Strach z druhé vlny

Strach z druhé vlny

Německý Institut Roberta Kocha (RKI) konstatuje mírný nárůst reprodukčního čísla. Několik evropských zemí uvolňuje svá opatření pro šíření koronaviru. Virologové varují před nebezpečím druhé infekční vlny, která by mohla Německo postihnout obzvlášť silně.

Singapur byl dlouho zemí, která platila za vzorného žáka v boji s virem. Ještě když Jižní Korea bojovala se svou první infekční vlnou, jihoasijská ostrovní země uzavřela své hranice s Čínou. Zdálo se, že epidemie je udušena v zárodku, ještě dříve, než mohla skutečně propuknout.

Nejpozději v půlce dubna však 5,7 milionů Singapuřanů na vlastní kůži ucítilo, že boj proti COVID-19 není sprint, ale spíš maraton. Během něco více než dvou týdnů vzrostl denní počet nových infekcí z jednomístných na trojciferná čísla. V úterý potvrdily úřady 528 nových nakažených, což zvýšilo celkový počet registrovaných případů COVID-19 na 15.000.

V Singapuru dochází zjevně k tomu, čeho se obávají epidemiologové, politikové a ekonomové po celém světě: hojně citované strašidlo druhé vlny, opětovný nárůst počtu infikovaných, který lze zbrzdit pouze opětovným návratem ke zdánlivě dávno překonaným opatřením lockdownu.

Cena za normalitu?

Hrozí to nyní každé zemi, která trochu poleví ve své protiinfekční disciplíně? Která se opět odváží poslat děti do školy, otevřít obchody, nebo dokonce jednodenní výlety k moři? Je to cena za každý sebemenší krok zpět směrem k normalitě?

V každém případě v Německu už ředitel Institutu Roberta Kocha, Lothar Wieler, v úterý oznámil první malé zhoršení situace v boji proti koronaviru: index nakažlivosti opět stoupl na 1, poté co ze zhruba 3 začátkem března naposledy klesl až na 0,9 (30. března byl stav 0,76, pozn. red.). Wieler tuto příležitost využil k tomu, aby ještě jednou důrazně apeloval na dodržování omezení kontaktů a odstupu: „Nechceme, aby byl přetížen zdravotní sytém a nechceme, aby na COVID-19 zemřelo mnoho lidí.“ Předseda bavorské vlády Markus Söder přišel krátce na to s drastičtější interpretací tohoto čísla: nárůst ukazuje, co se stane, „když se začne uvolňovat bez plánu.“

Kariéra jedné veličiny

To ukazuje, že základní reprodukční číslo viru, zkráceně Rt, za sebou již má obdivuhodnou kariéru: od odborného epidemiologického výrazu ke zdánlivě rozhodujícímu ukazateli toho, kolik normality si Němci opět mohou dovolit – a k politickému nástroji.

Přitom je index nakažlivosti především jen statistickým údajem: udává, kolik lidí jeden infikovaný průměrně nakazí. Pokud je Rt rovno 1,0 nakazí v průměru jednu osobu. Počet infikovaných tak zůstává celkově konstantní.

Toto číslo je závislé na několika proměnných: s kolika lidmi se infikovaný setká, z pravděpodobnosti, že při kontaktu dojde k přenosu nákazy, a nakonec i na tom, kolik lidí je už proti viru imunních.

Důsledky lehkovážnosti

Klesne index nakažlivosti pod 1, pak klesne i počet nakažených; přesáhne 1, pak se i počet infikovaných v zemi zvýší. Jaké důsledky by měly i nejmenší změny na desetinném místě, nedávno vysvětlila právě Angela Merkelová: již při nárůstu na hodnotu 1,3 by byl zdravotní systém v červnu přetížen; při hodnotě 1,1 by k tomu došlo na podzim. „Ani na vteřinu nesmíme propadnout pocitu bezpečí“, zdůraznila Merkelová.

Vidíme nyní skutečně už první alarmující následky nové lehkovážnosti, jak naznačil Söder?

Rozhodující je číslo Rt

Existují však pádné důvody, proč nepovažovat index reprodukce za jediné měřítko. Jeho hodnota je celostátním průměrem. Pouhý masivní nárůst infekce, například v ubytovacím komplexu pro uprchlíky, jako nedávno v Halberstadtu, nebo v domově důchodců, vychýlí ukazatel nahoru. „Jsem zásadně proti, abychom číslo Rt považovali za zlaté tele“, prohlásil virolog Alexander Kekulé v televizní stanici ZDF.

I ředitel RKI varoval, abychom Rt neposuzovali izolovaně, nýbrž v souvislosti s jinými veličinami jako je kapacita zdravotního systému a celkovým počtem infekcí, se kterými to v Německu v současné chvíli vypadá velice dobře. A jako důkaz pomíjivosti této hodnoty ji Institut Roberta Kocha po 24 hodinách opět korigoval dolů, na 0,9. Vyšší hodnota se vztahovala na 27. dubna 0 hodin, nová hodnota se vztahuje na stejnou dobu o den později (30. dubna 2020 je Rt 0,76, pozn. red.).

Další rychlý pokles ukazuje, jak malý prostor se nachází mezi úlevou a alarmismem; a odhaluje i nejistotu samotných vědců. A také ukazuje, jak křehké jsou pokroky v boji proti koronaviru, na jejichž základech nyní Německo staví svou strategii dalšího uvolňování opatření.

Virologický dogmatismus, nebo oprávněné obavy?

V nedávné době zesílila varování vědců před druhou vlnou – a ta se nezakládají na mírném kolísání hodnoty indexu nakažlivosti. Virolog Christian Drosten s pohledem na zaplněná nákupní střediska prohlásil, že lituje, „že Německo svůj veškerý náskok možná promrhá“. Jeho kolega Kekulé si postěžoval, že je najednou uvolňováno příliš mnoho opatření – a nelze tak zjistit, jaké dopady jednotlivé restrikce měly.

Lze v tom vidět virologický dogmatismus – nebo oprávněnou starost, že by druhá infekční vlna s opětovným uzavíráním obchodů a škol zasáhla lidi a hospodářství ještě silněji než první.

V každém případě je ale zjevné, že navzdory vysokým počtům infikovaných stále více zemí přistupuje k rozmělňování stávajících opatření:

  • Francie chce od 11. května uvolnit zákaz vycházení a opět otevřít mateřské školky a základní školy.
  • Rakousko chce 15. května za určitých podmínek znovu otevřít své gastronomické podniky, hotely budou následovat 29. května. Jako minimální vzdálenost odstupu bude v Rakousku nadále stačit 1 metr.
  • Španělsko chce od 2. května opět povolit sport na čerstvém vzduchu. Od neděle tam smí děti opustit domov.

Všechny země se přitom odvolávají na snížený počet nově infikovaných a na úspěch svých opatření – bez toho, aby byly schopny říct, jak se postupné kroky uvolňování odrazí na celkové situaci. Počty infikovaných zobrazují realitu se zpožděním 14 dní až 3 týdnů. To znamená, že lehký nárůst v Německu zřejmě odrážel velikonoční výlety a návštěvy, které si lidé dovolili. Otázka zní: pokud už těch několik cest a kontaktů mělo takový účinek, co bude následovat po otevření obchodů a škol?

Plnou silou

Varování vědců před druhou vlnou jsou proto tak hlasitá, protože by mohla v nejhorším případě zasáhnout Německo silněji než první vlna. Také neexistuje dostatečný počet testů především pro ošetřovatele v domech s pečovatelskou péčí a zdravotní personál, kritizoval virolog Kekulé. A také trackovací aplikace ještě není schopna nasazení.

Na druhé straně by měl vir lepší startovní podmínky než poprvé – protože by se už nemusel šířit z jednotlivých hotspotů jako byl Heinsberg, ale je již rozprostřen po celé zemi. Pakliže byli postiženi především mladí, kteří se vrátili z dovolené, byli by to nyní častěji i starší.

Singapurští pracovní migranti

I pohled do historie nabádá k opatrnosti: výzkumy amerických měst z doby za Španělské chřipky ukazují, že právě komunity, které se pomocí shutdownu relativně dobře ubránily první vlně, byly druhou vlnou postiženy o to více.

V Singapuru byl zdroj nové infekční vlny nalezen velmi rychle: obzvlášť se rozšířila mezi pracovními migranty, kteří byli často za nelidských podmínek ubytováni v těsných ubytovnách. Představovali zhruba 85 % všech nakažených.

Následky ale postihují celou zemi. Poté, co nebyl každodenní život téměř omezen a školy a obchody byly otevřené, mohou nyní pracovat už jen systémově relevantní skupiny a občané smí opouštět byty pouze na nákupy. Hospodářský pokles, zprvu odhadovaný na 4 %, nyní bude o něco větší.

Na nebezpečí druhé vlny poukazuje virolog Christian Drosten v článku „Německo má náskok, ale…„, pojednává o něm i příspěvek „Druhá infekční vlna by mohla být nečekaně silná„. 20. března vyšel na magazínu POLITIQ profil nejznámějšího německého virologa „Christian Drosten: nejlepší muž pro boj s koronavirem„.

Další články, které by vás mohly zajímat: Německý týdeník Die Zeit přinesl pod názvem „Nová doba už dávno nastala“ rozsáhlou úvahu George Dieze o šancích, které by v souvislosti s koronakrizí neměly zůstat nevyužity. „Vir, který změní svět“ od George Moscola se zabývá dopady současné koronakrize, „COVID-19 vyvolal všechny obvyklé zombie“ od nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana poukazuje na temné síly, které pandemie vyvolala. O tom, že bouchání pěstí do stolu vystřídala empatie a porozumění, pojednává článek „Revize pojmu ‚síla‘„.

Mor byl jednou z největších katastrof lidských dějin, přesto z dlouhodobého pohledu hospodářskému vývoji pomohl – o paradoxních následcích epidemií píše v článku „Ekonomie smrti“ Nikolaus Piper. O biologických a ekologických příčinách  epidemií mluví v článku „Proč jsou epidemie stále častější?“ biolog Matthias Glaubrecht, o sociálních dopadech pandemie zase píše sociolog medicíny Matthias Richter v příspěvku „Zdraví je velmi nerovnoměrně rozdělený zdroj„. Psycholog Gerd Gigerenzer z Institutu Maxe Plancka v článku „Co můžeme dělat proti strachu z koronaviru?“ varuje, že strach obvykle napáchá více škod než samotná hrozba a rakouská Wiener Zeitung vyzpovídala ekonoma a filosofa Tomáše Sedláčka, který si myslí, že „Tuto přestávku si můžeme dovolit„.

Všechny příspěvky věnující se koronakrizi najdete ve zvláštní rubrice.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: