Šéfekonom Deutsche Bank: „Malý vir dokázal to, co se nepovedlo ekologům“

Šéfekonom Deutsche Bank:

David Folkerts-Landau je hlavním ekonomem Deutsche Bank. Pandemie nového koronaviru je podle něj budíčkem. V rozhovoru pro Welt am Sonntag vysvětluje, proč budeme na uplynulé desetiletí vzpomínat jako na „zlatou dekádu“ a jak koronakrize změní naše životy – navždy.

Folkerts-Landau je sám překvapen, jak dobře funguje práce z domova. Domov představuje pro hlavního ekonoma Deutsche Bank malá vesnice v blízkosti Emdenu, kde dnes 70letý bankéř vyrůstal.

Vzhledem k opatřením vyhlášeným kvůli pandemii COVID-19 tam nyní žije o samotě se svou rodinou a se svými kolegy po celém světě udržuje kontakt prostřednictvím internetu a telefonu. Přiznává, že produktivita jeho týmu je v home office částečně ještě vyšší. Stejně intenzivně se ekonomický leader zabývá dopady pandemie. Je si jistý, že se náš život, jak jsme ho znali doposud, výrazně změní.

Welt am Sonntag: Zatím byl německý zdravotní systém kritizován: máme příliš mnoho lůžek, příliš mnoho klinik. Je třeba toto myšlení zrevidovat?

David Folkerts-Landau: V každém případě. Žijeme ve věku globálních pandemií, to nám nyní došlo. Na zdravotnictví je tedy nutné se dívat zcela jinak. Všechny země, které si to mohou dovolit, si raději vybudují nadměrné kapacity nebo dokonce zdvojené struktury. Právem, neboť to jsou dobré investice pro případ krize. Dostatek nemocničních kapacit zachraňuje životy a stojí daleko méně, než nést každých deset let vysoké náklady hospodářských ztrát, způsobených pandemií.

Welt am Sonntag: Máte konkrétní čísla?

Folkerts-Landau: Na prognózy je ještě brzy. Ale tato pandemie je budíčkem. Představte si, že by byl vir stejně nakažlivý jako spalničky a smrtelný jako ebola. Pak bychom nyní truchlili nad desítkami milionů obětí. To by byla ještě daleko větší tragédie.

Welt am Sonntag: Při dřívějších epidemiích lidé většinou pokračovali ve svém každodenním způsobu života. Máme dnes přehnaný strach z rizika?

Folkerts-Landau: Kdyby Německo jednoduše čekalo, až bude veškeré obyvatelstvo imunizováno, pak by to stálo život minimálně půl milionu lidí. Díky zavedeným opatřením jsme snad dokázali počet obětí zredukovat na zlomek této hodnoty, podle našich prognóz na 10.000. Pokud to hrubě přepočítáme na hospodářské výpadky shutdownu a na následné náklady, stojí společnost záchrana jednoho lidského života jednomístnou milionovou sumu. Měli bychom být zajedno v tom, že to je smysluplná investice. Před 50 lety bychom to možná posuzovali jinak. To, že má každý život daleko vyšší cenu než tehdy, je znamením pokroku naší civilizace.

Welt am Sonntag: Měl by shutdown trvat déle?

Folkerts-Landau: Musíme si uvědomit, že pokud by Německo po 30. dubnu zůstalo další čtyři týdny zavřené, čekaly by nás ohromné náklady ve výši 150 až 200 miliard euro – a to jen za květen. Pokud by opatření trvala ještě déle, rostly by náklady exponenciálně. Proto je nutné Německo od konce dubna postupně opět otevírat.

Welt am Sonntag: Nakolik se změní náš způsob života?

Folkerts-Landau: Svět se právě razantně mění. Zažíváme změnu ekonomiky, ve které už pomalu žádnou roli nehrají individuální zdravotní rizika, směrem ke světu sociálního odstupu. I když budou restrikce pomalu uvolňovány, nebezpečí tu pořád ještě bude. Většina lidí ještě nebude imunních. Opravdu se pak bez obav vydají na velkou konferenci? Sednou si do přeplněného letadla či vlaku?

Welt am Sonntag: Jen pokud bude existovat vakcína.

Folkerts-Landau: To může klidně ještě dva roky trvat, tak dlouho nelze setrvávat v nečinnosti. Ale i kdybychom brzy objevili vakcínu na COVID-19, může se objevit nový, možná ještě smrtelnější vir.

Otázku „Proč jsou epidemie stále častější“ rozkrývá evoluční biolog Matthias Glaubrecht.

Abychom udrželi epidemie v šachu, musíme se naučit dodržovat sociální odstup trvale. Sportovní akce nebo koncerty s mnoha diváky tedy neuvidíme delší dobu. Restaurace budou muset rozmístit stoly dále od sebe. V letadlech budou volná místa. I hromadná doprava zdraží, protože bude muset být více místa.

Welt am Sonntag: To nevypadá na moc velký růst.

Folkerts-Landau: Na uplynulé desetiletí budeme vzpomínat jako na zlatou dekádu. Po nyní nevyhnutelné recesi hospodářství jistě zase poroste, ale tendenčně pomaleji a s většími výkyvy – a budeme na tom muset tvrdě pracovat.

Welt am Sonntag: To zní temně.

Folkerts-Landau: Světové hospodářství se vždy vyvíjelo v cyklech a právě z hlubokých krizí vzešlo vždy silnější. Stejně tomu bude i tentokrát. Mnoha hospodářským odvětvím se přesto povede dobře, například digitální ekonomice a veškerým dodavatelským službám. Internetové obchody jako Amazon zažijí boom. Mnoho jiných odvětví čekají velké problémy. Mezi ně patří i tzv. sharing-economy. Lidé budou spíš váhat se posadit do Uberu k neznámému člověku nebo si přes Airbnb pozvat do bytu cizí lidi.

Welt am Sonntag: Pro cestování by to mohlo platit ještě více.

Folkerts-Landau: Turismus bude opravdu hodně trpět. Právě masový turismus, který každému teprve časté létání a dálkové cesty zpřístupnil, je v časech sociálního odstupu problémem. Je v tom jistá ironie: ochránci klimatu oprávněně požadovali, abychom chránili životní prostředí a méně cestovali. Co se jim nepovedlo, to nyní dokázal malý virus.

Welt am Sonntag: Bude tedy v budoucnu cestování pouze pro bohaté?

Folkerts-Landau: Z ekonomického pohledu působí vir velmi regresivně, chudé postihuje daleko silněji. Začíná to tím, že povolání osob s vyššími příjmy jsou lépe vykonavatelná z home office – zatímco zaměstnanci jiných odvětví jsou posláni do zkrácených úvazků nebo dokonce přijdou o zaměstnání.

Souvislosti mezi bohatstvím a zdravím podrobně rozebírá sociolog Matthias Richter v rozhovoru týdeníku Die Zeit: „Zdraví je velmi nerovnoměrně rozdělený zdroj“.

To musí vyvažovat politici, například vhodnou daňovou politikou. Ekonomickými dopady viru také daleko silněji trpí chudší nebo rozvojové země. Německo si může dovolit uspat na dva měsíce hospodářství. Chudší země, ve kterých ještě navíc žije mnoho lidí na omezeném prostoru, to nemohou. A ještě něco se stane velkou přítěží: globalizace, jak jsme ji znali, už nebude existovat.

Welt am Sonntag: Co tím myslíte?

Folkerts-Landau: Globalizace se kvůli nemoci COVID-19 nachází v bodě zvratu. Německé firmy budou například mít tendenci produkovat méně v Asii, ale výrazně více ve východní Evropě. Výroba se tam dá lépe kontrolovat, dodavatelské řetězce jsou méně náchylné na poruchy – to v mnoha případech vyvažuje výhodu nízkých asijských mezd. Ve světě, ve kterém vzrostlo riziko cestování, vzroste význam regionality.

Welt am Sonntag: Hrozí vzhledem k těmto otřesům Velká deprese?

Folkerts-Landau: Toto přirovnání považuji ze přehnané. K Velké depresi došlo po krachu v r. 1929 až v důsledku selhání politiků. Tehdy nikdo nečelil krachu velkými konjunkturními programy a centrální banky dopustily, aby vyschly trhy a došlo k obrovské kreditní pasti. To je dnes jiné. Centrální banky – stejně jako už ve finanční krizi – odložily svá dogmata a udělaly vše pro to, aby zajistily dostatečnou likviditu. FED a Evropská centrální banka (ECB) odvedly skvělou práci. Mohu jen říct: klobouk dolů!

Welt am Sonntag: Dosud jste byl velkým kritikem Evropské centrální banky. Jak došlo k této změně?

Folkerts-Landau: Pokud bych byl krizovým manažerem těchto finančních institucí, jednal bych naprosto stejně. Je působivé, jak flexibilně centrální banky jednaly, ruku v ruce s vládami. Právě spolková vláda nasadila velmi rychle velkorysý a inteligentní záchranný program.

O německé pomoci ekonomice se můžete dočíst v článku „Německá pomoc ekonomice: ‚bezpříkladná‘ ale ‚nutná'“.

Welt am Sonntag: To vše není zadarmo.

Folkerts-Landau: Skutečně zažíváme nové zadlužení historického rozměru. Německá kvóta zadlužení vzroste na 80 nebo 90 % hospodářského výkonu. To je nutné a správné, neobejde se to ale bez následků. I proto, že růst bude v našem změněném světě skromnější. Nebudeme už moci jednoduše vyrůst ze dluhů. V důsledku budou muset celosvětově výrazně vzrůst daně. Za boj s virem budeme muset zaplatit všichni. Pevně počítám s odvody za blahobyt. Nadále je považuji za škodlivé, obávám se ale, že je mnoho zemí zavede – mezi nimi i Německo. Zároveň významně vzroste vliv politiky na koncerny. To ztíží další rozhodování.

Welt am Sonntag: Hrozí návrat ke státnímu hospodářství?

Folkerts-Landau: Je jasné, že hospodářství je nyní v nebývale velké míře odkázáno na pomoc státu, a to nejen na pár měsíců. Abychom nespadli do recese, budeme i v příštích letech potřebovat růstové programy. Na oplátku bude samozřejmě politika požadovat více vlivu – to je pochopitelné. Musíme si jen pohlídat, aby tím příliš netrpěl růst a inovace. Pokud příliš oslabíme tržní síly, hospodářství to uškodí.

Welt am Sonntag: Jak se má za této situace Itálie zbavit svých vysokých dluhů?

Folkerts-Landau: To je velká otázka, ne kterou musí najít odpověď eurozóna, pokud ve své dnešní podobě přežije. Dlouhodobě se musí dluhy snížit, protože samotný růst ani při nízkých úrocích neudrží náklady v přijatelných mezích. Je ale také jasné, že uvnitř Evropy potřebujeme více solidarity.

Welt am Sonntag: Myslíte tím eurobondy?

Folkerts-Landau: Eurobondy nejsou řešením. To by byla zcela špatná cesta. Po daňových poplatnících zemích severní eurozóny nemůžeme chtít, aby ještě nesli břemeno italských dluhů. Kromě toho by to vedlo jen k tomu, aby země i nadále hospodařila tak, jako doposud. Navzdory koronaviru stále platí: aby konečně vybudovala efektivní hospodářský systém, potřebuje Itálie nutně reformy. A k tomu správné podněty – například ve formě podpůrného programu s odpovídajícími požadavky. Zcela jistě ale ne ničím nepodmíněné eurobondy.

Welt am Sonntag: Ale centrální banky by přece mohly financovat veškeré dluhy?

Folkerts-Landau: To už centrální banky de facto dlouhou dobu dělají, aby navzdory vysokým dluhům udržely nízké úroky. Ale zakladatelé ECB nezakázali financování států prostřednictvím tištění peněz bezdůvodně. Centrální banky nemohou neomezeně nakupovat dluhopisy. Jednou se bilanční sumy dostanou do bodu, ve kterém se důvěra ve hráče zlomí. Pak vystřelí inflační očekávání do výše. Nikdo neví, kdy je tohoto bodu dosaženo. Když k tomu ale dojde, bude velmi těžké tento vývoj opět zvrátit.

Welt am Sonntag: Kde, tváří v tvář současným nejistým vyhlídkám, ukládáte své peníze?

Folkerts-Landau: V současné době svým zákazníkům říkáme, že z pohledu finančních trhů může být ta nejhorší část pandemie za námi. Ve většině průmyslových zemí klesá počet infikovaných, vypadá to, že je situace více pod kontrolou než před několika týdny. Proto je dobré věnovat pozor tomu, kam by se nyní dalo vstoupit. Akcie jsou nadále dobrou dlouhodobou investicí, stejně jako firemní dluhopisy s dobrou bonitou. Měli bychom ovšem vsadit na branže, které z této krize vyjdou jako vítězi.

Welt am Sonntag: Burzy se chovají, jako by už dnes vládla konjunktura. Nehrozí zde zvraty, když hospodářské ukazatele zatím ještě směřují dolů?

Folkerts-Landau: V takovém prostředí musíte neustále počítat se zvraty. Investoři se ale silně spoléhají na to, že vlády a centrální banky udělají vše, aby zabránily recesi. Proto by v příštím roce mohl index S&P 500 opět ležet nad 3.000 body, DAX je už nyní nad 10.000 body a lehce se může přehoupnout přes 12.000 bodů. Že se podnikové zisky a hospodářský výkon přechodně propadnou, burzy už započítaly.

Welt am Sonntag: Jaké poselství předáváte tváří tvář těmto nejistým vyhlídkám svým dětem?

Folkerts-Landau: Naše děti nyní musíme připravit na změnu: v budoucnu už nebudeme tak bezstarostně cestovat po světě a budeme také muset daleko tvrději pracovat. Pandemie dětem, ale samozřejmě také dospělým ukázala, že život a zdraví mají vysokou cenu. Právě o Velikonocích bychom si měli vzpomenout na základní hodnoty, jako je rodina a solidarita. A zároveň bychom si měli uchovat naději: lidstvo se vždy dokázalo přizpůsobit. Zvládneme to i tentokrát.


David Folkerts-LandauDavid Folkerts-Landau je německým národohospodářem, vysokoškolským profesorem a autorem odborných knih. Ve 14 letech ho rodiče vyslali na studia do Skotska, následně odcestoval do USA, kde na Harvardské univerzitě studoval matematiku a ekonomii. V r. 1978 promoval na Princetonské univerzitě na profesora filosofie (Ph.D.). Následně tři roky vyučoval na Chicago Business School, od r. 1983 pak 16 let pracoval jako expert na kapitálové trhy pro Mezinárodní měnový fond (MMF). V r. 1997 přešel k Deutsche Bank, kde se v r. 2012 stal hlavním ekonomem.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: