Jaká jsou nebezpečí neustále se zahřívající planety?

Rozhovor se špičkovým klimatologem Stefanem Rahmstorfem

Jaká jsou nebezpečí neustále se zahřívající planety?
Ve francouzském Landirasu a na dalších místech Evropy před několika dny zuřily lesní požáry. Pokud světové společenství nepřijme rozhodná protiopatření, budou se takové katastrofy v důsledku globálního oteplování vyskytovat stále častěji.
REKLAMA

Stefan Rahmstorf patří již desítky let k nejznámějším německým výzkumníkům v oblasti klimatu. V rozhovoru pro deník Saarbrücker Zeitung hovoří o nebezpečí, které hrozí planetě, jež se stále ohřívá a o selhání politiky.

Co pro naše životy znamená nekontrolovaná změna klimatu a jakými metodami ji lze ještě zastavit? Nadace Forum für Verantwortung (Forum pro zodpovědnost) se sídlem v Saarbrückenu nedávno pod titulem Klima und Wetter bei 3 Grad mehr (Klima a počasí při 3 stupních navíc) vydala novou knihu věnující se těmto otázkám. Stefan Rahmstorf, jeden z nejznámějších německých výzkumníků v oblasti klimatu, přispěl jedním z textů.

Saarbrücker Zeitung: Profesore Rahmstorfe, publikoval jste již mnoho knih a článků o klimatu. Co je zvláštního na „3 stupních navíc“?

Stefan Rahmstorf: V knize 18 vědců ukazuje, jak by svět vypadal při oteplení planety Země o 3 stupně. Druhá část je však ještě důležitější: jak můžeme tomuto třístupňovému světu zabránit. Myslím, že to nechceme zažít a rozhodně tomu nechceme vystavit naše děti.

SZ: Jak by svět při zvýšení teploty o 3 stupně vypadal?

Rahmstorf: Od konce 19. století se Země již oteplila přibližně o 1,2 stupně. Důsledky již pozorujeme v podobě extrémních vln veder, silných dešťů, lesních požárů, silnějších tropických bouří a stoupajících hladin moří. Laik by si nejspíš řekl: OK, 3 stupně, to by bylo skoro třikrát horší. Problém je však v tom, že některé věci ve skutečnosti s teplotou exponenciálně rostou – například schopnost vzduchu absorbovat vodní páru a odvádět ji ve formě deště. To znamená, že extrémních srážek přibývá více než úměrně. A v klimatickém systému existují body zvratu, jejichž překročení vede k velmi drastickým změnám, protože systémy se pak zhroutí, například lesy, když překročí své limity zatížitelnosti a odumřou nebo shoří. V případě mořské hladiny se rychlost jejího vzestupu zvyšuje přibližně s teplotou, tj. při oteplení o 3 stupně stoupne třikrát tak rychle než při oteplení o 1 stupeň.

Vědci, dramaturgové klimatické změny

SZ: V tomto ohledu se jistě mnoho obyvatel Sárska domnívá, že se jich to netýká – moře je přece daleko…

Rahmstorf: Na Německo má samozřejmě vliv i to, co se děje v jiných zemích na pobřeží, protože to vyvolá politickou nestabilitu a útěky a následně změní i politiku u nás. Viděli jsme to v případě syrské krize, která vypukla po nejhorším suchu v dějinách Sýrie. V žádném případě nejsme izolováni od světových událostí. Přímé dopady, jako jsou vlny veder, se však již i v Německu mnohonásobně zvýšily – podle jedné studie se dnes extrémní vedra vyskytují 90× častěji než v 50. až 80. letech minulého století. A je třeba říci, že je to smrtící: v létě 2003 zemřelo v Evropě v důsledku horka 70 000 lidí. Ve Francii, kde leželo těžiště, zemřelo na následky horka v době vrcholící vlny veder podstatně více lidí než v době vrcholící pandemie koronaviru. Druhým problémem jsou extrémní srážky. Jejich ničivé účinky po povodňové katastrofě v údolí řeky Ahr asi není třeba nikomu vysvětlovat. Jejich nárůst předpovídají klimatologové již 30 let. Jak uvedl IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu) ve své poslední zprávě, fyzikální podstata je jasná a nyní ji můžeme jasně vidět na naměřených datech. Zároveň se potýkáme s problémy v důsledku rostoucího sucha.

SZ: Hrozí nám tedy více srážek, ale zároveň také větší sucha?

Rahmstorf: Pro laika to může znít paradoxně. Důvodem je to, že extrémy jsou stále větší. Srážky jsou stále vzácnější, za to ale stoupá množství vody, které naprší. Extrémní srážky se zvyšují o 7 % na stupeň oteplení, ale přísun vody z oceánů – jinými slovy odpařování – se nezvyšuje. Zjednodušeně řečeno to vede k delším fázím sucha, než se atmosféra opět nasytí a začne pršet. Samozřejmě zde existují výrazné regionální rozdíly.

Země by se již v roce 2026 mohla oteplit o 1,5 stupně

REKLAMA

SZ: V knize píšete, že globální klimatická politika rozhodně dělá pokroky. Na nedávném summitu G7 byl porušen hlavní slib poslední světové konference o klimatu. Na naléhání Německa mají být investice do fosilních paliv v zahraničí nadále povoleny. Co si o tom myslíte?

Rahmstorf: To je děsivé, zejména proto, že se nejedná o ojedinělý případ. Klimatickou politiku sleduji již 30 let. Téměř každý rok se objeví nějaký akutní důvod, jako je nyní válka na Ukrajině, proč by se ochrana klimatu neměla v danou chvíli hodit. Za tuto dlouhou dobu jsme se dostali až do stavu, kdy je cíl Pařížské dohody o klimatu omezit oteplování na 1,5 stupně jen těsně dosažitelný. Proto si již nemůžeme dovolit ztratit ani jeden jediný rok. Nejnovější zpráva IPCC ukázala, že do roku 2030 musíme snížit celosvětové emise CO2 do atmosféry na polovinu – do osmi let!

SZ: A přesto diskutujeme o e-fuels…

Rahmstorf: Je dobře, že diskutujeme o řešeních, a ne, jak tomu bylo po desetiletí kvůli tlaku mocných lobbistických skupin, o tom, zda změna klimatu způsobená člověkem vůbec existuje. Konečně jsme aspoň skončili s těmito falešnými debatami. Člověk se však diví některým stranám, které stále mluví o inovacích, ale pak lpí na starých technologiích, jako je např. spalovací motor.

Není pochyb: smrtící vedra jsou důsledkem změny klimatu

SZ: Popírače změny klimatu nyní nahradili brzdiči ochrany klimatu.

Rahmstorf: To je skutečně problém. „Jsme pro ochranu klimatu, ale ne tak rychle, musíme vzít lidi s sebou“ – na to už je pozdě. Německo musí snižovat emise více než jiné země, protože máme mnohem vyšší emise na obyvatele, a tudíž i vyšší odpovědnost. Zároveň musíme finančně a technologicky pomáhat ostatním zemím. Nemůžeme si dovolit otálet. Není to tak, že prostě dosáhneme hranici 1,5 stupně později – ta prostě už nebude dosažitelná. Ani globální oteplování nelze zvrátit, je nezvratné. CO2, který dnes vypouštíme, bude v atmosféře zčásti desítky tisíc let a je obtížné ho z ní opět dostat. To znamená, že se nemůžeme vrátit zpět, můžeme jednat pouze prozíravě. Nejedná se o flexibilní rozvrh, nýbrž je dán fyzikou.

SZ: To je ve skutečnosti známo již desítky let, ale vědci se k tomuto tématu dlouho vyjadřovali spíše zdrženlivě. Je to částečně i jejich vina?

Rahmstorf: Především si myslím, že je příkladné, že existuje instituce jako IPCC, která svou první zprávu předložila již v roce 1990. Jedná se však o opravdu tlusté, pečlivě připravené texty, na nichž pracovaly stovky badatelů a které velmi střízlivým způsobem shrnují stav věcí – není snadné je číst. Překlad pro širokou veřejnost byl ponechán na médiích. Ano, domnívám se, že se do debaty aktivně zapojilo příliš málo vědců. Na jedné straně, pravděpodobně kvůli časové tísni, na druhé straně byl člověk v médiích masivně napadán, když se ozval, a označován za „alarmistu“. To mnoho kolegů odradilo.

Proč zavírají byznysmeni oči před „klimatickými alarmisty“?

SZ: Dopustila se média chyb?

Rahmstorf: V Německu existuje skutečně dobrá vědecká žurnalistika, ale mnohá média příliš dlouho pěstovala falešnou debatu mezi klimatology a klimatickými skeptiky, podobně jako v debatě mezi virology a některými koronapopírači. Dlouhou dobu se proto vytvářel dojem, že se vědecká komunita na globálním oteplování neshodla, ačkoli konsensus existuje již dlouho.

SZ: Pomalu se však toto téma dostává do širokého povědomí…

Rahmstorf: Myslím, že nyní už i obyčejní lidé na místě vnímají klimatické změny docela jasně. Nositel Nobelovy ceny Sherwood Rowland to před desítkami let vyjádřil takto: „K čemu je věda, která dokáže předpovídat, když jsou pak lidé ochotni jen stát a čekat, až k tomu dojde?“ Lidé tomu nevěří, dokud to nevidí na vlastní oči, ale pak už je pozdě. A právě proto nyní musíme tak prudce šlápnout na brzdu.

Co mají současné vlny veder společného se změnou klimatu?

SZ: Postupimský institut pro výzkum dopadů klimatických změn, kde pracujete, už radil bývalé kancléřce Angele Merkelové (CDU), která tomu jako fyzička rozumí. Přesto se za její vlády rozšiřování obnovitelných zdrojů energie dokonce zpomalilo. Jak si to vysvětlujete?

Rahmstorf: Existují dva možné výklady: buď se Merkelová snažila ze všech sil, ale ve své straně se nedokázala prosadit. Nebo se o to nikdy nesnažila, ale místo jasného vedení vždy dělala umírněnou a vyvažující politiku. Radili jsme politikům, ale co se s těmito doporučeními pak stalo, co se odehrává v hlavách politiků, to bohužel nevím.

SZ: Co musíme udělat nyní?

Rahmstorf: S rozšiřováním obnovitelných zdrojů energie již nesmíme váhat, ale nejde jen o elektřinu. Emise způsobují i další odvětví. Snížení už také nestačí, musíme se dostat na nulu. V oblasti vytápění jako technické řešení k dispozici tepelné čerpadlo, obrat v dopravě nespočívá pouze ve změně pohonu na elektromotory, ale v celkovém omezení individuální automobilové dopravy ve prospěch většího využití cyklistické dopravy, městské veřejné dopravy a dálkové veřejné dopravy. Také v průmyslu dochází ke změně myšlení a technologických možností například při výrobě oceli bez CO2.

Co může Německu ještě přinést jaderná energie?

SZ: Sársko se svým průmyslem čelí velkým výzvám.

Rahmstorf: Myslím si, že politici a vedoucí představitelé firem, kteří tuto transformaci odkládají, se často dopouštějí omylu, když se domnívají, že tím prokazují ekonomice službu. Není tomu tak: kdo tyto procesy změn zaspí, bude v mezinárodní konkurenci zaostávat. Vítězi se stanou ti, kteří co nejdříve vyvinou inovace umožňující vznik ekonomiky budoucnosti šetrné ke klimatu.

SZ: Mezitím se části klimatického hnutí radikalizovaly, „poslední generace“ se dostává na titulní stránky novin blokádami dálnic. Stále více vědců se také sdružuje v organizaci „Scientist Rebellion„. Dojde k další eskalaci?

Rahmstorf: Nevím, nejsem tam. Ale myslím, že je pochopitelné, když se lidé uchylují k radikálnějším formám protestu, vzhledem k tomu, co je v sázce. Nejde jen o budoucnost našich dětí. Pokud globální oteplování velmi rychle nezastavíme, bude se to v příštích desetiletích přímo týkat i lidí mého věku (pozn. redakce: Stephanovi Rahmstorfovi je nyní 62 let).

Klimatický aktivismus smí vše

SZ: Chováte naději, že se nám vývoj ještě podaří zvrátit?

Rahmstorf: Ano, protože jsme schopni to udělat. Máme technologie a finanční prostředky, abychom klimatickou katastrofu včas odvrátili. Zda se tak stane, je jiná otázka, ale i v politice existují body zvratu. Viděli jsme to při pádu Berlínské zdi – ten také málokdo předpověděl. Možná jsme se dostali do bodu, kdy je ochrana klimatu konečně považována za prioritu. Projekt Fridays for Future již vyvolal výrazné přehodnocení veřejného mínění a politiky, a to nejen v Německu.

Knihu „O 3 stupně více“ vydalo 7. července nakladatelství Oekom-Verlag. Kapitolu profesora Stefana Rahmstorfa si můžete zdarma ve formátu PDF přečíst zde (německý originál), službou DeepL přeložený dokument do češtiny si můžete stáhnout ze serveru POLITIQ.


Stefan RahmstorfStefan Rahmstorf vystudoval fyziku a fyzikální oceánografii. V roce 1990 získal doktorát na novozélandské Victoria University of Wellington a v roce 1998 se habilitoval na univerzitě v německém Kielu. Od roku 1996 pracuje v Postupimském institutu pro výzkum vlivu klimatu (PIK). Je jedním z nejcitovanějších vědců ve svém oboru na světě a je také považován za jednoho z předních německých výzkumníků klimatu. V roce 2007 byl jedním z hlavních autorů čtvrté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC). Stephan Rahmstorf je autorem a spoluautorem desítek článků a knih; pravidelně píše sloupek pro magazín Spiegel Online, v němž se obecně srozumitelnou formou věnuje tématům souvisejícím s klimatickou krizí. Za svou práci proti globálnímu oteplování a vědeckou činnost získal několik ocenění.

REKLAMA

ZANECHTE ODPOVĚĎ

Prosím, vložte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno