Bernhard Pörksen: “Proč je novinařina důležitější než kdy předtím”

Bernhard Pörksen: “Proč je novinařina důležitější než kdy předtím”

Byl profesorem roku, je jedním z nejznámějších odborníků na média v Německu a nešetří kritikou vlastní branže. Jeho články budí pravidelně rozruch a o jeho návrzích se intenzivně diskutuje. Profesor Dr. Bernhard Pörksen vyučuje a bádá na Univerzitě Tübingen. V rozhovoru s deníkem Reutlinger General-Anzeiger (GEA) hovoří o budoucnosti novin, o svých představách redakční společnosti a proč je dnes žurnalistika důležitější než kdy předtím.

GEA: Pane profesore, čtete deníky?

Bernhard Pörksen: Určitě, každý den. Nedovedu si představit den bez čtení novin. Mezinárodním tiskem listuji online, do schránky by dorazil příliš pozdě. Ale noviny z blízkého okolí čtu na papíře. Mohli bychom to označit za nostalgii. Ale stejně dobře lze říct, že tištěné médium má stále ještě jednu rozhodující výhodu.

GEA: Teď jsme napjatí.

Pörksen: Tištěné médium obsahuje moment náhodného překvapení, má předprogramováno vypořádání se s tématem, které jsme nehledali. U tištěných médií se jedná o novinářkami a novináři sestavený balíček materiálů, který každé ráno přistane u německých snídaní. Narazíme v něm na mnoho příběhů, ať už v lokální části, ve sportu, v ekonomické příloze či v politice, které nezajímají všechny čtenáře. Ale v každém případě narazíme na něco, s čím jsme nepočítali. Tak dojde k propojení různých perspektiv a prostředí. To považuji za nezbytně nutné.

GEA: Máte představu o budoucnosti deníků?

Pörksen: Náklady výtisků deníků klesají, zažíváme přeskupování reklamního trhu směrem k digitálním gigantům. V USA se už dávno objevily informační a novinové pouště, oblasti, v nichž nemáte žádnou možnost se o lokálním dění nechat informovat prostřednictvím nezávislých novinářů.

GEA: Tak daleko v Německu a v Evropě ještě nejsme. Co je z vašeho pohledu špatně?

Pörksen: Základní otázka zní: jak lze financovat kvalitní žurnalistiku, jak lze zajistit její dostatečně stabilní existenci? A tato otázka zavdává příčiny ke skutečným starostem. Máme tu totiž krizi refinancování novin. A v části společnosti panuje krize důvěry. Určité skupiny už médiím nevěří, paušální a neodůvodněné nařčení jako např. „lžimédia“ jen srší. A to až hluboko ze středu společnosti. Novináři jsou napadáni o ohrožováni. Odhadovat budoucnost je proto těžké.

GEA: Nějakou představu ale máte?

Pörksen: Ano, chovám určitou naději. Deník budoucnosti bude v ideálním případě médiem druhé myšlenky. Bude bez emocí odhalovat podrobnosti s vědomím, že v době internetu nemůže soutěžit na poli aktuálnosti. Kromě toho je angažované zpravodajství o bezprostředním okolí hodnotou samo o sobě, protože všichni jsme osoby bezprostředního okolí, fascinovány vším, co se děje přímo kolem nás. V dobách – i v našem bezprostředním okolí – ve kterých jsme svědky vzrůstající polarizace, jsou regionální noviny důležité, protože pomáhají zachovat lokální diskuzi. Zůstává ovšem otázka, jestli zbývá dost času a nápaditosti k vyřešení krize refinancování? Bude hledání obchodního modelu digitálního věku úspěšné? To je otázka, kterou musíme položit nejen novinářům.

GEA: Nýbrž?

Pörksen: Na řadě jsou nejrůznější hráči – politika, vydavatelství, občanská společnost, ale i akademický svět, který zatím osud novin přehlížel s vysokou měrou hloupé ignorace, jako by se mohl se svými vlastními tématy přesunout na RTL 2.

GEA: Co je tedy třeba dělat?

Pörksen: Co by určitě pomohlo, je subvencování doručovacích nákladů. Bylo by třeba diskutovat o nepolitických nadacích k financování novin, jak to kdysi požadoval filosof Jürgen Habermas. A bezpodmínečně je třeba zachovat kritickou a nezávislou novinařinu – právě v dobách fake news a vyzbrojování PR průmyslu. Takže ještě jednou: nezávislá novinařina je systémově relevantní, přinejmenším v demokracii.

GEA: Pokud je skutečně relevantní, musí mladí, zajímající se o politiku, číst noviny.

Pörksen: Problémem je cena, lidé si zvykli na volnou dostupnost informací. A noviny jsou drahé. Pokud chcete číst více deníků, jde v součtu o částky, které si mladí zcela jistě nemohou dovolit.

GEA: Co s tím?

Pörksen: Je třeba zviditelnit hodnotu, kterou má novinařina pro společnost a demokratické soužití. Za tímto účelem a na cestě ke skutečné mediální gramotnosti už dlouho potřebujeme vlastní školní předmět. A potřebujeme novinařinu, která se otevře, která se svým publikem komunikuje jako rovný s rovným, vyhledává dialog a zpřístupní pravidla vlastní branže.

GEA: Jedná se tedy o dlouhodobé procesy?

Pörksen: Je to tak. Musíme se sami sebe zeptat, jestli je v době mediální revoluce a systematických dezinformací vůbec dost času k vytvoření tohoto povědomí.

GEA: Můžete podrobněji popsat, co by se mělo změnit na školách?

Pörksen: Vycházím z toho, že každý jednotlivec se dnes – s mobilem v ruce – už dávno stal vysílačem, je mediálně mocný, ale ještě ne mediálně gramotný. Moje konkrétní utopie, kterou jsem podrobněji popsal v knize o „velkém podráždění“ (jedná se o stejnojmennou knihu „Die große Gereiztheit“, česky „Velké podráždění“, která byla v březnu 2018 vyhlášena za odbornou knihu měsíce, pozn. red.), zní: z digitální společnosti dneška se musíme vyvinout v redakční společnost budoucnosti, ve které se zásady dobré novinařiny stanou součástí všeobecného vzdělání. Jak tato pravidla vypadají? Napřed ověř, potom publikuj! Analyzuj své zdroje! Vyslechni i druhou stranu! Nezveličuj události! Tvrdím, že se dnes tyto principy týkají všech. Proto by se měly stát součástí výuky. Na digitální krafání etablované mediální pedagogiky a plácání o kompetencích bez orientace na hodnoty proto můžeme v klidu zapomenout.

Video: Bernhard Pörksen o své představě redakční společnosti (něm.):

GEA: A novináři samotní? Vzhledem k přestárlým redakčním radám?

Pörksen: Samozřejmě potřebujeme mladé kolegyně a kolegy, kteří se cítí doma na všech platformách. A ještě něco: jsem absolutním odpůrcem akademizace novinářského povolání.

GEA: Shrňme to. V čem spočívá hlavní problém?

Pörksen: Hlavním problémem je chybějící obchodní model deníků a chybějící společenské vědomí o hodnotě žurnalismu. Jednou přijde okamžik, kdy si ve vydavatelstvích položí otázku: vyplatí se to, co zde děláme? Tento vývoj vidíme v USA v celé velikosti; mezi lety 1970 a 2016 tam zmizelo 500 novinových titulů. Pak statistika končí.

GEA: Považujete korektury kursu za možné?

Pörksen: V zásadě považuji za možné velmi mnoho. Široké části politiky ovšem vůbec nemají představu, jak této krizi politicky čelit. Je ale spravedlivé okamžitě dodat, že ministerský předseda Bádenska-Württemberska Winfried Kretschmann je dále. Uvědomuje si, že systémově podmíněným krizím nelze čelit politickými projevy na výročním večírku libovolného média. Jinak ale platí, že platformy praktikují nespoutaný kapitalismus a propagandou a dezinformací destabilizují celé společnosti. A velmi často politika jen přihlíží. A tweetuje.

GEA: Je myšlenka veřejnoprávních médií užitečná?

Pörksen: Veřejnoprávní myšlenka je stará, ale moderní. Základní idea zní, že společnost vydává peníze za seriózní, všestranné a intenzivně rešeršované informace – zde bychom mohli diskutovat o rozšířením pojetí této myšlenky, která by obsahovala i kvalifikovanou novinovou žurnalistiku. Ale znovu opakuji: na otázku, co pro společnost znamená nezávislá novinařina, ještě chybí povědomí.

GEA: Co mohou dělat novinářky a novináři?

Pörksen: Je důležité psát o osudu deníků, odkrýt jejich těžkosti – na cestě k redakčnímu povědomí širokých částí společnosti. Potřebujeme impulsy pro rozsáhlou debatu o hodnotách.

GEA: Například?

Pörksen: Informování o sexuálním zneužívání mi připadá jako zářný příklad toho, co je novinařina schopna dokázat. Zneužívání v katolické církvi, ve škole v Odenwaldu, ve sportovních oddílech – nic z toho by nebylo odhaleno bez odvážných obětí a angažovaných novinářů, vůbec nic. Kritická novinařina je pro fungující demokratickou společnost životně důležitá.

GEA: Co říkáte mladým lidem, kteří se chtějí navzdory těžké situaci stát novináři?

Pörksen: Přes to všechno je podporuji. Žurnalistika totiž obsahuje mocné privilegium pokládat nejrůznějším lidem otázky, následovat svou vlastní fascinaci a je to povolání, jehož součástí je úžasné dilema: musíte být rychlý i přesný, potřebujete blízkost i odstup, kreativitu i rutinu a správnou míru informací i zábavy. A to vše současně.


Bernhard PörksenBernhard Pörksen vystudoval germanistiku, žurnalistiku a biologii v Hamburku. Na pozvání Ivana Illicha absolvoval výzkumné pobyty na Pennsylvania State University. V současné době je profesorem mediálních věd na Univerzitě Tübingen. Jeho ústředním badatelským tématem jsou dynamika veřejného pohoršení, mediální skandály, mediální etika a komunikační modely. Dalším předmětem jeho vědecké činnosti je krizová komunikace. Pörksen ja autorem a spoluautorem mnoha knih, vědeckých publikací a držitelem několika ocenění. Naposledy mu vyšla kniha „Velké podráždění. Cesty z kolektivního rozrušení.“ (orig. „Die große Gereiztheit. Wege aus der kollektiven Erregung„) u nakl. Hanser. V ní podrobněji rozvádí svou představu u redakční společnosti. Viz i video v článku (v němčině).

Problematice médií se POLITIQ věnuje v samostatné rubrice.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: