Zlom v příjmech nastává s plánováním rodiny

Ekonomické znevýhodnění žen

Zlom v příjmech nastává s plánováním rodiny

Navzdory určitému pokroku je ekonomická situace žen stále ještě často horší než u mužů. Vyplývá to z nové studie hospodářského a sociologického institutu Nadace Hanse Böcklera. Existují však i světlá místa, říká autorka studie Yvonne Lottová v rozhovoru se Sinou Fröhndrichovou na rozhlasové stanici Deutschlandfunk.

Sina Fröhndrichová: Ženy vydělávají méně než muži, pracují častěji na částečný úvazek a více se starají o rodinu. Tak většinou vypadá realita – i když už dávno existují i jiné příklady. Jak to vypadá s rovnými podmínkami mezi muži a ženami se pokusila přesněji zjistit Nadace Hanse Böcklera (Hans-Böckler-Stiftung), která se zaměřila na pracovní život od školy až po důchod. Výsledek: existuje ještě mnoho mezer, ale jsou tu i určité záblesky. O tom jsem mluvila s autorkou studie Yvonne Lottovou. Máme oblast, ve které už mezi muži a ženami není žádný rozdíl?

Yvonne Lottová: Ve vzdělávání jsme skutečně více či méně zrovnoprávnění dosáhli a existují dokonce tendence, kdy částečně ženy muže dokonce předběhly.

Fröhndrichová: Pak jsou tu ale i rozdíly, kde jsou největší?

Lottová: Ke zlomu vlastně dochází při založení rodiny. Možná k němu dokonce dochází trochu dříve, při volbě povolání. Pak se ženy nacházejí spíš v těch hůře placených, řekněme typicky ženami dominovaných ženských povoláních, jako je opatrovnictví, výchova atd. Ke skutečnému zlomu pak ale dochází se založením rodiny, kdy jsou ženy skutečně těmi, kdo na delší dobu přeruší zaměstnání a častěji pracují na částečný úvazek. To pak má důsledek i na další pracovní vývoj – ženy nedělají kariéru v takové míře jako muži, protože často ještě panuje názor: vedení a částečný úvazek, to nejde, také další profesní vzdělávání je u částečných úvazků vzácnější. Není často v takové míře podporováno a to se odráží v příjmech a nakonec i na výši důchodů.

Fröhndrichová: To jsou finanční následky. Mohli bychom ale také říct, že ženy pracující na částečný úvazek, obzvlášť pokud jde o rodinu, jsou šťastnější a spíš se stáhnou. Ale zřejmě nejde zjistit, zda se jedná o dobrovolné rozhodnutí, nebo jsou více či méně do této role zatlačeny.

Lottová: Je opravdu často těžce rozeznatelné, co je dobrovolné a co už ne, a můžeme se samozřejmě také ptát, jestli zaměstnanci dělají to, co dělají opravdu dobrovolně. Možná odpoví, že je to dobrovolné, ale přesto mohou být v pozadí určité tlaky, kvůli kterým se rozhodují, jak se rozhodují. Principiálně považuji za důležité netvrdit, že kratší pracovní doba je absolutně nepřípustná a že by ženy měly pracovat pouze na plný úvazek. Myslím si, že bychom se spíš měli dostat do stavu, kdy částečný úvazek nesmí představovat zlom v kariéře a mělo by být i pro muže stejně atraktivní a možné svou práci dočasně redukovat, aby mohli převzít péči o dítě. To je důležitá záležitost.

Fröhndrichová: To, co popisujete ve vaší nové studii, není překvapivé. Proč v konečném důsledku postupujeme v otázkách rovnoprávnosti mezi muži a ženami tak pomalu?

Lottová: Mě to také nepřekvapilo. Myslím si, že je vždy celkem dobré, jak už jste ostatně sama zmínila, podívat se na stav rovnoprávnosti a na to, jaké deficity ještě existují, v průběhu celého života. Pár světlých okamžiků už vidíme. Máme ženskou kvótu pro 100 nejlepších DAX (německý burzovní index Frankfurtské burzy, pozn. red.) firem a zde můžeme pozorovat, že se něco pohnulo. Máme i rodičovské peníze a partnerské měsíce, které byly zavedeny v r. 2007 a i zde vidíme, že se něco pohnulo. Dobrá třetina mužů, nebo o něco více, dnes až po dva měsíce využívá rodičovskou. Dříve se zde muži angažovali spíš výjimečně. Jsme svědky toho, že zákonná regulace má smysl, je účinná.

Na druhou stranu samozřejmě právě ve firmách ještě často narážíme na poněkud zkostnatělou kulturu. Tam se i dnes ještě setkáváme s názory, že ideální pracovní síla, která je hodna podpory, musí být zaměstnána na plný úvazek a kromě práce nesmí mít žádné velké závazky a na prvním místě smí mít pouze práci. Podle mého názoru jsou zde ještě velké deficity a bohužel to jde skutečně pomalu.

Fröhndrichová: Když už jste zmínila kvóty, to, co v poslední době slyšíme od ministryně Franzisky Giffeyové, jsou stále pouze kvóty, naposledy v představenstvech. Ty zatím ještě neexistují. Jsou v tuto chvíli skutečně tím, co potřebujeme? Už jste zmínila, že máme typicky ženská povolání, která jsou hůře ohodnocena. Není tato kvóta v konečném důsledku přece jen něco pro privilegované ženy a neměli bychom politicky vyslat zcela jiné signály?

Lottová: Neměli bychom nutně zůstat pouze u kvót. Stejně tak potřebujeme nástroje, podporující partnerskou dělbu práce, aby se muži v péči angažovali stejně jako ženy – tedy odstranění společného zdanění manželů. Kvóty jsou ale velmi důležitým stavebním kamenem. Ve výzkumech stále znovu vidíme, a vlastně všechny studie ukazují, že právě vedoucí pozice hrají rozhodující roli v tom, jaká panuje firemní kultura, jak je práce vnímána. Proto považuji ženské kvóty a jejich rozšíření nejen na správní rady, ale i do jiných oblastí, politicky za skutečně nutné.

Fröhndrichová: Podívejme se ještě na nástroj, o kterém před lety uvažovala i SPD: rodinnou pracovní dobu, při které je pracovní doba obou rodičů redukována na 32 hodin a kde dostávají jakési rodinné přídavky. Během posledních let jsme o něm už příliš neslyšeli. Byla by to také myslitelná cesta?

Lottová: Bezesporu! Máte pravdu, že to skutečně trochu upadlo v zapomnění. Přesto si ale myslím, že to je důležitý nástroj. Co ale také považuji za nutné, je všeobecné právo na flexibilní práci a aby zaměstnanci tuto flexibilitu vyžadovali. Německé sdružení právniček například navrhuje zákon o volbě pracovní doby, kde je zaměstnancům dáno právo po zaměstnavateli požadovat: jsem v té a té situaci a potřeboval bych takovou pracovní dobu. Zaměstnavatel se pak musí podívat, jak může jeho požadavkům vyjít vstříc. Myslím si, že to je také důležitý nástroj, jak obecně všechny zaměstnance podpořit ve všech jejich potřebách, vzdělávání, péči o děti či blízké, čestných funkcích, politické angažovanosti ap.

Tématu rovnoprávnosti – nejen mezi muži a ženami – se věnujeme ve zvláštní rubrice.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: