Amerika šílí sama ze sebe

Amerika šílí sama ze sebe

Ve středu večer schválila Sněmovna reprezentantů ústavní žalobu proti prezidentu Trumpovi. Demokrati udělali správnou věc, riskovali ale příliš málo. Americká demokracie už nefunguje. Komentář Klause Brinkbäumera, washingtonského zpravodaje týdeníku Die Zeit.

V týdnech předcházejících zahájení řízení o zbavení prezidentského úřadu se bezesporu odehrálo několik velkolepých momentů. Vystoupili brilantní svědkové, natolik odvážní, aby pod přísahou a tedy s vysokým rizikem a přesto zcela jasně vylíčili, k čemu došlo. I pouhé místnosti, obložené těžkým dřevem s obrazy legendárních senátorů na stěnách, zanechaly nás, publikum, zírat v němém úžasu. I takový je Washington: široká prostranství, ohromující stavby, vkusné památníky – aspoň architektonicky je to stále ještě důstojné hlavní město.

Američtí politikové umí tančit se slovy, naučili se to všichni: zazněly tedy dobré proslovy, i ve středu večer. I když tentokrát, v samotném finále před hlasováním, šlo spíše o bitvu útržků vět – 30 vteřin nebo minutu, víc času řečníci neměli. Šlo o slova plná patosu, s ustavičnými odkazy na soud dějin.

Chris Stewart, republikán z Utahu, volal: „Dnes jde o jedinou věc, pouze o jednu jedinou. Nenávidíte prezidenta. Nenávidíte ty, kteří ho volili. Myslíte si, že jsme hloupí. Myslíte si, že jsme udělali chybu. Věříte, že se prezidentkou měla stát Hillary Clintonová a nyní to chcete napravit.“

Impeachment bez obsahu

Ted Lieu, kalifornský demokrat, oponoval: „Na tento impeachment se nezapomene. Bude Trumpa pronásledovat po zbytek života a učebnice dějepisu o něm budou psát. Lidé se dozví, proč k tomuto řízení došlo. Vše je zcela jednoduché. Nikdo nestojí nad zákonem.“

Přesto se jednalo o zoufalé divadlo. Divadlo demokracie. Bez smyslu. Poté, co Sněmovna reprezentantů odhlasovala o bodech obžaloby „zneužití moci“ a bránění Kongresu ve vyšetřování“, převezme v novém roce případ Senát, ve kterém mají většinu republikáni. Jejich vůdce Mitch McConnell už oznámil, že své kroky bude úzce synchronizovat s Trumpovým Bílým domem. Trump bude Senátem osvobozen, to je už dávno jasné.

Proces je vytunelován, je satirou. Ukázal, že američtí politikové ztratili schopnost rozpoznat nejjednodušší fakta a následně debatovat o jejich interpretaci.

Za normálních okolností by muselo vše probíhat následovně: napřed se předloží důkazy, jsou zabaveny dokumenty, vyslýcháni svědkové, samozřejmě také Trumpův právník Rudy Giuliani a také John Bolton, Trumpův bývalý bezpečnostní poradce. Poté jsou známa fakta. Trump zadržoval vojenskou pomoc ve výši 391 milionů dolarů, aby donutil Ukrajinu vyšetřovat politického soupeře Joea Bidena. Pak se diskutuje o tom, zda je takové jednání dostatečným důvodem k zahájení impeachmentu, o čemž se následně hlasuje.

To je normální postup, USA ho ale odmítají. Na normální věci už nemají sílu.

Demokraté měli svou pravdu. Republikáni měli jinou. Svého prezidenta, který mezitím za 1.000 dní v úřadě více než 15.000× lhal, citovali stejně servilně jako i cynicky. Tvrdí, že se Trump obával korupce na Ukrajině, ačkoliv věděli, že i to je vylhaný argument. Dva republikáni přirovnali Trumpa k Ježíši Kristovi – tak ušlechtilé činy a přesto bude ukřižován.

Demokrati zase od začátku věděli, že jsou sice tentokrát všechna fakta na jejich straně, ale mohou vyhrát jen jednu etapu a ne celý závod. Jejich mluvčí Nancy Pelosiová kalkulovala chladně: přála si rychlé jednání, k vynucení zásadních svědeckých výpovědí tedy nedošlo k žádným žalobám. Nakonec tedy byly vzneseny jen dva body obžaloby, v potaz nebylo bráno ani Trumpovo bránění vyšetřování v aféře ruského ovlivňování voleb, na které poukázal zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller.

Strategií Pelosiové bylo, že k impeachmentu sice musí dojít – kvůli učebnicím dějepisu a kvůli Trumpově ostudě – ale prezidentské volby v r. 2020 to ovlivnit nesmí. Proto taková rychlost. Proto takové divadlo, proces bez skutečné šance na prolomení republikánských hradeb.

Demokrati udělali správnou věc, protože byla právně odůvodněná; ale skutečně odvážně nejednali. Jejich motivací byla okázalost. Nic neriskovali.

Den hlasování ukázal, že americká demokracie už nefunguje a možná už ani ne pomalu eroduje. Systém dvou stran dosáhl hranic svých možností: dvě zuřivé, navzájem se opovrhující nepřátelské armády na jednom bojišti.

Země zírá na svého prezidenta

Tato země manicky zírá na svého prezidenta. Třetina lidí ho nenávidí a štítí se ho, druhá třetina ho vášnivě obhajuje, poslední třetina se vzdala, je unavená, vyčerpaná, její víra v akceschopnost institucí vyprchala. Trump nechává tento zřídka uvolněný, téměř vždy nepříliš vtipný národ, aby se zaobíral jen jím samotným. Aby ignoroval vše ostatní. A stal se skutečně neschopný jakéhokoliv jednání.

USA roku 2019 sotva mluví o drogové epidemii ve vlastní zemi. Nemluví o částečně mizerném školství. Země sice vidí čínskou sílu a svým způsobem se cítí nějak vyprovokována, není ale schopna vyvinout žádnou strategii. Protože ani o tom se v USA nemluví. Mluví se o Trumpovi.

Změnu klimatu už dávno pozorují i ve vlastní zemi: Miami Beach a Florida Keys jsou požírány Atlantikem, Kalifornie hoří.
Ale? Trump.

Nic nedělají. Protože nemají sílu. Jsou totiž zaměstnáni, dokonce se stresují. Žádná firma na světě ale nepřežije, když si nevšimne přeskupení trhu. A žádná světová mocnost by si neměla myslet, že nedoplatí na permanentní zaobírání se nějakým klaunem, kvůli čemuž zapomíná na veškeré otázky dnešní doby.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: