V krizových situacích odhalují lidé svou skutečnou tvář

V krizových situacích odhalují lidé svou skutečnou tvář

Z nových studií vyplývá, že se lidská osobnost může vyvíjet celý život. V krizových situacích ale rychle propadáme do starých vzorců. Psycholog vysvětluje, co o nás a našich spoluobčanech prozrazuje chování během koronakrize.

Určitá část naší osobnosti je utvářena geneticky a vývojem v raném dětství. Kromě toho však stále ještě máme mnoho potenciálu pro další vývoj. Stále více studií nasvědčuje tomu, že se osobnost může vyvíjet po celý život – především, pokud k tomu existuje vůle.

Naši podstatu mění i extrémní situace, jako např. pandemie koronaviru. Deník Die Welt se zeptal vývojového psychologa Mathiase Allemanda z Curyšské univerzity, co s námi taková krize dělá a jak se zbavit nežádoucích součástí osobnosti.

Die Welt: Pane Allemande, mohou zkušenosti, které lidé udělali během posledních měsíců kvůli pandemii koronaviru, změnit osobnost?

Mathias Allemand: Existuje „hypotéza důrazu“, která říká, že v nezvyklých stresových situacích, jakou je například pandemie koronaviru, napřed ukážeme naši „pravou tvář“. Že jsou tedy některé naše osobnostní rysy zdůrazněny silněji než v normálním životě. Přizpůsobovací procesy na nové životní podmínky pak ale zase zvýhodňují změny osobnosti. Vztaženo na současnou situaci ukazují první výsledky výzkumů, že v akutní fázi pandemie dochází k malým změnám osobnostních vlastností. Ale jestli a jaké bude mít pandemie trvalé dopady, odhalí až dlouhodobé studie.

Welt: O jaké osobnostní vlastnosti se jedná?

Allemand: Zpravidla mluvíme o relativně stabilních příznacích osobnosti, jako např. o „big five„, tedy „velké pětce“. Jsou to extroverze a introverze, otevřenost novým myšlenkám a zkušenost, svědomitost, sociální snášenlivost a neuroticismus, popřípadě emoční stabilita.

Welt: Jaký vliv má individuální hloubka těchto vlastností na to, jak daný člověk reaguje na pandemii koronaviru a uvalená omezení a ochranná opatření?

Allemand: Například svědomití lidé dávají zpravidla velký pozor i na své zdraví a zdraví svých spoluobčanů. V současné situaci tedy budou většinou přísněji dodržovat vyhlášená opatření, stejně jako budou třeba při jízdě na kole nosit vždy helmu. Neurotičtí jedinci, tedy ti, kteří vykazují velké emoční výkyvy, budou zase situaci vnímat s větším strachem, budou si dělat starosti a možná budou i propadat depresivním sklonům. Jiní lidé, kteří mají tendenci ke zvídavosti a často plavou proti proudu, uplatní tyto vlastnosti i nyní.

Welt: Mnoho lidí trávilo první fázi pandemie týdny buď úplně samo, nebo jen v nejužším okruhu své rodiny. Jaké dopady má tato zkušenost s izolací na osobnost člověka?

Allemand: Pro extroverty byl „social distancing“ určitě daleko těžší než pro introverty, protože jejich osobnost neměla takové vyžití. Být sám je v tomto případě často trvale spojeno se samotou. Společenské vztahy jsou důležitou platformou, kterou potřebujeme k vyžití naší osobnosti. Pokud na delší dobu odpadnou, změníme se, minimálně dočasně. Extrovertní osobnosti se během lockdownu možná staly poněkud introvertnějšími. Dopady zřejmě budou u starších lidí silnější než u mladších, protože ti si v digitálním věku spíš najdou alternativní cesty a výrazové prostředky.

Welt: Jaké osobnostní rysy se ještě ve stáří vůbec mohou změnit?

Allemand: V zásadě vychází výzkum stáří z toho, že je osobnost plastická a tudíž se může měnit až do vysokého věku. Existují například indicie, že se lidé s přibývajícím věkem stávají méně extrovertními. Švédská studie odhalila, že k tomu přispívá i ubývající sluch. Pak je totiž i těžší vybíjet svou extroverzi.

Welt: Jaké další životní události mohou vést k výrazné změně osobnosti?

Allemand: Často to jsou zkušenosti, které jsou asociovány se zásadními změnami sociálních rolí a očekávání, které se snažíme naplnit. Například vstup do pracovního života, v jehož rámci může vzrůst svědomitost – jednoduše proto, že je očekávána. V mladém  dospělém věku dochází obecně k největšímu počtu osobnostních změn, podmíněných novými vztahy a světem práce. To vše jsou možnosti k dalšímu rozvoji.

Welt: Mohou tedy lidé svou osobnost měnit i proaktivně? Například se stát extrovertnějším nebo svědomitějším?

Allemand: To je skutečně možné. Na Curyšské univerzitě jsme ve spolupráci s ETH Zürich provedli různé studie. Zkoumali jsme při tom všechna možná přání po změnách ve velké pětce – jen neurotičtějším se nikdo dobrovolně nechtěl stát (smích). Ale mnoho lidí chtělo například být extrovertnější – a po třech měsících intenzivního tréninku, doprovázeného digitálním osobnostním koučem prostřednictvím aplikace pro mobilní telefony, se jim to skutečně podařilo.

Welt: A jak?

Allemand: Různými malými behaviorálními cvičeními. Například pravidelným aktivním oslovováním lidí, které tak dobře neznají. Více rozhovorů v každodenní praxi. To je pro silně introvertní lidi velkou výzvou. Přitom je také důležité, poté takové situace systematicky reflektovat, obzvlášť tehdy, pokud se neodehrávají zcela podle očekávání a učit se z nich. Jde tedy o nácvik nových vzorců chování a o práci s myšlenkami a pocity. Užitečné při tom také je lidem v okolí sdělit, že právě pracujeme na změně. Mohou pak působit jako motivátor, obzvlášť při neúspěších.

Welt: Je v tomto případě změna osobnosti odbourávání strachu a zábran?

Allemand: Svým způsobem ano. Introverti ovšem netrpí sociálními fóbiemi, jsou zkrátka spokojenější v úzkém, malém okruhu lidí. Mají jednoduše jiné společenské potřeby. Když se ale ustavičně dostávají do situací, ve kterých jim introverze připadá jako překážka, může vzniknout přání být extrovertnější. Takové chování je pak třeba nacvičit, aby se stalo běžnějším. Osobnostní vlastnosti jsou koneckonců naučené, často zautomatizované tendence chování. Neuroticismus jako emocionální aspekt osobnosti lze například snížit pomocí psychoterapie.

Welt: Je vysoký neuroticismus něčím špatným?

Allemand: Výsledky výzkumu ukázaly, že se vysoká míra neuroticismu může různými způsoby spolupodílet na zdravotních problémech, nebo je může zesilovat a udržovat. Ale existují i kombinace osobnostních vlastností, ve kterých působí pozitivně. Například ve spojení s vysokou svědomitostí. Neurotiky často souží myšlenky a starosti  – třeba i ohledně zdraví. To může být občas i pozitivní, třeba když kvůli tomu svědomitě chodí na pravidelné preventivní prohlídky k lékaři. Neuroticismus obecně ovlivňuje vnímání a zpracovávání informací – a může být určitými negativními zkušenostmi zesílen.

Welt: Jaký vliv má na vlastní osobnost okolí?

Allemand: V každém případě posilující nebo oslabující efekt – odpovídající reakcí na různé druhy chování. Pokud získám pozitivní ohlas na svou osobnost a pohybuji se ve stabilním, sociálním kontextu, pak jsem ve svých vlastnostech posilován. V opačném případě roste tlak něco změnit nebo se přizpůsobit.

Welt: Nakolik je možné aktivně působit na lidi ve svém okolí, aby se změnili? Například notoricky nespolehlivý známý, se kterým je každý společný večer velkou radostí, za to ale jakákoliv organizační činnost obrovskou katastrofou. Nebo třeba v partnerství, pokud někoho milujete, ale měl byste třeba rád o něco méně neurotického partnera?

Allemand: To vlastně funguje jen, když on nebo ona chce věci také skutečně změnit. A k tomu je potřeba motivace ke změně, jako již zmíněné posilování vzorců chování. Když dotyčná osoba pozná, že ze změny svého chování profituje a je za ni odměňována, je pobídka na světě.

Welt: Existuje vůbec v průměru osobnostní rozdíl mezi pohlavími?

Allemand: Skutečně ano, ale tento rozdíl je malý. Ze studií vyplývá, že obzvlášť mladší ženy jsou v průměru neurotičtější než mladí muži – tento rozdíl se však se zvyšujícím věkem snižuje.

Welt: Jak silný vliv mají na osobnost životní nezdary a zklamání? Existuje něco jako zvýšená odolnost, ve smyslu „co nezabije, to posílí“?

Allemand: Na jednu stranu se lze ze zkušeností učit, třeba to, že zklamání nakonec vždy zvládneme. To nám dává orientaci pro budoucí situace. Na druhou stranu se ale při velkém počtu zklamání může dostavit zahořklost a nespokojenost – a všeobecná otevřenost pro nové může polevit.

Welt: Jak tomu lze zabránit?

Allemand: Například „reframingem„, tedy jiným způsobem přemýšlení o věcech. Považuji například určitou situaci za extrémně tíživou, nebo jako výzvu a možnost k učení a růstu? Pokud bude moje myšlení určovat druhá možnost, tak se to může na můj citový život promítnout pozitivně.


Mathias AllemandProf. Dr. Mathias Allemand je asistujícím profesorem na Curyšské univerzitě. Těžištěm jeho práce je „Dynamika zdravého stárnutí“, kde se soustředí na osobní rozvoj, dynamiku osobnosti a na sociálně-emocionální regulativní procesy, jakými jsou například odpuštění nebo vděčnost.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: