Bolševici dneška

Editorial magazínu POLITIQ
REKLAMA

Připadá mi obzvlášť vtipné, že lidé, kteří tu 40 let trpěli totalitu a ještě ji navíc buď aktivně podstrojovali, nebo jen pasivně ohýbali hřbet, při každé změně na Západě vyřvávají něco o socialismu. A nejde zdaleka jen o to, že by si napřed měli zamést před vlastním prahem a nevolit komunistické pohrobky. Kdyby totiž nežili celý život v socialistickém vězení (které si ostatně sami vytvořili, neboť i v diktatuře lze žít svobodně, často paradoxně možná – v jistém ohledu – svobodněji než ve svobodě), anebo aspoň využili posledních 30 let k rozšíření svých z podstaty věci velmi zúžených obzorů, věděli by, že nedělitelnou součástí svobodné a zdravé společnosti je vývoj. A vývoj je pravým opakem totalitních nařízení.

Svobodná společnost se vyvíjí neustále, jinak by nebyla tam, kde je.

Rosa Parksová si v autobusu nesedla proto, že by jí to nařídil nějaký komunistický potentát, ale proto, že toho už měla dost. Ani práva žen nebyla darem hodných a empatických mužů, stejně jako si na práva sexuálních menšin jednoho dne nevzpomněli velkorysí heterosexuálové. Všechny tyto události, včetně inkluze, práv zvířat, etického podnikání, omezování rychlosti, životního prostředí, zdravějších potravin, lepší výuky, šetrnějších spotřebičů atd., atd., atd., se dějí proto, že staré zvyklosti už jsou (i z mnoha dalších důvodů, mj. ekonomických, enviromentálních atd.) společensky neudržitelné.

Západní vlády  – s určitým zpožděním – jen kopírují požadavky společnosti. A to často ještě polovičatě.

Průměrný obyvatel české kotliny, potažmo východní Evropy, si chce jen užívat plodů vývoje západní společnosti, sám by ale nejradši žil v totalitě – samozřejmě za předpokladu, že on bude příslušníkem vládnoucí třídy (právo nosit zbraň není kromě nízkého sebevědomí a strachu ničím jiným). Jasně, servilní východní balík, držený celý život za mřížemi a hltající každý večer socialistické lži to samozřejmě nikdy nepochopí. K tomu mu chybí již zmíněný rozhled. A proto mj. opět vyhledává stejnou, důvěrně známou propagandu – nabízí mu totiž jeho zdánlivé „jistoty“ a jednoduchý pohled na svět. Nikdy mu nedojde, že změny zdola jsou pravým opakem nařízení diktovaných komunistickým politibyrem (které veškeré změny zdola vždy násilně potlačovalo, stejně, jako by je nyní nejraději – a klidně i násilím – potlačil on). K naplnění pocitu jistoty nutně potřebuje svou dovolenou v Jugošce, auto s velkou spotřebou, pálení plastů v kotli, chlast a lednici narvanou nezdravým žrádlem. Nepřipustí si, že jistoty neexistují a svět pochopit nikdy nelze. Je totiž srab. Zkrátka bolševik dneška.

REKLAMA