Proč stejně dojde k omezení rychlosti na německých dálnicích?

Proč stejně dojde k omezení rychlosti na německých dálnicích?
REKLAMA

Opět zuří spor o všeobecném omezení rychlosti na německých dálnicích. Přitom jde už dávno o zbytečnou debatu. Doprava budoucnosti si totiž omezení rychlosti stejně vyžádá.

Vzrušení mezitím trochu ustoupilo – ale určitě se zase vrátí. Nejpozději tehdy, až nějaký politik, nejspíš ze zeleného nebo sociálnědemokratického tábora, opět bude požadovat všeobecné omezení rychlosti na německých dálnicích.

Před týdnem tak špička SPD určovala novinové titulky. Diskuze o „tempolimitu“ patří zjevně k německým evergreenům, stejně jako každoroční debata o silvestrovských ohňostrojích.

Omezení rychlosti se však může stát realitou rychleji než zákaz rachejtlí. Omezení rychlosti určitě přijde – tak jako tak. Ne proto, že se za něj zasadí strany nebo že se Spolkový sněm rozhodne pro určité číslo. Ale proto, že bez něj doprava budoucnosti nemůže fungovat. A to díky zákonům fyziky, které si ho doslova vynutí.

„Můžeme si být jisti: i když se politikové dalších deset let na žádném všeobecném omezení rychlosti nedohodnou, bude za 10 let maximální povolená rychlost 130 kilometrů za hodinu  samozřejmostí“, říká expert na dopravu Andreas Knie z Vědeckého centra Berlín pro sociální výzkum (Wissenschaftszentrum Berlin für Sozialforschung). Odchylky od 130 km/h, je Knie přesvědčený, budou jistě existovat. „Ale jen směrem dolů. Pro rychlejší jízdu není prostor.“

Knie se zabývá výzkumem dopravy budoucnosti. A tato budoucnost již začala. Digitalizace se stěhuje i do automobilů a na silnice. Nové vozy nabízejí řidičům systémy, které například zabraňují změnit jízdní pruh, pokud to okolní doprava nedovoluje. Nebo samostatně sníží rychlost, když je odstup od předchozího vozidla příliš malý, a proto nebezpečný. Umožňuje to digitální technika, stejně jako umožní i monitorovací systémy a prosíťování s jinými vozidly.

„Doprava budoucnosti bude v nejvyšší míře řízená, a k tomuto řízení patří i omezení rychlosti“, říká Knie. Digitální doprava musí lidi z podstaty přibrzdit. „Zavedení omezení rychlosti by bylo smysluplné už nyní, aby si na něj občané zvykli. Jinak se zkrátka dostaví samo od sebe.“

Knie odůvodňuje očekávaný vývoj fyzikou: „Rovnoměrný průtok je možný pouze tehdy, když to, co se pohybuje, v tomto případě tedy automobily, má plynulou rychlost. A průtok lze zvýšit pouze tehdy, když zredukujeme průtokovou rychlost.“ Více lidí se dostane do cíle pouze tehdy, když pojedou všichni rovnoměrně – tedy pomalu.

Jet rovnoměrně rychle by bylo možné pouze tehdy, kdyby silnice byly zcela bez převýšení a bez zatáček, povrch zcela bez poskvrny, neexistovala by staveniště, bylo stále stejné počasí a vyloučila se křižující zvířata a chodci.

Takové podmínky se pokouší nastavit německé dráhy (DB). Se skromným výsledkem. Při nárůstu rychlosti je třeba kvůli zamezení rizika zvýšit odstup od předchozího vozidla. I o to se postarají budoucí automobily a systémy řízení dopravy. Ale při vysoké hustotě dopravy na německých silnicích je větší odstup mezi automobily luxusem, který si nemůžeme dovolit. Tudíž se musí vozy posunout k sobě – a proto být pomalejší.

To ostatně platí i tehdy, než auta budou jezdit zcela autonomně. Při autonomní jízdě už nemusí cestující vůbec zasahovat. Volant se stane zbytečným. Ale i řízené dopravní systémy, které jsou už dávno všude testovány, si vynutí sjednocení střední rychlosti provozu. V r. 2019 byla již na 42 % německých dálnic regulovaná rychlost, protože si to vyžádalo počasí, povrch vozovky nebo staveniště.

„Debata o omezení rychlosti je anachronismem“

I obránci stávajícího stavu, který žádné omezení rychlosti na německých dálnicích nezná, řízení a omezení rychlosti očekávají. „V době, kdy bude nutné řídit dopravu digitálně, a která doufejme brzy nastane, je debata o omezení rychlosti anachronismem“, říká předseda unijní frakce Georg Nüsslein (CSU). Nüsslein nedávno, spolu se svým kolegou Andreasem Jungem (CDU), vypracoval politické zásady frakce o ochraně životního prostředí Spolkového sněmu. Dopravou a inovacemi se zabývá důležitá kapitola.

REKLAMA

Nüsslein nechce žádnou politicky předepsanou regulaci rychlosti, protože je toho názoru, že  vzejde vždy z aktuální dopravní situace. „Centra řízení dopravy vypočítají ideální rychlost na základě počasí, povrchu vozovky, viditelnosti, předpisů na ochranu proti hluku, emisí a hustoty dopravy a zprostředkují je řidičům přes navigační systémy a digitální ukazatele.“ Do debaty o maximální rychlosti se Nüsslein zapojit nechtěl. Ale dodal: „Určitě existují situace, kdy bude i 130 Km/h příliš vysoká rychlost.“

Z Nüssleinova pohledu přehlušuje stále se vracející debata o omezení rychlosti skutečně důležitá témata. „Musíme se bavit o právním rámci. Technika už není na cestě k digitální dopravě žádnou překážkou. Technika je zde, jsou zde i peníze, nyní musí politika rychle přizpůsobit právo.“

Důležitou otázkou, kterou je třeba vyřešit, je například otázka viny. Koneckonců nelze obžalovat palubní počítač. Ale třeba řidiče, který překročil doporučení daná počítačem a řídícími středisky – a například – překročil předepsanou maximální rychlost.

REKLAMA