Kdo zaplatí miliardovou pomoc v koronakrizi?

Pomoc v koronakrizi ve výši 500 miliard eur

Kdo zaplatí miliardovou pomoc v koronakrizi?
REKLAMA

Německo a Francie chtějí s následky koronakrize bojovat finančním balíčkem ve výši 500 miliard eur. Odborníci z Leibnizova centra pro evropský výzkum hospodářství nyní propočítali, kolik by jaká země zaplatila a dospěli k překvapivým výsledkům.

Německo a Francie se spojily a chtějí prosadit záchranný fond pro dobu po pandemii koronaviru ve výši 500 miliard eur. Za svou iniciativu již sklidily hodně kritiky: koncept vrší dluhy a je prý prvním krokem směrem k evropské dluhové unii. Navíc musí opět stále stejné země sáhnout hluboko do kapsy, především pak Německo.

Je to skutečně pravda? Leibnizovo centrum pro evropský výzkumu hospodářství (ZEW) z Mannheimu v simulaci propočítalo, kolik peněz z plánovaného záchranného balíčku by jednotlivé země mohly očekávat – a kolik by jednotlivé země zaplatily. Některé výsledky jsou vskutku překvapivé – i když jiné zase potvrzují obavy především severoevropských zemí.

Je málo překvapivé, že podle propočtů ZEW budou všechny jihoevropské země jakožto i Francie patřit k příjemcům plánovaného finančního transferu. Nejvíc peněz v poměru k HDP by obdrželo Řecko: zhruba 2,2 % svého HDP, následováno Itálií s 1,4 %. Přínos by tedy i pro největší příjemce byl relativně malý.

„Recovery Fund by v konečném důsledku dramatické finanční problémy Itálie a Řecka nevyřešil“, říká Friedrich Heinemann, autor studie a vedoucí výzkumu ZEW. „Ekonomicky je správné, že nyní potečou i peníze z východní Evropy do jižní Evropy, protože na jihu je recese obzvlášť hluboká. Politicky to ovšem narazí na značný odpor.“

Odpor vyvolá i to, že čisté příjemce přirozeně financují čistí plátci a ti pochází především ze severní Evropy. Například Německo by v tomto propočtu na účet tzv. Recovery Fundu přispělo částkou 23,5 miliard eur.

Největší čitým plátcem by ale přesto byla překvapivě jiná země: v porovnání k hospodářskému výkonu by nejhlouběji do kapsy s 10,4 miliardami eur, případně 1,96 % HDP, sáhlo Polsko. Pak následuje Malta, Rumunsko a Švédsko. Německo se s 0,7 % HDP nachází na 10. místě v seznamu plátců.

To však platí pouze v jenom z obou scénářů, propočítaných Leibnizovým centrem pro evropský výzkum hospodářství. Zde se vycházelo z toho, jak silně se sníží odhadovaný hospodářský výkon v r. 2020 vlivem koronakrize.

V druhém scénáři je k tomu dodatečně započítán předpokládaný nárůst nezaměstnanosti. Protože se především země střední a východní Evropy řítí do masivní nezaměstnanosti, vypadal by v tomto případě seznam největších plátců jinak než v prvním scénáři. Všechny země střední a východní Evropy by se nyní staly čistými příjemci transferu, tedy i Polsko a Rumunsko.

Současně by silně vzrostla finanční zátěž Německa, totiž na 38 miliard eur a tím téměř 1,1 % HDP měřeno výkonem r. 2019, který vykazoval hodně pozitivní bilanci. Ještě větší by bylo relativní zatížení Rakouska (1,1 %), Dánska (1,25 %) a opět Malty (1,42 % HDP).

Miliardový balíček by tak mohl vést k masivnímu nesouhlasu v Evropě – přitom jen s malým pozitivním efektem, aspoň podle výpočtů expertů z ZEW. I ve druhém scénáři obnáší nejvyšší možný čistý transfer Itálii pouze 2,6 % HDP. Oproti tomu stojí očekávané  zadlužení italského státu v závratné výši 160 %.

Všechny příspěvky věnující se koronakrizi najdete ve zvláštní rubrice.

REKLAMA

Otázkou „Proč jsou epidemie stále častější“ se zabývá biolog Matthias Glaubrecht a šéfekonom největší německé banky David Folkerts-Landau v rozhovoru pro deník Die Welt říká, že „Malý vir dokázal to, co se nepovedlo ekologům„.

Německý týdeník Die Zeit přinesl pod názvem „Nová doba už dávno nastala“ rozsáhlou úvahu George Dieze o šancích, které by v souvislosti s koronakrizí neměly zůstat nevyužity. „Vir, který změní svět“ od George Moscola se zabývá dopady současné koronakrize, „COVID-19 vyvolal všechny obvyklé zombie“ od nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana poukazuje na temné síly, které pandemie vyvolala. O tom, že bouchání pěstí do stolu vystřídala empatie a porozumění, pojednává článek „Revize pojmu ‚síla‘„.

Mor byl jednou z největších katastrof lidských dějin, přesto z dlouhodobého pohledu hospodářskému vývoji pomohl – o paradoxních následcích epidemií píše v článku „Ekonomie smrti“ Nikolaus Piper. O sociálních dopadech pandemie zase píše sociolog medicíny Matthias Richter v příspěvku „Zdraví je velmi nerovnoměrně rozdělený zdroj„. Psycholog Gerd Gigerenzer z Institutu Maxe Plancka v článku „Co můžeme dělat proti strachu z koronaviru?“ varuje, že strach obvykle napáchá více škod než samotná hrozba a rakouská Wiener Zeitung vyzpovídala ekonoma a filosofa Tomáše Sedláčka, který si myslí, že „Tuto přestávku si můžeme dovolit„.

REKLAMA