Bývalá agentka CIA: „Často jsem mluvila s lidmi, kteří byli považováni za monstra.“

Bývalá agentka CIA:

Amaryllis Foxová se jako agentka CIA deset let infiltrovala mezi teroristické skupiny. Dnes se angažuje jako mírová aktivistka a říká: „I u obchodníků se zbraněmi můžete najít něco společného.“

Mluvit s násilníky – jde to vůbec? Amaryllis Foxová pracovala téměř deset let jako agentka CIA. Jejím úkolem bylo zabránit teroristickým útokům. Američanka žila v Číně se svou rodinou pod falešným jménem a s krycím povoláním obchodnice s uměním. Ve skutečnosti se stýkala s členy teroristických skupin.

Ve své knize „Life Undercover“ (v Německu vyšla kniha pod stejným názvem v nakl. Hanser) popisuje, jak budovala své vztahy. „Občas to bylo skoro něco jako přátelství“, říká Foxová. Krátce po narození první dcery se svého povolání vzdala. Dnes je mírovou aktivistkou.

SPIEGEL ONLINE: Jako agentka CIA jste vyjednávala s teroristy a obchodníky se zbraněmi. Jak vás práce změnila?

Amaryllis Foxová: Dnes si ohrožení zvenčí uvědomuji více než za mého působení jako agentky. Přesto se celkově cítím bezpečněji. Často jsem mluvila s lidmi, kteří byli považováni za monstra. Naučila jsem se vnímat i je jako lidi.

SPIEGEL: Co vás přivedlo k CIA?

Foxová: Když mi bylo osm, ztratila jsem při atentátu v Lockerbie kamarádku. Během útoků 11. září jsem byla na vysoké škole ve Washingtonu. Krátce na to byl v Karáčí unesen a zabit novinář Daniel Pearl – byl pro mě velkým vzorem. Rozhodla jsem se pro CIA, protože jsem chtěla zničit nepřítele.

SPIEGEL: Dnes smýšlíte jinak?

Foxová: Rozum nám může pomoci, když se cítíme určitou věcí přetíženi, nebo když se jí bojíme. Jako malé děvče jsem měla například strach z jedné hračky mého bratra: z umělého netopýra. Zdály se mi o něm děsivé sny. Nakonec ho můj otec rozřízl a ukázal mi, že uvnitř je jen pohon a umělá hmota. Poté jsem už noční můry nikdy neměla.

SPIEGEL: Jak vypadal váš běžný den u CIA?

Foxová: Zcela jinak, než často vidíme ve filmech se všemi honičkami nebo dramatickými explozemi. Místo toho jde při práci u CIA především o to, navázat s násilníky lidský vztah.

SPIEGEL: Jak to má fungovat?

Foxová: Vedla jsem rozhovor s obchodníkem, který prodával zbraně hromadného ničení. Tedy zbraně, které zabíjejí civilisty a děti. Napřed jsem si vůbec nedokázala představit, že by někdo takový měl aspoň jiskru lidskosti. Ale i když je pro nás jejich svět naprosto cizí a to, co dělají, je často hrozné, za normálních okolností existují vždy společné rysy, přes které lze navázat důvěrný vztah.

SPIEGEL: Což nemění nic na zločinech, kterých se dopouští.

Foxová: To je pravda, pro mě ale bylo velkým poznatkem, že násilí je vyvoláváno pocity. Ponížením, studem, zraněním. Abych je poznala, pokoušela jsem se s těmito lidmi hodně mluvit a tak lépe poznat jejich tužby a strachy.

SPIEGEL: V Šanghaji jste žila pod permanentním dohledem čínských tajných služeb. Navíc jste vedla riskantní jednání, ustavičně jste byla v ohrožení života. Kdy jste toho měla dost?

Foxová: Vlastní zlom pro mě nastal po narození dcery. Tehdy jsem si uvědomila, že toho je ve hře už moc.

SPIEGEL: V r. 2010 jste u CIA dala výpověď. Nyní, o 9 let později, jste napsala knihu o vaší tehdejší práci. Proč?

Foxová: Je to velmi osobní kniha. Bylo mi stále jasnější, že s lidmi, kteří se nás pokoušejí zabít, musíme zkusit mluvit. Ač to zní absurdně, jinak se války ukončit nedají. Jedná se o osobní zkušenosti, které chci předat dál.

SPIEGEL: Se svou rodinou žijete v Los Angeles, pracujete jako autorka a mírová aktivistka. Co jste si s sebou vzala z vašeho působení jako agentka CIA?

Foxová: Že naše nepřátele nemůžeme zničit. Čím víc se o to budeme snažit, tím víc riskujeme nové nepřátelství. Myslím si, že občas podceňujeme, jak mohou při konfliktech pomoct rozhovory a naslouchání. Samozřejmě nadále existují nesčetná vnější ohrožení, teroristické skupiny, války. Z mého pohledu ale leží největší ohrožení dneška v naší společnosti samotné.

SPIEGEL: Co tím máte na mysli?

Foxová: Zažívám, že je stále méně lidí schopno mezi sebou komunikovat. O to jednodušší pak je šířit online dezinformace, strachy a rozdělovat společnost. Takové mechanismy lze zvenčí sotva zastavit. Proti tomu nedokáže bojovat ani CIA. Zde záleží na každém z nás.


Amaryllis FoxováAmaryllis Foxová se narodila v New Yorku a již v útlém dětství navštívila kvůli otcově práci rozvojové země po celém světě. V 17 letech pomáhala jako dobrovolnice během prázdnin v uprchlickém táboře Mae La na hranicích mezi Barmou a Thajskem. V roce 2002 dostudovala na britském Oxfordu a zahájila bezpečnostní studia na Georgtownské univerzitě. Poté, co vyvinula algoritmus, který dokázal předvídat teroristické aktivity, upoutala pozornost CIA. Začala pracovat jako politická a teroristická analytička v ústředí CIA v Langley a dojížděla do Georgtownu, aby dostudovala univerzitu. Následně sloužila až do r. 2010 jako tajná agentka v 16 zemích Afriky, Asie a Blízkého východu. Díky svému citu pro sociální spravedlnost a schopnostem programovat založila startupovou firmu Mulu (Wiki), která propojuje známé osobnosti a influencery s aktivisty. Je vdaná za Roberta Kennedyho III. a má 9letou dceru.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: