kontraproduktivní, nebo?

Brücker: Ano, to rozhodně. Jednotná evropská minimální mzda by byla pro Německo příliš nízká a pro Portugalsko příliš vysoká. Bylo by maximálně možné vázat minimální mzdu na střední výdělky. To bych ale nedoporučoval, protože sociální systémy jsou hodně různorodé. Nanejvýš bychom se měli bavit o určitých mantinelech.

WELT: Byl byste pro evropské sjednocení sociálních systémů?

Brücker: Ne. V členských zemích máme rozdílné tradice a zcela jinou akceptanci přerozdělování. Například skandinávský systém, ve kterém občané státu převádí 60 % své hrubé mzdy a který se pak stará o vše ostatní, by u nás nebyl prosaditelný. Jsme zvyklí na úplně jinou míru přerozdělování a daní. Chtít vše sjednotit by pro lidi představovalo ohromné změny s minimálními přínosy.

WELT: Jaký poměr domácího obyvatelstva a přistěhovalců očekáváte v r. 2040?

Brücker: Německo bude pestřejší. V současné době má zhruba čtvrtina lidí v Německu migrační pozadí. Za 20 let to bude přinejmenším 35 %, ale možná také přes 40 %. Frankfurt nad Mohanem je dobrým příkladem. Tam má už dnes každý druhý migrační pozadí. V Berlíně je to zhruba 35 %. To, co dnes vidíme ve velkoměstech, bude v budoucnu běžné pro celou zemi. A ve městě jako je Frankfurt, budeme mít podíl přistěhovalců mezi 65 až 70 %.

WELT: Musí si tedy obyvatelé velkoměst zvyknout na to, že budou v menšině?

Brücker: „Menšina“ Němců proti „většině“ přistěhovalců – to je špatný pohled. Němci budou pořád a s odstupem největší skupinou. Migranti jsou přece každý jiný, zkrátka hodně pestří. Někteří jsou muslimové, jiní budhisté, většina jsou křesťané. Někteří mají akademické vzdělání, jiní jsou pomocní pracovníci.

WELT: Čeká Evropu kolotoč kočovných zaměstnanců, kteří budou cestovat od jedné práce k druhé?

Brücker: Ne, to je hodně nepravděpodobné. Ale doba, po kterou člověk během svého života setrvá na jednom místě, se bude zkracovat, to ano. Vezměte si dnes třeba mnohé Němce, kteří jdou během školy do USA. Poté se vrátí a během studia a pracovního života opět vyjedou do ciziny. Ale i v budoucnu nebudou lidé po celý život každé dva roky měnit práci a zemi pobytu. Neměli bychom přeceňovat jejich mobilitu. Lidé mají určitou setrvačnost. I migranti zapustí kořeny.

REKLAMA