Nová studie z Německa ukazuje, že ani soužití ve stejné domácnosti nemusí vést k nákaze koronavirem. Vědci zkoumali rozšíření infekce a úmrtnost v obci Gangelt, která byla jedním z center nákazy. Výsledky jsou do jisté míry překvapivé. Lze je však beze všeho vztáhnout na celé Německo?
Je už v Německu novým koronavirem SARS-CoV-2 infikováno 1,8 milionů osob – tedy daleko více, než je oficiálně podchyceno? A leží skutečná míra smrtnosti, která udává, kolik nakažených na následky nemoci COVID-19 zemře, pod 0,5 %? V tomto případě by nebyl vir tak nebezpečný, jak by se dalo předpokládat na základě letality v mnoha jiných zemích. Tyto závěry nabízí tzv. Heinsbergská studie. Vědci Bonnské univerzity Hendrik Streeck a Gunther Hartmann v pondělí poprvé představili rozsáhlá data. Při bližším pohledu je však na místě skepse, zda lze data z jednoho jediného místa převést na celé Německo.
Velká očekávání
O Heinsbergské studii se již diskutuje týdny. Vědci v rozmezí od 30. března do 6. dubna zkoumali v Gangeltu, obci s 12.500 obyvateli v Severním Porýní-Vestfálsku, údaje 919 osob z 405 domácností. Dobrovolní náhodně vybraní respondenti byli testováni na aktivní infekce pomocí PCR testů, dále byla zjišťována i přítomnost protilátek na SARS-CoV-2. U právě zveřejněných dat se jedná o tzv. pre-print, nebyla tedy ještě posouzena nezávislými experty.
Studii je věnována pozornost již delší dobu. Očekává se, že vrhne světlo na řadu naléhavých otázek, například na míru promoření obyvatelstva, na nebezpečnost viru nebo na možná rizika nákazy. Předseda vlády Severního Porýní-Vestfálska považoval už předběžnou ústní prezentaci dat za dostatečný argument pro rychlé uvolňování bezpečnostních opatření.
Autoři studie sice předkládají průkazná data pro Gangelt: do 6. dubna tam bylo infikováno 15 % obyvatel, čili pětkrát tolik, než bylo oficiálně hlášeno. Letalita přitom obnášela 0,35 %. To by znamenalo, že „jen“ tři až čtyři z 1.000 infikovaných na následky infekce virem SARS-CoV-2 zemře.
Týdeník Die Zeit ve svém příspěvku o Heinsbergské studii dodává, že hlavním deklarovaným cílem studie bylo zjistit smrtnost v Heinsbergu. Tedy, jaký počet obyvatel se skutečně nakazil a jaký podíl zemřel? Pro Gangelt, stejně jako pro celé Německo, je známa pouze CFR (Case Fatality Rate), tj. podíl úmrtí k osobám, jejichž nakažení bylo zachyceno testem. Větší vypovídací hodnotu by však měla IFR (Infection Fatality Rate), tedy podíl úmrtí ke všem infikovaným osobám. Tedy i k těm, které se neobjevují v žádných statistikách.
Nezávislí experti však už před Velikonocemi a v pondělí opět zdůrazňovali, že z výsledků studie nelze vyvozovat závěry pro celé Německo. To v pondělí zdůraznil i Streeck. Gangelt byl totiž centrem šíření viru SARS-CoV-2. Zde se na několika masopustních slavnostech během krátké doby nakazilo velmi mnoho osob. Lze předpokládat, že tamní míru promoření nelze přenést na celou zemi. Je tedy i nepravděpodobné, že vědci propočítaná míra nezachycených případů pro celé Německo je realistická.
I nízká smrtnost může odrážet realitu, platnou pouze pro Gangelt. Během sběru dat tam totiž bylo pouze sedm obětí koronaviru. Taková čísla nejsou příliš vypovídající, vyjádřil se v pondělí Gerard Krause z Helmholtzova institutu v Braunschweigu. To ukazuje i samotná situace v Gangeltu. Po sběru dat totiž na plicní onemocnění COVID-19, způsobené virem SARS-CoV-2, zemřela další osoba. Pokud bychom tento případ započítali do studie, stoupne smrtnost na 0,41 %. Dále byli v Gangeltu infikováni především návštěvníci masopustního karnevalu, nedošlo ale k žádným infekcím v domovech důchodců a pečovatelských zařízeních. Bylo tedy infikováno daleko méně osob hlavních rizikových skupin. Studie z Heinsbergu tedy nic nevypovídá o nebezpečnosti viru pro celé obyvatelstvo.
Studie je přesto velmi užitečná, soudí Krause. Jaké je totiž alternativa k rychle zveřejněným datům? „Potřebujeme je teď.“ Tak mohou být přidána do detailních matematických modelů a využita k přípravě dalších doporučení, doplňuje deník Die Welt.
Předchozí nemoci nezvyšují nebezpečí nákazy koronavirem
Existuje však i několik poznatků, které vzbuzují naději. Zaprvé nejsou zřejmě ani osoby s předchozími onemocněními a starší lidé náchylnější na infekci virem SARS-CoV-2. Zadruhé se ani zdaleka nenakazí všichni členové stejné domácnosti. V Gangeltu sice bylo prokázáno zvýšené riziko infekce nakaženým členem domácnosti. Překvapivě ale bylo dodatečné riziko nižší, pokud se jednalo o tří nebo čtyřčlennou domácnost než ve dvoučlenné domácnosti. Riziko nákazy zřejmě klesá s velikostí domácnosti. Streeck však zdůraznil, že to zatím nelze vysvětlit.
Jak uvádí deník Die Welt, je u dvojčlenné domácnosti riziko nákazy infikovaným členem pouze o 28 % vyšší, než kdyby v domácnosti žádný infikovaný nebyl. U tříčlenné rodiny je jen o 20 % vyšší a u čtyřčlenné je v průměru vyšší o pouhá 3 %. Riziko je tedy o něco větší, ale je možné se také chránit.
Je představitelné, že s počtem členů domácnosti roste i obytná plocha a obyvatelé si tedy mohou snadněji udržet odstup. Ani kontakt mezi všemi členy domácnosti není stejně intenzivní, jak ukazují příklady párů nebo synů teenagerů.
Pokud nejsou infikovány ani všechny osoby, žijící spolu ve stejném bytě, pak lze očekávat, že za pečlivého dodržení odstupu a hygienických zásad v běžném veřejném životě – tedy např. bez velkých společenských akcí – se nenakazíme ani od infikovaného, který projde kolem nebo sedí ve stejné místnosti.
Jelikož byla v okrese Heinsberg nakažena nadprůměrně velká část populace, nelze tamní počet infikovaných převést na celé Německo. Smrtnost je ale vlastností choroby COVID-19 a pokud bychom z ní, přes výše uvedené výhrady, vypočítali teoretický počet skutečně nakažených v Německu, došli bychom k počtu 1,8 milionu (tedy zhruba 10x více, než vyplývá z testů).
Vědci na jednu stranu před takto zjednodušujícím pohledem varují, na druhou stranu je ale možné, že 2 až 3 % obyvatelstva přišlo do kontaktu s virem a tudíž vyvinulo obranné látky, jak uvádí Die Zeit. Takové číslo odhaduje i virolog Christian Drosten, jak uvedl 20. dubna na svém podcastu.
Profil Christiana Drostena jsme přinesli pod názvem „Nejlepší muž pro boj s koronavirem“.
Avšak infektolog Michael Hölscher, který v Mnichově pracuje na dlouhodobé studii s 5.000 až 6.000 osobami, vychází z toho, že se „infikovalo maximálně 2,5× až 5× více lidí, než kolik jich známe z dnešních testů“. Ať tak nebo tak, od stádní imunity, kdy by muselo být promořeno 60 až 70 % obyvatelstva, je Německo ještě na hony vzdáleno. Jak daleko, musí zjistit další studie, zkoumající reprezentativní vzorky obyvatelstva. Takové studie už oznámil Institut Roberta Kocha.
Ředitel Institutu Roberta Kocha prof. Dr. Lothar Wieler na úterní tiskové konferenci přenášené živě televizní stanicí Phoenix na otázku novináře (v čase 16:15) zdůraznil, že kontroverze Heinsbergské studie v žádném případě nespočívá ve zvolených metodách sběru dat a následném vědeckém zpracování, ale pouze v jejich interpretaci, zejména některými novináři.
Vědecká studie Hendrika Streecka a jeho týmu byla zveřejněna na stránkách Bonnské univerzity (anglicky), aktuální materiály Institutu Roberta Kocha ke koronaviru najdete na jeho stránkách v sekci COVID-19 (Coronavirus SARS-CoV-2).
Pasáže označené kurzívou jsou doplněním původního článku Neue Zürcher Zeitung, vždy s uvedením zdroje. Odkaz na hlavní článek najdete jako vždy pod tímto příspěvkem.
Otázkou „Proč jsou epidemie stále častější“ se zabývá biolog Matthias Glaubrecht a šéfekonom největší německé banky David Folkerts-Landau v rozhovoru pro deník Die Welt říká, že „Malý vir dokázal to, co se nepovedlo ekologům„.
Německý týdeník Die Zeit přinesl pod názvem „Nová doba už dávno nastala“ rozsáhlou úvahu George Dieze o šancích, které by v souvislosti s koronakrizí neměly zůstat nevyužity. „Vir, který změní svět“ od George Moscola se zabývá dopady současné koronakrize, „COVID-19 vyvolal všechny obvyklé zombie“ od nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana poukazuje na temné síly, které pandemie vyvolala. O tom, že bouchání pěstí do stolu vystřídala empatie a porozumění, pojednává článek „Revize pojmu ‚síla‘„.
Mor byl jednou z největších katastrof lidských dějin, přesto z dlouhodobého pohledu hospodářskému vývoji pomohl – o paradoxních následcích epidemií píše v článku „Ekonomie smrti“ Nikolaus Piper. O sociálních dopadech pandemie zase píše sociolog medicíny Matthias Richter v příspěvku „Zdraví je velmi nerovnoměrně rozdělený zdroj„. Psycholog Gerd Gigerenzer z Institutu Maxe Plancka v článku „Co můžeme dělat proti strachu z koronaviru?“ varuje, že strach obvykle napáchá více škod než samotná hrozba a rakouská Wiener Zeitung vyzpovídala ekonoma a filosofa Tomáše Sedláčka, který si myslí, že „Tuto přestávku si můžeme dovolit„.
Všechny příspěvky věnující se koronakrizi najdete ve zvláštní rubrice.
