Zažívá jaderná energetika renesanci?

Zažívá jaderná energetika renesanci?

Chránit klima pomocí atomových elektráren zní svůdně. Je to ale naprostá hloupost: ekonomicky, ekologicky i politicky. Sloupek Petry Pinzlerové pro německý týdeník Die Zeit.

Nápad zní zajímavě: neměli bychom v době klimatické krize přehodnotit náš energetický mix – a tím i atomovou energii? Přece jen fungují jaderné elektrárny z velké části klimaticky neutrálně, protože na rozdíl od uhelných elektráren nevypouštějí žádný kysličník uhličitý. Německo by tedy mohlo jednoduše nechat své reaktory v provozu, místo aby je do r. 2022 vypnulo! Spolková vláda by tak německé klimatické cíle splnila daleko snadněji.

Tak nebo podobně dnes opět smýšlejí části CDU, teprve před několika dny tak argumetovala tzv. hodnotová unie. Myslí si to i předseda dozorčí rady společnosti Linde Wolfgang Reitzl, stejně jako šéf VW Herbert Diess. Oba průmysloví bossové říkají: protože čas opravdu tlačí a rychlý pokles znečišťování ovzduší CO2 v Německu (a na celém světě) je tedy stále důležitější, mělo by padnout tabu a výroba atomové energie by se ještě neměla utlumit. Přívrženci jaderné energetiky rádi poukazují na zbytek světa. Tam zažívá, jak rádi tvrdí, jaderná energetika svou renesanci. A často ještě dodávají: atomová energie je levná.

Mají snad pravdu? I když je jejich požadavek po znovuoživení jaderné energetiky dost politicky nekorektní?

Celosvětový úpadek

Abychom na tuto otázku vrhli trochu světla, pomůže jako obvykle méně názorů, ale o to více ověřování faktů. Ve skutečnosti tvoří energie z jádra zhruba už pouze 10 % globálního energetické mixu, což je o 7,5 % méně než ve zlaté éře této technologie v r. 1996. O novém rozkvětu tedy nemůže být v žádném případě řeč. Podle zprávy o globálním stavu atomové energetiky je navíc 80 z 417 aktivních reaktorů starších než 41 let a tím už překročily výrobci avizované datum maximální doby provozu. Dalších 192 jaderných elektráren je podle studie starých minimálně 31 let. Všechny budou v nastávajících letech odstaveny. Nově se staví pouze 46 reaktorů a 27 stavebních záměrů se zřejmě povleče déle, než bylo plánováno. Pod čarou tak v několika příštích letech více jaderné energie ubude, než kolik jí do sítě přiteče. A to i v zemích, které jsou výrobě jaderné energie nakloněny.

K úpadku jaderné energetiky dochází po celém světě. Obzvlášť silný je v USA. Z necelých 60 atomových elektráren je jich mnoho zastaralých a s drahým provozem. A protože se zároveň zlevňuje elektřina získaná z větru a Slunce a nadále zůstává nízká i cena zemního plynu, provoz jaderných elektráren se stále častěji nevyplácí. I v Číně, zemi, kde v současné době ještě plánují největší počet nových jaderných elektráren, už dávno došlo ke změně kurzu. Mnoho projektů se možná vůbec neuskuteční.

Důvod je prostý: proč stavět drahé jaderné elektrárny, jejichž odpad zatíží nastávající generace po stovky let, když už dávno existují jiné, daleko levnější formy energie? Větrná elektrárna nebo solární panely jsou dnes mnohonásobně levnější a bezpečnější. V rozhovoru pro Tagesspiegel to výstižně shrnul i politik Zelených Jürgen Trittin: „Proč bych měl investovat do něčeho, co nemá na trhu žádnou šanci, do energie včerejška?“, zeptal se rétoricky. „Stejně tak bychom se místo sázky na podporu elektromobility mohli připravovat na návrat parního stroje.“

Kromě nákladů na jaderné elektrárny a jejich odpad je tu ještě další, rozhodující faktor, který mluví proti nim: délka stavby. Výstavba jaderných elektráren trvá velmi, velmi dlouho. Ve Finsku dodnes nedokončili stavbu atomové elektrárny, která započala už v r. 2005 a měla být dokončena v r. 2009. Stavební práce tak trvají dále než výstavba berlínského letiště. Klimatická změna si však žádá rychlá řešení. A právě těch mezitím dosahují mnohé země výstavbou obnovitelných zdrojů energie – což mimochodem dělají i země, které ještě mají atomové reaktory: například Švédsko.

Zůstává ještě otázka, jestli by Německo nemělo přesto nechat stávající elektrárny déle v provozu. Kladně ji zodpovědět lze pouze tehdy, pokud myslíme zcela nehistoricky a nepoliticky. Museli bychom opominout, že vystoupením z atomové energetiky Německo vyslyšelo desítky let trvající volání většiny Němců a že dokonce ani energetický průmysl nepřemýšlí o návratu. Zcela jednoduše proto, že dnes raději bude investovat do obnovitelné energie nebo do plynu.

Příliš by to nepomohlo

Ale i kdybychom na moment mysleli nehistoricky a nadále si pohrávali s myšlenkou prodloužení provozu jaderných elektráren – koneckonců jsou z důvodů klimatické krize neobvyklé myšlenky důležité – dojdeme nakonec k závěru, že by to nebylo dobré. Protože by to příliš nepomohlo.

Důvod je jednoduchý: v současné době nemá Německo málo, ale příliš mnoho elektrické energie. Pokud by atomové elektrárny běžely dále, byla by motivace po obnovitelných zdrojích ještě menší. Ale právě té potřebujeme v budoucnosti daleko více a už nyní roste příliš pomalu. Prodloužením výroby energie z jádra by se budování ekologických elektráren ještě protáhlo a na konci desetiletí bychom stáli před velkým energetickým schodkem. Nemluvě o tom, že by to vytvořilo ještě větší množství draze uskladňovaného jaderného odpadu, který by ve své spolkové zemi nechtěl přijmout ani žádný předseda vlády CDU.

Vyřeší klimatickou krizi více atomové energie? Zní to svůdně, ale souhlasit můžeme pouze tehdy, pokud budeme předstírat hlupáky: ekologicky, ekonomicky i politicky.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: