Markus Gabriel: „Něco neviditelného odhalilo slabiny našeho systému“

Rozhovor s novou hvězdou filosofie

Markus Gabriel:
REKLAMA

Co se může lidstvo naučit z pandemie? Filosof Markus Gabriel vyzývá k zamyšlení nad „burn-out kapitalismem“ a tvrdí, že by nám pomohla nová morálka. Rozhovor pro magazín Der Spiegel vedla Susanne Beyerová.

Ten kluk se chce stát filosofem? Jak to skončí? Markus Gabriel napodobuje zpěvný rýnský dialekt, když reprodukuje, co mu říkali rodiče: „Dat Studium zahle ma dir nit“, čili „to studium ti nezaplatíme“. Gabriel tedy po maturitě začal pracovat, dokud nebyl přijat Německou národní studijní nadací. Svým rodičům slíbil, že se do 30 stane profesorem. První trvalou pozici získal rodák z Remagenu v 28 letech v New Yorku, ve 29 zasedl za katedru v Bonnu.

Jednou byl pozván na kongres k papeži, na rodiče to však dojem stále neudělalo. Věřící katolíci mínili, že by mu papež měl vysvětlit něco o skutečném učení – o křesťanství. Ve svých 40 letech nyní Gabriel ve své knize „Morální pokrok v temných dobách“ (v něm. orig. „Moralischer Fortschritt in dunklen Zeiten„) vyzývá k návratu k morálním hodnotám. Má ale na mysli hodnoty, které sice Boha nevylučují, také ho ale nutně nepotřebují.

Spiegel: Pane profesore Gabrieli, ve své aktuální knize vyzýváte k nové morálce, de facto k novému osvícenství. Ale už v 18. století jsme tu jedno osvícenství, které vyzdvihovalo rozum jako nejvyšší princip a které položilo základy ideje lidské důstojnosti, měli. Pokud nyní potřebujeme nové osvícenství, znamená to, že jsme spadli zpátky do středověku?

Markus Gabriel: V dnešní době zažíváme reversní vývoj, zatemnění mysli: krize liberálních demokracií je nepřehlédnutelná. Od pandemie je definitivně jasné, že musíme o světu začít přemýšlet nově.

Markus Gabriel: Morální pokrok v dobách temnaKniha německého filosofa Markuse Gabreiala Moralischer Fortschritt in dunklen Zeiten: Universale Werte für das 21. Jahrhundert, česky Morální pokrok v dobách temna: univerzální hodnoty pro 21. století.

Vydavatelství Ullstein Buchverlage, 368 stran, cena 22,00 €

 

Amazon | Thalia

Spiegel: Kdy začalo staré osvícenství ztrácet svou účinnost?

Gabriel: Startovním výstřelem moderny samozřejmě byla francouzská revoluce. Svoboda, rovnost a bratrství – s tímto sloganem přišel okamžik, kdy začaly účinkovat ideály osvícenství. Z této modernizace myšlení vznikla první industrializace. Kombinace technického a morálního pokroku změnila a zrychlila vše. Přírodovědně-technický pokrok má ale svůj původ v morálním vývoji. A dnes máme na ekonomické úrovni to, co ve své knize nazývám burn-out kapitalismem. Neuznává už žádnou morálku a koronakrize nám ještě jednou zřetelně ukazuje, že takto už nemůžeme pokračovat. Musíme znovu obnovit osvícenskou souvislost mezi trhem a morálkou.

Spiegel: Proč by život po koronakrizi neměl pro většinu z nás pokračovat stejně jako před touto krizí?

Gabriel: Každý z nás učinil během pandemie zvláštní zkušenosti. Chtěl jsem v lékárně koupit pro děti osvědčený prostředek na snížení horečky, ale tam mi řekli, že kvůli koroně není k sehnání, v současné době není z Indie dodáván. Samozřejmě jsem byl už předtím abstraktně informován o globálních produkčních a dodavatelských řetězcích. Ale že jsme se stali natolik závislými na trzích, které jsou sociálně a morálně nespravedlivé, že vůbec takové poměry vytváříme, jsem si za této situace uvědomil jako pod příslovečnou lupou.Již před pandemií vyvstávaly stále naléhavěji otázky, které se ubíraly podobným směrem, například: jakou etiku potřebujeme vzhledem k hrozící klimatické katastrofě?

Spiegel: Lidstvo ale bylo pandemií doslova přepadeno. Upomenutí se na jádro osvícenství – princip rozumu, lidské důstojnosti – však vyžaduje svůj čas.

Gabriel: Avšak přemýšlení o tom, jak chceme žít a jak bychom nyní měli jednat, ale začalo okamžitě! První diskuzní pořady na toto téma vypadaly jako filosofické semináře. Téměř každý šéf a šéfka zemské vlády se profilovali. A to nejen z honby za politickými body, nýbrž jako krizoví manažeři, kteří se sami sebe ptali, jaká strategie je morálně správná. To vedlo k nové důvěře v demokracii.

Spiegel: Koronakrize bude mít zřejmě svůj konec, až bude nalezena spolehlivá vakcína. Co se pak stane s vašimi úvahami o nové etice? K čemu ještě budou potřeba?

REKLAMA

Gabriel: Tato nemoc nezmizí, budeme jen schopni se před ní lépe chránit. Samozřejmě ale také chápu stesk po starých časech, na které narážíte. Všichni právě mluví o Mallorce. Na ostrově se symbolicky ukazuje přání po návratu do minulého roku. Nyní ale máme i strach z navrátilců – jako by to byly zombie z minulých životů, nemrtví burn-out kapitalismu, kteří přicházejí, aby nás infikovali. Návrat ke starému životu nám přinese nové pandemie. Proto vzniká přání po hlubší změně.

Spiegel: Pokud nám vir dává příležitost přemýšlet o lepším morálním životě, bylo by logické pandemii uvítat. Je taková cynická myšlenka přípustná?

Gabriel: Samozřejmě litujeme každou oběť na životě, ale opravdu to vypadá tak, že lidstvo muselo klopýtnout, aby se konečně začalo ptát, zdali se nachází na správné cestě. Něco neviditelného odhalilo slabiny našeho systému. Víme, jak náchylné se lidstvo stalo vůči novým nemocem, víme, jak důležité jsou radikální formy hygieny. A tento vir s sebou přináší ideální podmínky pro změny: je jednoznačně příliš nebezpečný na to, abychom ho nechali být. Ale naštěstí není tak smrtelný jako ebola. Berme ho jako varovný výstřel přírody.

O souvislostech mezi ničením přírody, změnou klimatu a stále častějším výskytem epidemií pojednává článek Koronavirus: člověk je mikrobům ukradený.

Spiegel: Katastrofa často vyžaduje sebereflexi. Po zkušenostech Druhé světové války byla formulována ústava a jako mírový projekt vznikla Evropská unie. Nyní ale ukázal bruselský summit EU, že ne všichni členové sdílí stejné hodnoty. Lze vůbec nalézt společnou morálku?

Gabriel: Vše, o čem už delší dobu v Evropě diskutujeme, nelze zodpovědět čistě ekonomicky. Digitalizace, ochrana klimatu, populismus, konec Západu, vzestup Číny. Společné hodnoty potřebujeme, abychom na tyto výzvy dokázali zformulovat odpovědi.

Spiegel: Jak to udělat? Když například maďarský premiér Viktor Orbán nesdílí demokratické hodnoty ostatních Evropanů.

Gabriel: Napřed bylo důležité vytvořit fond obnovy. Teď, když se to podařilo, musí Evropská unie podpořit progresivní síly. Třeba v Polsku, dalším evropském problémovém dítěti, má téměř polovina lidí podobné státoprávní představy jako většina Evropanů.

Spiegel: Přesto to nejde jinak, než stále nalézat kompromisy. Fakticky z toho vyplývá permanentní ředění právě těch demokratických hodnot, jejichž posílení požadujete. Podobné to bylo s ochranou klimatu: smysluplné požadavky byly oslabeny ve prospěch ekonomických rozvah.

Gabriel: Věřím, že demokracie, jak je u nás navržena, nám dává do ruky vše potřebné – protože máme ono vynikající znění ústavy. Antičtí filosofové jako Platón nebo Aristotelés by nad naší ústavou žasli, proto už v úvodu zmiňuje lidskou důstojnost. U nás se mohou aktivisté Fridays for Future vyjadřovat svobodně a být tak účinní, že dokonce konzervativní předseda zemské vlády jako Markus Söder, který v jednu chvíli nebyl daleko od toho kopírovat AfD, mezitím mluví jako zelený. Neexistuje strana, s výjimkou AfD, která by se neorientovala na ekologickém imperativu. Tak vypadá demokracie, které se daří. Kromě toho přece pandemie ukázala, že jsme schopni neklást vždy na první místo jen ekonomické úvahy.

Otázku „Co dělat, když to jde s lidstvem z kopce?“ se snaží zodpovědět filosofka Ariadne von Schirachová.

Spiegel: Jsou ale otázky, u kterých neexistuje absolutně správné nebo špatné. A i když jsme si jisti, co by bylo správné, v demokracii dosáhneme jen přiblížení k morálním hodnotám.

Gabriel: Kdybychom za cíl připustili jen to absolutně správné a všechny dílčí společenské systémy nasměrovali tímto směrem, získali bychom diktaturu, jakou si představoval antický filosof Platón. Vládl by král filosofů. S Angelou Merkelovou jsme se tomu sice dost přiblížili, protože má před očima často dobro a snaží se podle něj nastavit všechny dílčí systémy společnosti, ale samozřejmě není královnou, ale musí hledat kompromis. A to vede k rozředění. Podle mého názoru se ale nejedná o příliš kalnou vodu.

Spiegel: Mezi filosofy patříte jednoznačně k optimistům.

Gabriel: Mám k tomu důvody. Jednali jsme přece – historicky možná poprvé v této velikosti – morálně správně a rozhodli se pro zdraví, a to ekonomicky téměř za každou cenu. Kdybych byl zástupce Fridays for Future, řekl bych nyní vládě: během pandemie jste dokázali, že umíte jednat rychle. Je tedy politickou lží tvrdit, že problém klimatu nelze řešit demokratickou cestou. Protože u méně nebezpečného problému virové krize to šlo.

Spiegel: Osvícenství je koneckonců projekt Západu. Znamená to, že vaše výzva k zamyšlení nad hodnotami, jako je svoboda a lidská důstojnost, zůstává omezena na tuto část světa?

Gabriel: Vůbec ne. Jedná se o univerzální hodnoty.

Spiegel: Zde narážíte na citlivé téma, na doby, ve kterých je pocit nadřazenosti Západu na mnoha místech vnímán jako postkoloniální póza. V Asii, Africe a i ve východní Evropě se říkalo: vy si pořád myslíte, že to co jste objevili, je dobré pro celý svět.

Gabriel: Tvrzení, že univerzální hodnoty jsou evropským vynálezem, považuji za nonsens, protože pak by nebyly univerzální. Úzce spolupracuji s filosofy z Japonska, Číny, Latinské Ameriky. Koneckonců zní morální soud o tom, co bychom dělat měli – tady dobro – a co bychom rozhodně dělat neměli – tady zlo – všude velmi podobně. V žádném případě se nejedná o produkt tradice, kterou někteří označují za židovsko-křesťanskou.

Zajímáte se o filosofii? O neustále se zrychlujících změnách a jak je ve zdraví přežít mluví významný filosof Peter Sloterdijk v obsáhlém rozhovoru, který vyšel pod titulem „Mravy upadají, spravedlnost je bez domova“ v Neue Zürcher Zeitung.

Spiegel: Ale dokonce uvnitř křesťanských hodnotových společenství panují spory, v katolické církvi například v otázce rovnoprávnosti muže a ženy. Tak jednoduše tedy přece jen nelze jednoty ohledně univerzálních dosáhnout.

Gabriel: Je ale univerzálně zjevně špatně, pokud neexistuje žádná rovnoprávnost mezi mužem a ženou. Je univerzálně zjevně špatně, když byly dříve v Číně ženám podvazovány nohy. Je univerzálně zjevně špatně, že v Africe dochází k mrzačení ženských genitálií. Je univerzálně zjevně špatně, že bylo ještě nedávno v Německu dětem, které nevykazovaly jednoznačné pohlavní znaky, operativně upraveno pohlaví.

Spiegel: Ale ještě jednou: pokud by bylo tak jednoduché rozlišit očividně špatné od očividně dobrého, nevedli bychom tolik debat o zraňování identit a o dobré a špatné mluvě: o genderové hvězdičce nebo spojovníku, o otázce po správném označení barev kůže.

Gabriel: Ve své nové knize jsem napsal celou kapitolu proti politice identity. Menšině, která se hlásí o slovo a říká, že požaduje míru rovnoprávnosti, která jí náleží, musíme v prvé řadě naslouchat. To ale automaticky neznamená, že má pravdu. Podle mého názoru je dokonce morálně opovrženíhodné lidem, kteří v minulosti trpěli nerovností nebo jí v současnosti ještě trpí, kvůli tomu připisovat vlastní identitu.

Spiegel: Podle vás tedy neexistují žádné identity, které by bylo možné od sebe jasně odlišit?

Gabriel: Přesně. Jsou tu jisté aspekty, které dejme tomu označujeme za mužské nebo ženské, ale tím jsou myšleny naše představy o identitách. Jestli ale mám identitu jako muž, je podle mého mínění morálně nepodstatné. Jsem člověk, a před ústavou jsou si všichni lidé rovni.

Antičtí filosofové jako Platón a Aristoteles by nad naší ústavou žasli.

Spiegel: Abychom rozeznali tendence, musíme občas vytvářet kategorie. Jak má  pracovat například sociologie, pokud už nesmí zjišťovat rozdíly mezi muži a ženami nebo mladými a starými lidmi?

Gabriel: Rozdíly existují. Pro ně je ale pojem jako rozdílnosti přece daleko vhodnější než pojem identity. Já jsem muž a vy jste žena, samozřejmě mezi obojím existují rozdíly, ale zřejmě jsou naše zájmy a tím i to, co nás dva spojuje, větší než mezi mnou a mužem, který zrovna náhodou kráčí pod okny. Samozřejmě existují i staří bílí muži, kteří se vyjadřují násilnicky nebo dokonce násilní jsou. Ale v subsaharské Africe jsou často násilníky staří černí muži, například afričtí diktátoři. Nevidím důvod, proč by měli být staří bílí muži morálně opovrženíhodnější, když udělají něco špatného, než mladá černošská děvčata.

Spiegel: Úsilí, které mnozí z nás vyvíjejí, aby svým vyjadřováním nikoho nezraňovali a nikoho se nedotkli, jsou pro vás absurdní? Nemluvíte tedy o svých „studentkách a studentech“?

Gabriel: Ale ano, mluvím tak, abych se cvičil v pozornosti, kde bych mohl soudit morálně špatně. Základ takové jazykové korektury musí být vždy zdůvodněn morálně. Brát ohled pouze na různé citlivosti je zatím málo důležité.

Spiegel: Co z toho vyplývá pro současnou debatu o morálce a moralismu?

Gabriel: Obhajuji zde zásadu shovívavosti. Lidé by spolu měli jednat shovívavěji a neměli by se podílet na shitstormech – pro twitterový moralismus, který dnes panuje, chovám nulové sympatie.

Spiegel: K principu sociálních médií patří generování pozornosti, a proto musí být jejich uživatelé hlasití. Shovívaví nebudou dostatečně hlasití.

Gabriel: Ano, sociální média podstatně přispěla k problému s Trumpem. Považuji je za stroje, které ve své podstatě vedou k podkopání liberální demokracie a osvěty. Obzvlášť Facebook je nebezpečným postmoderním strojem, který přispívá ke zničení hodnoty pravdy. Mark Zuckerberg přece sám říká, že Facebook není zodpovědný za nalézání pravdy. A to je přesně důvod, proč může být Donald Trump americkým prezidentem. Problémy zesilují i internetové vyhledavače.

Rozum ve smyslu Kantova kategorického imperativu se již neprosazuje.

Spiegel: Jakým způsobem?

Gabriel: Stimulují naše afekty, naše emoce, takže rozum ve smyslu kategorického imperativu Immanuela Kanta skrz ně již nepronikne. Poučka „Jednej vždy tak, aby se maxima tvé vůle mohla stát principem všeobecného zákonodárství“ (překlad Wikicitáty, pozn. PQ) nemůže ve světě Googlu fungovat. Google je vzrušující. Odvádí jednotlivce od tématu. Proč? Protože vyhledavač je naprogramován tak, aby nás udržel u obrazovky. Musíme poznat, že tyto systémy jsou stejně nebezpečné jako drogy.

Další příspěvky související s filosofií najdete zde.

SPIEGEL: Co teď?

Gabriel: V zásadě musí být technologické koncerny v jakémkoliv myslitelném směru regulovány. Samozřejmě politicky, ale také uživateli.

Spiegel: Mnozí z nás si již nemohou život bez Google představit.

Gabriel: Když začala pandemie, jako první jsem smazal své účty na Facebooku a Twitteru. A pak jsem přešel na vyhledavač DuckGoGo, což mě bolí, protože stimuly, které Google nabízí, jsou samozřejmě zábavné. To znamená, že jsem v současné době na odvykací kůře.

Spiegel: Pane profesore Gabrieli, děkujeme vám za tento rozhovor.


Markus GabrielNěmecký filosof Markus Gabriel vystudoval filosofii, klasickou filologii, novou německou literaturu a germanistiku v Hagenu. V r. 2005 byl hostujícím vědcem na Lisabonské univerzitě, v r. 2006 – 2008 zasedal v akademické radě v Heidelbergu, kde v r. 2008 habilitoval prací o skepticismu a idealismu v antice. V letech 2008 – 2009 byl asistujícím profesorem na Department of Philosophy na New School for Social Research v New Yorku. Od r. 2009 vyučuje novověkou filosofii na Bonnské univerzitě, je také pravidelným hostujícím profesorem Sorbonny v Paříži. Široké veřejnosti je Markus Gabriel znám díky spolupráci s filosofem Slavojem Žižkem, s kterým v r. 2009 vydal knihu o mytologii, šílenství a smíchu v německém idealismu. Podle amerického filosofa Johna Searleho je Markus Gabriel „v současné době nejlepším filosofem Německa“.
(Zdroj: Wiki)

REKLAMA