Jak poznat moudrost?

Jak poznat moudrost?

Existuje vědění o světě, kterým není každý člověk nadán stejnou měrou – lze si ho ale osvojit. Jak se stát moudrým? Deník Die Welt se o tom bavil s psycholožkou a expertkou na toto téma Judithou Glückovou.

Pokud neznáme cestu, podíváme se na navigaci. O složitých, ale ne zcela bezvýznamných tématech, jako např. o Výmarské republice nebo mitochondriích si najdeme informace na Wikipedii. Pokud jde o slepičí polévku, zeptáme se serveru Chefkoch.de. V dobách Google a spol. si ukládáme stále méně informací.

Žijeme tedy v době, ve které kvůli mizející hloubce lidstvo stále více hloupne? Zrovna nedávno vyzvali vědci z Univerzity v San Diegu, aby byla výchova k moudrosti zavedena do výchovy a školní výuky pokud možno co nejdříve. Je totiž základem pocitu pohody jednotlivce, tak i dobrého stavu společnosti.

Die WELT: Paní Glücková, již léta se snažíte přijít na kloub moudrosti. Co je na ní tak překvapivého?

Judith Glücková: Že moudrost příliš nesouvisí se vzděláním. Studie ukazují, že nejmoudřejší lidé nejsou ti nejvzdělanější.

WELT: Takže vzdělání a moudrost nejsou nedělitelné?

Glücková: Otevření lidé si samozřejmě skutečné vzdělání osvojí. Ale není tím myšleno nasbírané školní vědění, kterým se nacpeme a vzápětí opět zapomeneme. V této souvislosti tedy není rychlé vyhledání informací ze spolehlivých zdrojů nic špatného. Protože přesně to může být impulsem k osvojení si hlubších znalostí.

WELT: Pokud se ale vždy jen rychle podívám na Google, zřejmě dost těžko zmoudřím.

Glücková: Zajímavé je, že právě to byla na začátku myšlenka, která vzbudila takové nadšení z internetu: všichni lidé najednou získají přístup k vědění světa – tím pádem musí stoupnout inteligence a moudrost světové populace. To se však nestalo. Zjistili jsme, že mnohé ve World Wide Webu bohužel zrovna moudrost nepodporuje.

WELT: Například?

Glücková: Můžete tam masivně posílit přesvědčení ve zcela absurdní tvrzení. Sociální sítě zkrátka neposilují kritické zkoumání. Pokud tedy chci hledat informace na Google, musím si zároveň osvojit kritický pohled. A nezastavit se u prvního zdroje.

WELT: Jak získáme hlubší vědomosti ve smyslu moudrosti?

Glücková: Životní zkušeností, přesným pozorováním a zcela jistě také z knih. Moudrost ale má minimálně dva ústřední aspekty. Jedním je vědění o světě, o lidském životě, kterým ale není každý obdařen ve stejné míře, protože někteří lidé se o velké otázky lidského bytí zajímají více a někteří méně.

WELT: A druhá součást…

Glücková: …je určitý postoj. Jak se stavíme k sobě a k ostatním. Protože toho sice můžeme hodně vědět, ale používat to k manipulaci jiných lidí. Moudrý člověk ale vědění používá – trochu plakativně formulováno – pro dobro lidstva. Ptá se sám sebe, nenechá se oslepit iluzí, jak jsme všichni skvělí. Hodně se zajímá o pohled ostatních. Vstřícný základní postoj stojí ještě před věděním.

WELT: Kdy víme, že stojíme tváří v tvář moudrému člověku?

Glücková: Je vstřícný k ostatním, je otevřený a projevuje zájem. Skutečně naslouchá. Opravdu moudrý, starší člověk, si s velkým zájmem vyslechne i názor 15leté dívky a nebude ji pouze přehlížet.

WELT: Jak měříte, jestli někdo disponuje moudrostí?

Glücková: Moudrost nelze zjistit nějakým vědomostním testem. K zjištění moudrosti vylíčíme určitý životní problém a necháme probandy volně odpovědět, jak by se zachovali. Nevýhodou je, že se nenacházíme v reálné situaci. Typická otázka při výzkumu moudrosti například zní: „Teprve 15letá dívka by se ráda vystěhovala z domova. Má to udělat?“ Nyní samozřejmě bude mnoho lidí odhadovat, jak zní psychologicky moudrá odpověď. Pokud by se ale jednalo o vlastní dceru, která chce utéct kvůli bláznivému milostnému románku, byla by situace úplně jiná.

WELT: Můžete se tedy ptát na postoje, jestli by ale byly relevantní i v realitě, nevíte.

Glücková: Přesně. K tomu je bohužel nutné přičíst i to, že se moudří lidí hodnotí velmi kriticky. Nemoudrý člověk by například hned odpověděl: „Ano, beru zásadně ohled i na postoje jiných“. Zatímco moudrý člověk by jen řekl: „Pokouším se o to, ale pokaždé se to nepodaří.“ Ohodnotí se tedy pouze třemi body místo pěti.

WELT: Je tedy spíše skromný, prodává se pod cenou.

Glücková: Ano.

WELT: Jak se vám tedy daří skutečnou modrost vystopovat?

Glücková: Tím, že dáme lidem k zodpovězení více otázek, týkajících se jejich vlastního života. Ptáme se po osobních konfliktech a jejich zacházení s nimi. Z toho lze hodně vyčíst.

WELT: Jde o uvolněné řešení složitých životních situací?

Glücková: Bezpodmínečně! Moudří lidé v sobě nesou klid, protože už hodně zažili. Nestanou se ale upjatými a těžkopádnými, uchovávají si zvědavost. Jsou ochotni změnit své stanovisko.

WELT: Bez toho, aby ostatním omlátili celé své vědění o hlavu?

Glücková: Ano, to je hodně důležité. Vědění se spíše vznáší v pozadí.

WELT: A co empatie?

Glücková: Moudrý člověk se dokáže vcítit do složitých pocitů, neztotožní se s nimi ale natolik, aby jimi sám trpěl. Je stále ještě schopen rozpoznat, co druhý člověk v dané chvíli nejvíce potřebuje.

WELT: Říkáte, že moudrost obsahuje i schopnost sebereflexe. Je to dar, nebo si ji lze osvojit?

Glücková: Myslím si, že to je hodně naučená vlastnost. Jsem si jistá, že rodiče, kteří jí disponují, hodně z toho předají svým dětem. Ostatně daleko víc, než kdyby jim ustavičně kázali, co je dobře a co špatně.

WELT: Jak vypadá otevřený postoj?

Glücková: Pokud se dokážeme korigovat, přiznat, že jsme udělali chybu a když se na celou věc ještě podíváme z jiného pohledu. A pokud se nevymlouváme frází: „Mrzí mě to, ale ty jsi zase udělal*a to a to.“ Nýbrž jsem skutečně ve stavu se omluvit. To má velký výchovný efekt.

WELT: Velký výzkumník moudrosti Paul Bates zjistil, že základní kameny moudrosti jsou položeny mezi 14. a 25. rokem života. Je to pravda?

Glücková: Ano. Právě v těchto letech moudrost silně narůstá. Dává to smysl, protože v tomto období získáváme hodně vědomostí o životě a učíme se relativizovat perspektivy. Kdo se v tomto věku zajímal o velké otázky, má šanci, že se bude i později vyvíjet směrem k moudrosti. Tomu, kdo je skutečně moudrý, je však spíš 60 než 20.

WELT: Proč přichází moudrost až se stářím?

Glücková: Aby se moudrost vyvinula, je třeba napřed zažít, že vlastní síly mají hranice, že život je nepředvídatelný. K tomu většinou dochází až od středního věku. Pokud jsou lidé mladší, většinou říkají: „Mohu dosáhnout vše, naplním své cíle.“ Někdy v životě ale přijdou momenty, ve kterých zjišťujeme, že přichází těžkosti. Teprve se zkušenostmi přichází prohloubení moudrosti.

WELT: Moudrými se tedy nemusí stát ti, kteří se už v 15 letech přesně doptávali, nebo byli vždy napřed?

Glücková: Moudrost může skutečně nějaký čas jen doutnat. Patří k ní i určitá skromnost, zdrženlivost. Ti, kteří si vždy otevírají hubu a rozdávají dobré rady, jsou zřídka ti, které požádáme o moudrou radu. Jak již bylo řečeno, moudří lidé spíš naslouchají, než že ustavičně hovoří.

WELT: Je moudré znát své vlastní hranice?

Glücková: Definitivně. Chápeme, že nejsme zodpovědní za vše, co se v životě přihodí. Dochází k věcem, za které nemůžeme, které jsme si nepřáli, se kterými se ale musíme vypořádat. Vezměte si člověka, který zažíval od raného věku jen úspěch a vyšplhal se po kariérním žebříčku hodně vysoko. To zrovna nepodporuje moudrost, protože takový člověk bude schopnost kontroly nad svým životem posuzovat extrémně vysoko, bude se považovat ze nezranitelného. Pokud dostane srdeční infarkt, nebo ho zasáhne rozvod, pozná, že je hodně věcí v životě, které vůbec neměl pod kontrolou a ani je pod kontrolou mít nemohl. Takové zjištění by bylo moudrou myšlenkou. Často se ale vůbec nedostaví.

WELT: Žijeme právě v hodně nemoudré době? Politikové šílí, úspěch je alfou a omegou, partner musí být ideální, štěstí má ležet na ulici…

Glücková: Jiné doby zřejmě také nebyly moudrostí více ovlivněny. Ale naší epoše přece jen vládne požadavek, že musí být vše perfektní. Naše děti jsou výkonnostními projekty, svá těla vedeme k nejvyšším výkonům, pečlivě si měříme kondici, zřídka se zastavíme. Mám ale dojem, že se právě něco mění. Lidé se začínají ptát: o co jde ve skutečnosti? Jak zacházíme se světem? Jedním z důkazů pro více přemýšlení je to, že se najednou stává velkým tématem změna klimatu.

WELT: Patří k moudrosti upřednostňovat u sebe sama spíš stále se měnící než pevnou osobnost?

Glücková: Pokud nikdy neměním stanovisko, nemohu se také nic naučit. Otevření lidé jsou v zásadě ochotnější zabývat se i děsivými a obtížnými otázkami života. Mnozí raději odvracejí tvář a snaží se o nich raději moc nepřemýšlet. Oproti tomu některým lidem připadá nesmírně zajímavé pokusit se pochopit, co život vůbec znamená. Když se ocitnou ve svízelné situaci, odvíjí se jim na pozadí myšlenka: „To je nesmírně zajímavé.“ Moudří lidé si dokážou nesmírně užívat života, protože vědí: „Měl by si tohoto momentu vážit, protože ten další může být úplně jiný.“ Vzniká tu uvolněnost, dokonce pocit uspokojení.

WELT: Říká se ale také, že moudří lidé nejsou šťastní za všech okolností, že znají nejistoty a rizika života. Jak zachází se smutkem?

Glücková: Moudří lidé si složité pocity připouští, jsou schopni přijmout smutek a opět se z něj dostat. Uvedu příklad z mého výzkumu: jedna žena přišla v pokročilém stadiu těhotenství o dítě. Nesnažila se zvládnout bolest tak, že pokud možno co nejrychleji přesune pozornost jinam, ale prošla si smutečními rituály a skutečně si tím smutkem prošla. Z této zkušenosti hodně získala. Dnes už víme, že pokud rozjímání a zabývání se vlastními myšlenkami zcela vynecháme, nemůžeme ani růst.

WELT: Máme špatnou představu o moudrosti? Vždy přece mluvíme o velkých moudrých lidech. Ale nikde je nepotkáváme.

Glücková: Skutečná moudrost je něco vzácného. Opravdu velmi moudrými se stane hodně málo lidí. I proto, že to není lehká cesta. Dobrou zprávou ale je, že moudrost je také závislá na situacích. Všichni jsme s jistotou několikrát v životě udělali věci, které byly hodně moudré.

WELT: Můžeme už považovat za pokrok, pokud se chceme začít chovat o trochu moudřeji?

Glücková: Naprosto, v každý okamžik života se mohu pustit do věcí, ke kterým chovám velký odpor. Když například k určité osobě pociťuji silnou antipatii, mohu se k ní začít chovat vstřícně. Abych svou antipatii pochopila, nebo pochopila i osobu samotnou.

WELT: Můžete uvést nějaký příklad?

Glücková: Velký dojem na mě udělala matka, jejíž dcera s ní z nenadání ukončila kontakt. První impuls matky byl: „To přece není možné.“ V první chvíli měla nutkání jí volat do té doby, dokud s ní dcera opět nebude mluvit. Pak si ale uvědomila, že právě to bylo kamenem úrazu. Přesně tak se svou dcerou vždy jednala, nikdy nerespektovala její autonomii. Nechala ji tedy v klidu, což je zase svedlo dohromady.

WELT: Existuje pro naši společnost cesta, jak dosáhnout větší „moudrosti“?

Glücková: Všichni bychom rádi měli moudré učitele nebo moudré politiky. Proto také bádáme. Jaké faktory by u těchto skupin podporovaly moudrost? Že musím být jako politik každé čtyři roky znovu zvolen a kvůli tomuto znovuzvolení se musím líbit co nejvíce lidem, zrovna moudrost nepodporuje. Nemusím se tak vůbec zabývat komplexními otázkami, ale pouze tím, jaký zanechám dojem. V politice je krásně vidět, kde není moudrost přítomna: když je někdo přesvědčen o tom, že je v právu. Pokud budeme v politice výrazněji podporovat struktury, ve kterých se někdy můžeme i mýlit, nebo kde je třeba lidem, kteří mají na věc zcela odlišný pohled, naslouchat, možná bychom se dopracovali i k moudřejšímu rozhodování.

WELT: A co učitelé?

Glücková: Pokud osnovy a výukové plány nenechávají žádný čas se s žáky bavit o něčem jiném, než je látka nebo dobrý výsledek v šetřeních PISA, pak s nimi nemohu moudrost, kterou bych v tomto zaměstnání měla disponovat, sdílet. Když se mě žák ve třídě na něco kriticky zeptá a já neznám odpověď, mohla bych i přiznat: „Nevím, pojďme se na to společně podívat.“ Nebo budu sveřepě hájit svou autoritu, k čemuž stále ještě mnoho učitelů sklouzává. Rádi bychom dokázali, že opak podporuje moudrost. Možná to zní naivně, ale pokud bychom směli učitelům a politikům udílet body za moudrost, svět by byl určitě moudřejší.

Carl Wieman: jak se (téměř) z každého může stát génius



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: